9 Cmo 272/2023-329 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením z důvodu zpětvzetí návrhu zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel návrhem na zahájení řízení podaným dne 5. 7. 2014, domáhal změny napadeného rozhodnutí účastníka (dále též SVJ) ze dne 14. 4. 2014 tak, aby oprava obvodového pláště objektu č.p. , Anonymizováno, nacházejícího se na adrese , adresa, , probíhala v souladu s příslušnými předpisy, zejména se zákonem č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, a to pod dohledem autorizovaného inženýra pro pozemní stavby s tím, aby účastníkovi byla uložena povinnost provést opravu výše uvedené budovy do 31. 12. 2016.3. Dále soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že v průběhu řízení navrhovatel vzal návrh na zahájení řízení zcela zpět s odůvodněním, že KÚSK svým pravomocným rozhodnutím SZ 149847/2016/KUSK REG/Ha 172061/2016/KUSK ze dne 21. 11. 2016 obsahově vyhověl návrhovému petitu v projednávané věci, když rozhodl tak, že rozhodnutí SVJ ze dne 14. 4. 2014 je v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., vyhláškou 268/2009 Sb. a se zákonem 406/2000 Sb. a je tedy neplatné. Tím podle navrhovatele bylo jeho návrhu vyhověno. Účastník měl podle navrhovatele podat žádost o stavební povolení, v němž měl vyhovět požadavkům uvedeným v navrhovatelově petitu.4. Soud prvního stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že účastník se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení vyslovil souhlas.5. V rámci rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně věc posuzoval podle § 146 a násl. o. s. ř. a učinil dílčí závěr, podle něhož v projednávaném případě na straně žádného z účastníků není možno označit zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že je nepochybné, že ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení nedošlo pro aktivní chování účastníka a rozhodně není možno ani uzavřít, že by zastavení řízení způsobil výlučně sám navrhovatel.6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně učinil závěr, že o nákladech řízení je nutno rozhodnout podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podle soudu prvního stupně nebylo shledáno zavinění ve vztahu k zastavení řízení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., a to jak na straně navrhovatele, tak na straně účastníka.7. Proti usnesení soudu prvního stupně toliko v rozsahu výroku II. podal účastník včasné odvolání (odvolatel). Namítl, že soud rozhodl bez jeho souhlasu se zpětvzetím návrhu. Jeho stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že návrh na zahájení řízení uplatnil navrhovatel proti rozhodnutí shromáždění SVJ, při němž se zdržel hlasování, tedy zavinil neprojednatelnost návrhu pro chybějící svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení. Zastavení řízení tedy podle odvolatele zavinil navrhovatel, jenž měl být od počátku srozuměn s tím, že pokud nesprávně uplatnil návrh na zahájení řízení, musí nést břemeno náhrady nákladů řízení. Odvolatel navrhl, aby mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.8. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že návrh na zahájení řízení byl důvodný, když KÚSK svým pravomocným rozhodnutím obsahově vyhověl návrhu na zahájení řízení a rozhodl, že rozhodnutí SVJ ze dne 14. 4. 2014 je v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., vyhláškou 268/2009 Sb. a zákonem 406/2000 Sb. a je tedy neplatné. Zastavení řízení tak podle jeho názoru zavinil účastník, protože vydal neplatné rozhodnutí. Navrhovatel navrhl odvolání nevyhovět.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.10. Předně odvolací soud uvádí, že předmětné řízení je nesporným řízením, řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. Z toho vyplývá i to, jak mají být správně označování účastníci takového nesporného řízení - navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (další účastníci) - viz § 6 odst. 1 z. ř. s., nikoliv žalobce a žalovaný, jimiž jsou účastníci sporného řízení podle první definice účastníků v § 90 o. s. ř.11. Dále odvolací soud konstatuje, že výrok I. odvoláním napaden nebyl a rozhodnutí soudu prvního stupně je v této části již pravomocné a odvolací soud není oprávněn rozhodnutí v tomto rozsahu jakkoliv přezkoumávat a zkoumat, zda rozhodl soud o zpětvzetí návrhu se souhlasem či bez souhlasu účastníka.12. Napaden byl výrok o nákladech řízení a v rámci jeho přezkumu odvolací soud vyšel zejména z § 146 odst. 2 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).13. Odvolací soud obecně zastává právní názor, podle něhož především ve sporném řízení (nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem aplikace této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Přitom platí, že zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Ke shodným závěrům ostatně dochází i odborná právní teorie prezentovaná např. v komentářové literatuře např. v komentáři k § 146 (Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád) a k obdobným právním závěrům dospěl i Ústavní soud např. v usnesení ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2377/21.14. Uvedené v praxi znamená, že v případě, kdy navrhovatel vzal návrh zpět, z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a soud v souladu s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. přizná účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva.15. Výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že navrhovatel zpětvzetím návrhu procesně zavinil zastavení předmětného řízení, a tudíž je povinen nahradit účastníkovi náklady řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. věta první, přičemž v daném případě okolnosti případu vylučují aplikaci věty druhé § 146 odst. 2 o. s. ř. a to vzhledem ke skutečnost, že podle obsahu spisu navrhovatel dokonce ani nebyl přehlasovaným vlastníkem a jeho návrh by minimálně z tohoto důvodu nebylo možno považovat za důvodný. To je dáno skutečností, že § 1209 odst. 1 NOZ ve znění do 30. 6. 2020 stanovil, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.16. Z uvedeného § 1209 odst. 1 NOZ vyplývá, že návrh ve věci samé (a právě tak návrh na dočasný zákaz jednání podle napadeného rozhodnutí) může podat pouze přehlasovaný vlastník jednotky nebo společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky a je-li pro to důležitý důvod.17. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje také na svoji rozhodovací praxi, když již v usnesení ze dne 27. prosince 2017 č. j. 6 Cmo 116/2017-223 konstatoval, že zjistil, že navrhovatel se ohledně napadeného rozhodnutí shromáždění zdržel hlasování a navrhovatel neosvědčil, že je přehlasovaným vlastníkem jednotky. Od tohoto závěru nemá odvolací soud důvod se odchýlit ani nyní, když i Ústavní soud v usnesení ze dne 3. 7. 2018 sp. zn. IV. ÚS 938/18 uvedl, že stěžovatel neprokázal, že je přehlasovaným vlastníkem jednotky, a že tak je aktivně legitimován k podanému návrhu.18. Stejně tak ve světle uvedeného nelze učinit závěr, že by zpětvzetí návrhu na zahájení řízení mohlo být spojováno s určitým chováním účastníka, majícím význam pro rozhodnutí o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. věty druhé, když ostatně žádné takové právně významné chování účastníka navrhovatel ani ve svém vyjádření netvrdil.19. Podle právního názoru odvolacího soudu v daném případě nelze uvažovat ani o aplikaci § 150 o. s. ř., neboť uvedené ustanovení zákona míří na zcela výjimečné situace, což není posuzovaný případ, zvláště potom ve spojení se skutečností, že navrhovatel ani nebyl přehlasovaným vlastníkem.20. Ze všech těchto důvodů je navrhovatel povinen účastníkovi nahradit účelně vynaložené náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně. Ty sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby v celkové výši 21 700 Kč (