9 Cmo 86/2024-45 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 15. 10. 2007, č. j. 79 Cm 97/2007-5, které nabylo právní moci dne 6. 10. 2009, Městský soud v Praze zrušil společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „společnost“), nařídil její likvidaci a v souladu s § 71 odst. 7 zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) jmenoval likvidátorem správce konkursní podstaty , tituly před jménem, (dále jen „zůstavitel“). Usnesením ze dne 4. 2. 2010, č. j. 79 Cm 97/2007-16, soud prvního stupně přiznal zůstaviteli zálohu na náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti ve výši 7 000 Kč. Usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 72 Cm 141/2022-3, zahájil soud prvního stupně řízení o jmenování likvidátora společnosti (neboť zůstavitel dne 10. 1. 2021 zemřel) a likvidátorem jmenoval , adresa, .2. Soud prvního stupně napadeným usnesením rozhodl, že v řízení bude na místě dosavadního likvidátora (zůstavitele) pokračováno se správcem pozůstalosti , tituly před jménem, , advokátem se sídlem , adresa, (dále jen „odvolatel“). Usnesení odůvodnil tím, že poskytnutá záloha dosud nebyla vypořádána, zůstavitel zemřel a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 3. 2021, č. j. 22 D 21/2021-81, byl odvolatel jmenován správcem části pozůstalosti, a to ohledně veškerého majetku vyplývajícího z činnosti zůstavitele jako insolvenčního správce. Zůstavitel tak podle soudu prvního stupně ztratil způsobilost být účastníkem řízení a povaha věci umožňuje v řízení pokračovat s odvolatelem.3. Proti tomuto usnesení podal odvolatel odvolání. Upozornil, že shora citovaným usnesením byl jmenován správcem pozůstalosti, avšak pouze té její části, která vyplývá z činnosti zůstavitele jako insolvenčního správce. Ohledně správy majetku zůstavitele, týkajícího se jeho činnosti jako likvidátora, mu žádná pravomoc nebyla svěřena. Do práv zůstavitele spojených s vypořádáním zálohy na náklady likvidace společnosti tedy nevstoupil. Ke správě zbytku pozůstalosti byla povolána pozůstalá manželka, která je rovněž advokátkou. Odvolateli nebyly předány ani likvidační spisy. Přestože usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 8. 2022, č. j. 22 D 21/2021-929, byla nařízena konvokace věřitelů a lhůta určená věřitelům k přihlášení pohledávek již uplynula, nebyla pohledávka na vrácení zálohy přihlášena. Podle dosavadních zjištění v řízení o pozůstalosti převyšují dluhy zůstavitele aktiva pozůstalosti. Odvolatel považuje napadené usnesení za nesrozumitelné, neboť z něj není jasné, jakým způsobem by mělo být se správcem pozůstalosti vedeno řízení o vypořádání zálohy poskytnuté zůstaviteli na náklady likvidace. Podle odvolatele měl soud prvního stupně jmenovat nového likvidátora, který měl prověřit likvidační spis a navrhnout poměrnou část odměny a hotových výdajů zůstavitele a případně přihlásit nevyúčtovanou zálohu do pozůstalostního řízení před uplynutím konvokační lhůty. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 71 odst. 6 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.6. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.7. Podle § 3043 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona na ochranu věřitelů se použijí i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení nebo přeměně právnické osoby přijato přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo ještě zapsáno do veřejného rejstříku.8. Podle § 5 vyhlášky č. 479/2000 Sb., odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora (dále jen „vyhláška“), provedlo-li likvidaci více likvidátorů, náleží každému z nich podíl odměny podle § 2 a 3 nebo podle § 4 odpovídající rozsahu a délce doby jeho činnosti.9. Protože likvidace společnosti byla nařízena přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je třeba přiznanou zálohu vypořádat podle právních předpisů platných před 1. 1. 2014, tj. podle obchodního zákoníku a vyhlášky (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod R 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Záloha na náklady likvidace bývá obvykle vypořádána soudem na návrh likvidátora, který po skončení likvidace vyúčtuje své hotové výdaje, navrhne, aby mu byla soudem uhrazena část nekrytá zálohou a přiznána odměna. To platí i tehdy, jestliže likvidaci provedlo více likvidátorů. V takovém případě je na soudu, aby podle § 5 vyhlášky poměrně rozdělil přiznanou odměnu a každému z likvidátorů přiznal náhradu jejich hotových výdajů.10. Řízení o odměně likvidátora a náhradě jeho hotových výdajů je v případě, že bylo zahájeno po 1. 1. 2014, řízením ve statusové věci právnické osoby, které se podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013, Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), řídí tímto zákonem. Ve věcech neupravených tímto zákonem se použije občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).11. Podle § 13 z. ř. s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona (odstavec 1). O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (odstavec 2).12. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.13. Z posledně citovaného ustanovení plyne, že § 107 o. s. ř. řeší situace, kdy účastník, který byl v době zahájení řízení způsobilý být účastníkem řízení, po zahájení řízení tuto způsobilost ztratí (zemře nebo zanikne). Předpokladem postupu soudu podle tohoto ustanovení je tedy řádné zahájení řízení. V projednávané věci se však ze spisu nepodává, že by kdokoli podal návrh na vypořádání zálohy na náklady likvidace společnosti, ani že by soud sám toto řízení z úřední povinnosti zahájil usnesením. Řádné zahájení řízení (ať už návrhem, nebo usnesením soudu) přitom určuje, kdo je účastníkem řízení a co je jeho předmětem.14. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně vydal napadené usnesení, aniž zahájil řízení. Napadené usnesení je tedy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou lze odstranit. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.15. Soud prvního stupně nyní především vyšetří, zda (za situace, kdy společnost byla vymazána z obchodního rejstříku již 8. 3. 2023) nebylo o odměně likvidátorů a náhradě jejich hotových výdajů již rozhodnuto v jiném řízení a zda zahájení řízení nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, případně zahájené. Nebude-li tomu tak, zahájí řízení o vypořádání zálohy na náklady likvidace usnesením podle § 13 z. ř. s. Účastníkem takového řízení přitom nemůže být zemřelý likvidátor, nýbrž to musí být již od počátku osoba, na niž podle výsledků řízení o pozůstalosti přešly práva a povinnosti zůstavitele spojené s odměnou likvidátora a náhradou hotových výdajů, případně osoba, která tuto část pozůstalosti spravuje. Takovou osobou přitom nemůže být odvolatel, neboť spravuje jen tu část pozůstalosti, která se týká práv a povinností spojených s činností zůstavitele jako insolvenčního správce. Zůstavitel přitom nebyl insolvenčním správcem společnosti, nýbrž jejím likvidátorem, a odvolatel tedy nemá pravomoc spravovat část pozůstalosti, jíž se týká projednávaná věc.16. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že zjistí-li soud prvního stupně, že podle současného stavu řízení o pozůstalosti po zůstaviteli nelze očekávat vymožení pohledávky na vrácení vyplacené zálohy, nebude účelné řízení vůbec zahajovat, neboť jeho vedení by pouze zbytečně zatížilo jak soud, tak účastníky.