1 Cmo 55/2025-159 — Vrchní soud v Praze

Usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 72 Cm 31/2020-135, Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 6 Cmo 114/2021-83 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný výmazem z obchodního rejstříku ke dni 24. 11. 2023 zanikl bez právního nástupce. Jelikož žalovaný v průběhu řízení ztratil způsobilost být jeho účastníkem a jelikož zde není právní nástupce, bez dalšího řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 z. ř. s., jelikož žalobkyně zavinila zastavení řízení.Žalobkyně podala dne 26. 4. 2024 přípustné a včasné odvolání (dále jen „první odvolání“), o kterém Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. 1 Cmo 38/2024-144, kterým napadené rozhodnutí potvrdil a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.Teprve přípisem ze dne 20. 5. 2025 doložil právní zástupce žalobkyně zmocnění k zastupování žalobkyně ze dne 24. 10. 2024 ve věci žaloby pro zmatečnost. Následně podal dne 16. 6. 2025 v zastoupení žalobkyně odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2024, č. j. 72 Cm 31/2020-135 (dále jen „druhé odvolání“), ve kterém uvedl, že navzdory zániku žalované stále trvá zájem žalobkyně na vyřešení otázky platnosti usnesení členské schůze žalované.Podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) platí, že „[o]dvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné“.Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 202/2003, přijal závěr, že „[j]de-li – jako v tomto případě – o odvolání založené na obsahově týchž argumentech jako v pořadí první odvolání ve věci, pak je to ovšem nikoli důvodem k zastavení odvolacího řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené, nýbrž pro odmítnutí takového odvolání podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Toto ustanovení totiž určuje, že odvolací soud odmítne i odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné a v daném případě již odvolání není přípustné proto, že o obsahově shodném odvolání téhož účastníka odvolací soud již dříve pravomocně rozhodl (shodně srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002)“.Promítnuto do projednávané věci to znamená, že druhé odvolání podané až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o prvním odvolání, je nepřípustné. Proto odvolací soud druhé odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř odmítl. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Není-li pak krom žalobkyně účastníka, kterému by v odvolacím řízení vznikly náklady, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.