9 Cmo 264/2023-202 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. března 2023, č. j. 69 Cm 39/2022-44 zamítl návrh navrhovatele, kterým se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka ze dne 18. 6. 2019 (výrok I.). Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce účastníka.2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konaného dne 18. 6. 2019, neboť navrhovatel neobdržel pozvánku na svolané shromáždění. Návrh byl však podán až 12. 4. 2022. Soud prvního stupně proto uzavřel, že navrhovatel nepodal svůj návrh ve lhůtě dle § 1209 odst. 1 o. z., když navrhovatel se o napadeném rozhodnutí konaného shromáždění vlastníků účastníka musel dozvědět nejpozději dne 18. 7. 2019, kdy podal předchozí návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí i nyní napadeného shromáždění vlastníků účastníka. Posledním dnem lhůty pro podání návrhu tak bylo 18. 10. 2019, následující den právo navrhovatele k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konaného dne 18. 6. 2019 zaniklo dle §1209 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně proto návrh navrhovatele bez dalšího pro jeho opožděnost zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Uvedené usnesení soudu prvního stupně navrhovatel (odvolatel) napadl včas podaným odvoláním ze dne 10. dubna 2023, doplněným podáními z 11. dubna 2023 a ze dne 17. července 2023, v němž uvedl, že návrh byl podán včas, neboť zahájením předchozího řízení byl běh lhůty přerušen. Požadoval, aby odvolací soud věc řádně projednal a předvolal na jednání členku výboru SVJ, paní Čilíkovou, která dosvědčí, že žádnou plnou moc nepodepsala. Na jednání doloží odvolacímu soudu videonahrávky a důkazy, že nikdo z tehdejšího výboru SVJ nedal od smrti bývalého předsedy SVJ, pana Ponického plnou moc. Všechno probíhá mimo jejich vědomí a v režii pana Gulka, Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a ve věci samé rozhodl.4. K odvolání se vyjádřil účastník podáním ze dne 16. října 2023, ve kterém navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně neměl jinou možnost než návrh navrhovatele zamítnout, když byl tento podán po uplynutí prekluzivní lhůty pro podání návrhu. Nelze se ztotožnit s tvrzením, že zahájením předchozího řízení byl běh lhůty přerušen, resp. zastaven, když toto řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Plná moc byla řádně podepsána členy výboru účastníka.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.6. Předně odvolací soud uvádí, že nevyhověl žádosti navrhovatele o odročení jednání před odvolacím soudem konaného dne 23. 7. 2024 a jednal v jeho nepřítomnosti. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud nemůže věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka (jeho právního zástupce), jen v případě, že včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. K akceptování žádosti o odročení tedy musí být současně splněny dvě podmínky: včasnost žádosti o odročení a závažnost uplatňovaného důvodu nepřítomnosti. Judikatura současně dovodila, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (např. usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21Cdo 3358/2007). V daném případě neshledal odvolací soud důvod odročení jednání. Žádost o odročení totiž nebyla ničím odůvodněna. Tuto žádost tedy nebylo možné považovat za důvodnou. Z tohoto důvodu odvolací soud žádosti o odročení jednání nevyhověl a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3, § 211 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti navrhovatele. O skutečnosti, že jednání nebude odročováno byl vyhotoven dne 22. 7. 2024 ve spise úřední záznam v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR (22 Cdo 1962/2003) a navrhovatel byl s touto skutečností obeznámen.7. K žádosti , Anonymizováno, o odročení jednání odeslané z její datové schránky dne 15. 7. 2024 odvolací soud uvádí, že k této žádosti nemohl přihlédnout. , Anonymizováno, není účastnicí řízení a ani jí navrhovatel neudělil k tomuto úkonu plnou moc. Tj. jedná se o úkon osoby neoprávněné, tj. úkon nepřípustný, ke kterému se nepřihlíží (analogicky § 41a odst. 3 o. s. ř.).8. K námitce věcné nepříslušnosti vznesené odvolatelem podáním ze dne 23. 7. 2024 odvolací soud uvádí, že tuto nepovažuje za důvodnou, neboť podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn. S účinností od 1. 1. 2014 je přitom řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství vlastníků jednotek nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.9. Tím, že zákon dává právo určitým osobám (aktivně věcně legitimovaným, viz § 1209 odst. 1 o. z.) domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka, jsou tyto osoby těmito účastníky jen v případě, že tohoto práva využijí a příslušný návrh k soudu podají. Pak jsou účastníky z pozice navrhovatele (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). V daném případě byl návrh podán , Jméno navrhovatele A, jako navrhovatelem. , Anonymizováno, žádný návrh na zahájení řízení nepodala. Proto se účastníkem řízení ze zákona spojením obou řízení ve smyslu § 88 odst. 2 z. ř. s. stát nemohla.10. V nesporném řízení jedná každý účastník sám za sebe a povahou věci je v zásadě vyloučena jak aplikace úpravy o procesním společenství (§ 91 o. s. ř.), tak i úprava hlavní intervence (§ 91a o. s. ř.), úprava přistoupení a záměny účastníků (§ 92 o. s. ř.), jakož i vedlejší intervence (§ 93 o. s. ř.). Okruh účastníků je určen ustanovením § 6 odst. 1 a 2 z. s. ř. Rozhodující pro rozlišení, zda účastníky nesporného řízení soud určí podle kritérií stanovených v § 6 odst. 1, či v odst. 2 z. ř. s., je charakter konkrétního řízení, resp. povaha věci, o niž v řízení jde. Na základě ustálené soudní praxe se přitom ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. použije též ve vztahu k řízením podléhajícím z. ř. s., jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst. 2 z. ř. s. (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 247/2016).11. Na základě toho lze konstatovat, že v řízení o vyslovení neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka nepřichází v úvahu přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Nadto postup podle § 92 odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení neplatí (§ 216 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto k návrhu Viery Makarové na její vstup do řízení jako dalšího účastníka ze dne 16. 7. 2024 nepřihlédl (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.12. Proto pokud se měla stát , Anonymizováno, účastníkem řízení jako další navrhovatelka, musela by být soudem prvního stupně do řízení přibrána. To se však nestalo. Odvolací soud proto s , Anonymizováno, jako s účastníkem řízení nejednal, neboť se účastníkem řízení nestala.13. Dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též „o. z.“), je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.14. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, rozsudek ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 13. 4. 2016, sp