12 Cmo 114/2025-44 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným usnesením, že se zamítá návrh na ustanovení opatrovníka účastníkovi (výrok I.), a že je navrhovatel povinen zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu, jímž se navrhovatel domáhal ustanovení opatrovníka účastníkovi s odůvodněním, že je občanem účastníka, s nímž vedl dva soudní spory o právu na odpověď dle tiskového zákona. Náklady těchto řízení byl navrhovatel nucen po účastníkovi vymáhat exekučně, čímž účastníkovi vznikla škoda způsobená konkrétními osobami, které rozhodly, že dojde k porušení tiskového zákona. Podle názoru navrhovatele je nutné, aby tyto osoby uhradily škodu do rozpočtu účastníka. Navrhovatel měl za to, že osobou způsobivší škodu je současný místostarosta účastníka , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „místostarosta“), který dne 27. 2. 2023 ve svém dopise uvedl, že odpovědi dle tiskového zákona nezveřejní. K tomu došlo dle názoru navrhovatele s vědomím starosty účastníka , tituly za jménem, Navrhovatel také tvrdil, že na jednání zastupitelstva účastníka konaném dne 21. 5. 2024 vyzval místostarostu k náhradě škody do 28. 5. 2024, k tomu nedošlo, proto dne 29. 5. 2024 nastalo prodlení v podobě zákonného úroku z prodlení. Podle názoru navrhovatele existuje v současnosti kolize mezi účastníkem, za nějž jednají osoby podílející se na vzniku škody (starosta a místostarosta). U účastníka tedy není osoba, která by mohla za účastníka škodu po místostarostovi vymáhat z důvodu střetu zájmů, proto je třeba jmenovat účastníkovi opatrovníka. V reakci na vyjádření účastníka (viz níže) navrhovatel doplnil, že zastupitelstvo účastníka nemá právní subjektivitu a nemůže tak za účastníka právně jednat. Dále uvedl, že netvrdí, že za účastníka nemá kdo jednat, ale podle jeho názoru existuje střet zájmů osob, které za účastníka jednají (starosta a místostarosta), a účastníka, jemuž byla způsobena škoda. Co se týče vzniku škody, je dle navrhovatele její vznik zcela jistý, neboť majetek účastníka se zmenšil o zaplacené náklady řízení, náklady exekutora a náklady oprávněného v rámci exekuce. Pokud by účastník, respektive za něj jednající místostarosta, neporušil tiskový zákon, nedošlo by k odsuzujícímu rozsudku účastníka a vzniku uvedených nákladů.3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval obranou účastníka, který s návrhem nesouhlasil. Popřel, že by u účastníka neexistovala osoba oprávněná vymáhat škodu. Takovou osobou by dle zákona o hlavním městě Praze bylo například zastupitelstvo účastníka jakožto jeho svrchovaný orgán. Dále účastník uvedl, že navrhovatel nijak neprokazuje vznik předmětné škody.4. Soud prvního stupně neprováděl dokazování, vyšel z právními přepisy upraveného postavení účastníka jakožto veřejnoprávní korporace a skutečností z toho vyplývajících.5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle Hlavy sedmé Ústavy České republiky upravující územní samosprávu, dále postupoval dle úpravy postavení městských částí hlavního města Prahy a působnosti jejich zastupitelstev podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), a konečně vyšel z § 1 odst. 1 a § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že účastník je součást územního samosprávného celku hlavního města Prahy a je spravován svým zastupitelstvem, jehož členové získali k výkonu této činnosti mandát ve volbách. Účastník tedy není právnickou osobou ustanovenou podle občanského zákoníku, jedná se o veřejnoprávní korporaci vystupující v rozsahu stanoveném zákonem v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle názoru soudu prvního stupně nelze ve vztahu k účastníku aplikovat ustanovení § 165 odst. 2 o. z., toto na něj nedopadá. Do činnosti územních samosprávných celků totiž lze ze strany státu zasahovat pouze tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem, což není situace posuzovaná v předmětné věci, jež nespadá do působnosti soudů.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal toto právo plně úspěšnému účastníku. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu 300 Kč za jeden úkon, a to sepis vyjádření ze dne 23. 9. 2024.7. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Podle názoru účastníka § 1 odst. 1 o. z. vymezuje dopad právní úpravy tohoto předpisu na „osoby“, nerozlišuje osoby soukromého a veřejného práva, pouze o „osobách“ hovoří i § 9 odst. 1 o. z. Účastníku byla prokazatelně způsobena škoda, za kterou odpovídá statutární orgán ovládající účastníka, je zde tedy jednoznačně střet zájmů účastníka a jeho statutárního orgánu. Úprava zákona č. 89/2012 Sb. podle názoru navrhovatele na posuzovanou věc dopadá, jde o lex specialis zmíněný soudem prvního stupně právě pro popsaný případ, který dopadá i na statusové věci osob veřejného práva. Navrhoval ve výsledku požadoval, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. Podáním doručeným soudu prvního stupně 21. 7. 2025 navrhovatel doplnil odvolání tak, že se „škůdce“ , Anonymizováno, stal k 16. 6. 2025 starostou účastníka, dle názoru navrhovatele jsou tak ještě zesíleny důvody pro jím požadovaný postup. K podání navrhovatel připojil strukturu zastupitelstva účastníka aktualizovanou ke dni 19. 6. 2025.8. Účastník se k odvolání nevyjádřil.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle čl. 99 Ústavy se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.11. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. Podle odstavce 2 obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.12. Podle čl. 101 odst. 1 Ústavy obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Podle odstavce 2 vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. Podle odstavce 3 územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Podle odstavce 4 stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.13. Podle § 1 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze je hlavní město , adresa, veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek, má vlastní příjmy vymezené tímto nebo zvláštním zákonem a hospodaří za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem podle vlastního rozpočtu.14. Podle § 3 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze se hlavní město , adresa, člení na městské části. Podle odstavce 2 městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.15. Podle § 4 zákona o hlavním městě Praze Městská část je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta městské části, úřad městské části a zvláštní orgány městské části.16. Podle § 93 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze ředitel Magistrátu jmenuje správce městské části, pokud: a) se neuskuteční v městské části vyhlášené volby do zastupitelstva městské části pro nedostatek kandidátů na členy zastupitelstva městské části, b) zanikne mandát všem členům zastupitelstva městské části a na uprázdněné mandáty nenastoupí náhradníci, nebo c) dojde ke sloučení městských částí.17. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, prázdní-li se mandát v zastupitelstvu obce, nastupuje za člena tohoto zastupitelstva náhradník z kandidátní listiny téže volební strany v pořadí podle § 45 odst. 5, a to dnem následujícím po dni, kdy došlo k zániku mandátu.18. Podle § 1 odst. 1 o. z. ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.19. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zá