9 Cmo 97/2024-17 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 70 Cm 1385/2023-3 rozhodl takto: „Soud zahajuje řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, , IČO , IČO, , s likvidací a jmenování likvidátora.“ (výrok I.), „Obchodní korporace , právnická osoba, , IČO , IČO, , se zrušuje a nařizuje se její likvidace.“ (výrok II.), „Likvidátorem obchodní korporace , právnická osoba, , IČO , IČO, , se jmenuje , tituly před jménem, , narozený , Anonymizováno, , sídlem , adresa, “ (výrok III.), „Obchodní korporace , právnická osoba, , IČO , IČO, , je povinna zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení, číslo účtu: 3703-2928021/0710, variabilní symbol: 7022138523“ (výrok IV.), a „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok V.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil následovně: „Soudu je známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že obchodní korporace pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Zápis sídla v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, zápis adresy sídla musí tedy odpovídat sídlu skutečnému a podnikatel je povinen mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Soud má za osvědčené, že obchodní korporace byla rejstříkovým soudem vyzvána k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy učiněné dne 19.6.2022 a zároveň upozorněna, že v případě neodstranění výše uvedeného nesouladu ji může soud zrušit s likvidací. Soudu je známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že náprava nebyla zjednána. Pokud se týká společníků společnosti, jež má být zrušena, soud i se znalostí rozhodnutí ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 230/95 Ústavního soudu ČR dospěl k závěru, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze. V souzené věci nebylo třeba provádět dokazování, neboť všechny pro rozhodnutí podstatné skutečnosti, jak jsou shora popsány, jsou soudu známy z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík. Vzhledem k tomu, že na výzvu soudu ve lhůtě shora uvedené obchodní korporace nereagovala a obsah zápisu sídla ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, konkrétně povinnosti mít právní důvod k užívání prostor, kam bylo umístěno sídlo (§ 14 z. v. r.) a zapsat do obchodního rejstříku sídlo skutečné (§ 25 odst. 1 písm. a/ z. v. r.), je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z.; podle tohoto ustanovení soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže tak stanoví zákon. Zákonem stanovený důvod soud shledal v ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r., neboť obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak. Soud tedy obchodní korporaci zrušil, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Tento postup soudu splňuje též podmínku zájmu ochrany třetích osob s ohledem na princip materiální publicity zápisu ve veřejném rejstříku. Podle § 191 odst. 1 a odst. 3 o. z. soud jmenuje likvidátora právnické osobě v případě, že rozhodl o jejím zrušení. Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Soudu je však známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že jako statutární orgán obchodní korporace je v obchodním rejstříku zapsána osoba, která nepřebírá zásilky za společnost a nereaguje na výzvy soudu, lze tedy důvodně předpokládat, že nebude řádně plnit povinnosti likvidátora. Soud proto postupoval podle ust. § 191 odst. 4 o. z. a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud uložil obchodní korporaci podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a dále dle Položky 4 bodu 1 písm. c) a bodu 5 Sazebníku poplatků. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s., neboť bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.“3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným, v zákonné lhůtě odvolání s tím, že „obchodní korporace , právnická osoba, disponovala řádně nahlášeným sídlem, které bylo správně zapsáno v obchodním rejstříku; toto sídlo bylo a nadále je využíváno pro všechny úřední úkony“. Dále odvolatel uvedl, že „usnesení o nařízení likvidace bylo založeno na předpokladu, že společnost nepodala návrh změny sídla ve veřejném rejstříku, avšak ke změně sídla nedošlo a obchodní korporace nadále užívala sídlo, které bylo a je zapsáno v obchodním rejstříku, se souhlasem majitele nemovitosti“, pročež odvolatel považuje rozhodnutí soudu za neopodstatněné. Spolu s odvoláním soudu doložil listinu (kopii) - „souhlas vlastníka nemovité věci s umístěním sídla“ ohledně předmětné společnosti ze dne 5. 6. 2023. Odvolatel navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Z obsahu odvolání je zřejmé, že nebrojí proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, napadeny jsou fakticky i akcesorické výroky IV. a V.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Se soudem prvního stupně se dovolací soud ztotožňuje v tom, že ve smyslu § 14 z. v. r. musí mít obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku po celou dobu, kdy má zapsánu určitou adresu jako své sídlo v obchodním rejstříku, k tomuto sídlu - prostorám představujícím toto sídlo, právní důvod užívání. K doložení tohoto důvod užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Absence dokladu o oprávněnosti užívání prostor představujících sídlo obchodní společnosti na dané adrese zapsané v obchodním rejstříku může, za situace, že není doklad, resp. oprávněnost užívání doložena ani k výzvě rejstříkového soudu, vést ve svém důsledku k naplnění předpokladů ust. § 9 odst. 1 z. v. r.6. V daném případě soud prvního stupně pochybil v několika ohledech. Prvním z nich je nerozlišení postavení „rejstříkového soudu“ a „statusového soudu“, jejich oprávnění a funkce. Podle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. „Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy“. Ke zjednání nápravy dle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. vyzývá v obchodním rejstříku zapsanou osobu tedy vždy rejstříkový soud. Nicméně, k postupu dle § 9 odst. 1 věta druhá z. v. r. - „může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o zrušení příslušné právnické osoby s likvidací“, je příslušný ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 z. ř. s. již statusový soud (krajský soud), nikoli soud rejstříkový. Skutečnost, že v případě Městského soudu v Praze je tento jak soudem rejstříkovým, tak z velké části věcí i statusovým, na uvedeném nic nemění. Jinak řečeno tedy platí, že o zrušení právnické osoby (včetně obchodní korporace) podle § 9 odst. 1 z. v. r. nerozhoduje nikdy krajský soud coby soud rejstříkový, ale coby soud statusový, v řízení dle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 a násl. z. ř. s.7. Podle § 172 odst. 1 o. z. „soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže… d) tak stanoví zákon.“ Takovým zákonem je kromě jiných zákonných ustanovení též i ust. § 9 odst. 1 věta druhá z. v. r. (viz výše). Podle § 172 odst. 2 o. z. „Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků“. Z ust. § 9 odst. 1 z. v. r. ve spojení s ust. § 172 o. z. tedy vyplývá, že má-li dojít ke zrušení právnické osoby (včetně obchodní korporace), a to i z důvodu, že obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona (což představuje i absence právního důvodu užívání prostor jež jsou ve veřejném rejstříku zapsány jako sídlo právnické osoby), rozhoduje o tomto zrušení statusový soud. To činí samozřejmě až po postupu rejstříkového soudu dle § 9 odst. 1 věta první z. v. r. - kvalifikovaná výzva zapsané osobě. Předtím, než statusový soud rozhodne o zrušení právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku, je povinen vyzvat ji k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena viz § 172 odst. 2 o. z. Tuto povinnost nemá jen, není-li takový důvod odstranitelný. V daném případě tak ovšem statusový soud neučinil, společnost k odstranění n