12 Cmo 113/2025-63 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání byla soudem prvního stupně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 251 680 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 57 255,20 Kč (bod II. výroku) a současně bylo rozhodnuto, že žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 725 Kč (bod III. výroku).2. Žalovaná napadla usnesení včasným neodůvodněným odvoláním.3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 6. 2025, č. j. 47 Cm 81/2024-57, které bylo právnímu zástupci žalované doručeno dne 16. 6. 2025, vyzval žalovanou k odstranění vad podání (v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu) ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení za současného poučení o důsledcích spojených s neodstraněním vad podaného odvolání spočívajících v odmítnutí odvolání odvolacím soudem.4. Žalovaná k výzvě soudu odvolání doplnila tak, že odvolání směřuje do bodů I. a II. výroku rozsudku s tím, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil, což mělo vliv na věcnou a právní správnost rozsudku. Nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.5. Odvolací soud postupoval podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalované odmítl, neboť vady podaného odvolání brání jeho věcnému projednání. Doplnění odvolání, které žalovaná k výzvě soudu prvního stupně učinila, je pouhou citací zákona (§ 205 a § 205b o. s. ř.). Neuvedla-li v něm žalovaná, v čem konkrétně vady rozsudku spatřuje, resp. který z předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (§ 15a o. s. ř.) nemá za splněný, nelze odvolání považovat za způsobilé věcnému přezkumu.6. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalobkyni žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.