9 Cmo 279/2024-47 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze coby soudu prvního stupně dne 27. 5. 2024 se žalobce domáhá, aby soud rozhodl tak, že zástavní smlouva uzavřená dne 20. 2. 2024 mezi žalovaným a žalobcem (dále jen „zástavní smlouva“), jejímž předmětem je zřízení zástavního práva a zákazu zatížení nebo zcizení k nemovitostem:- pozemku parcelní číslo , Anonymizováno- pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova s číslem popisným , Anonymizováno, ,- pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního,- pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno- pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, jehož součástí je budova s číslem popisným , Anonymizováno, ,- pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova s číslem popisným , Anonymizováno, ,to vše v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , jejichž vlastnictví je zapsáno u Katastru nemovitostí pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný (dále jen „nemovitosti“), je absolutně neplatná. Pro případ, že nebude vyhověno navrženému předběžnému opatření a práva ze zástavní smlouvy budou zapsána do katastru nemovitostí, domáhal se žalobce, aby soud určil, že nemovitosti v katastrálním území , adresa, nejsou zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení dle zástavní smlouvy.2. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem nemovitostí. Zástavní smlouvou měl být zajištěn dluh společníka žalobce , Anonymizováno, ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 2. 2024, kterou žalovaný jako druhý společník žalobce převedl svůj podíl v žalobci na Ondřeje Vrkoče. Podle žalobce byla zastavením nemovitostí poskytnuta , Anonymizováno, finanční asistence, která nebyla schválena valnou hromadou žalobce. Zástavní smlouva je proto absolutně neplatná.3. Žaloba je spojena s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by soud žalovanému uložil, aby se zdržel nakládání se zástavním právem a právem zákazu zcizení a zatížení nemovitostí podle zástavní smlouvy. Žalobce má za to, že osvědčil důvody rozhodující pro uložení povinnosti již v žalobě, a to konkrétně pod body 7 až 17 (ve spisu však v žalobě chybí body 6 až 10). K prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků navíc uvedl, že dluh zajišťovaný zástavní smlouvou je již po splatnosti. Pokud by došlo k zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí, bude se žalovaný domáhat zpeněžení zástavy, čímž by žalobce pozbyl významnou část závodu a jeho podnikatelská existence by byla ohrožena. Dále uvádí, že předběžné opatření by se dotklo pouze žalovaného. Domnívá se, že žalovaný se pokouší „získat“ přístup k nemovitostem žalobce a obohatit se tak na úkor jiných případných věřitelů. Žalobce je dále toho názoru, že pokud by byla u předmětných nemovitostí zapsána pouze poznámka spornosti z důvodu zahájení tohoto řízení, neposkytne mu to dostatečné zajištění jejích práv.4. Usnesením ze dne 29. května 2024, č. j. 76 Cm 48/2024-27, soud prvního stupně výrokem I. nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému uložil, aby se zdržel nakládaní se zástavním právem a právem zákazu zcizení a zatížení na základě zástavní smlouvy. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. S odkazem na § 169 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s judikaturou Ústavního soudu soud prvního stupně toto usnesení neodůvodnil.5. Proti výše uvedenému usnesení podal žalovaný odvolání. Uvedl, že , Anonymizováno, zaslal dne 22. 4. 2024 žalovanému e-mail s žádostí, aby souhlasil s vkladem zástavního práva v druhém pořadí pro společnost Investown, který poskytne , Anonymizováno, finanční prostředky, ze kterých zaplatí dluh vůči žalovanému. Žalovaný odpověděl e-mailem ze dne 23. 4. 2024 a s tímto návrhem souhlasil. Následně žalovaný komunikoval i přímo s Investownem a bylo mu slíbeno, že bude jeho pohledávka zaplacena do 28 dnů od uzavření smlouvy, což se však nestalo. Je toho názoru, že žalobkyně nemá právo namítat neplatnost zástavní smlouvy. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení v celém jeho rozsahu zrušil.6. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se předně musel zabývat otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu byla oprávněna.8. Účastník je subjektivně legitimován k podání odvolání v případě, že mu rozhodnutím soudu první instance nebylo vyhověno nebo mu byla rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Újmu lze však posuzovat pouze z procesního hlediska a rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně. „Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99). Žalovaný není oprávněn se odvolat proti výroku II. napadaného usnesení, kterým bylo žalobci uloženo, aby zaplatil soudní poplatek, jelikož mu tímto výrokem nevznikla žádná újma na jeho právech.9. Na základě výše uvedeného odvolací soud odvolání žalovaného proti výroku II. napadeného usnesení podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného proti výroku I. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že je důvodné, byť z jiných důvodů, než které jsou v něm uvedeny.11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.12. Podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. rozhodují v prvním stupni krajské soudy ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývajíli z účasti na obchodní korporaci.13. Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).14. Podle § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.15. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 27 Cdo 60/2024, „ne každý spor mezi obchodní korporací na straně jedné a společníkem (akcionářem) nebo členem jejího orgánu na straně druhé, splňuje kritéria věcné příslušnosti krajských soudů podle § 9 odst. 2 písm. e) a f) o. s. ř., ale pouze spor, kde požadovaný nárok vznikl ze vztahu přímo právně souvisejícího (de iure) s účastí na společnosti nebo výkonem funkce, nepostačuje pouze souvislost zprostředkovaná (např. ekonomická)“.16. Žalobce se žalobou domáhá, aby soud rozhodl tak, že zástavní smlouva k nemovitostem je absolutně neplatná, popřípadě, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení dle zástavní smlouvy. Odvolací soud tak neshledal, že by předmět řízení přímo právně souvisel s účastí na společnosti nebo výkonem funkce člena orgánu. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že pro výsledek řízení může být rozhodnou otázka platnosti smlouvy o převodu podílu mezi žalovaným a druhým společníkem žalobce, která by podle ustálené judikatury (srov. i shora citované usnesení Nejvyššího soudu) do věcné příslušnosti krajských soudů spadala. Tato otázka má totiž v projednávané věci povahu otázky předběžné. Pro určení věcné příslušnosti soudů je však rozhodný předmět řízení, kterým je platnost zástavní smlouvy k nemovitostem, případně existence zástavního práva a zákazu zatížení a zcizení. Takový předmět řízení do věcné příslušnosti krajských soudů nepatří.17. Místní a věcná příslušnost se posuzují podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Pokud z podané žaloby nejdou vyčíst žádné skutečnosti, které by zakládaly věcnou příslušnost krajských soudů, je v souladu s § 9 odst. 1 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí věcně příslušný okresní soud.18. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. postoupil věc věcně příslušnému Okresnímu soudu v Kladně, který určil s ohledem na místo, kde se nachází nemovitosti (§ 88 písm. b) o. s. ř.).