12 Cmo 141/2025-143 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku téhož soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 37 Cm 16/2024-118 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že uvedeným rozsudkem byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 14. 2. 2024, č. j. 37 Cm 16/2024-13. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Soud vyzval žalovanou usnesením ze dne 27. 5. 2025, č. j. 37 Cm 16/2024-134, k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 3 435 Kč do 15 dnů od doručení usnesení za současného poučení o následcích jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě. Usnesení bylo žalované doručeno dne 3. 6. 2025, soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen. Soud proto v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“), odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů rozhodl podle § 211 a § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, v němž požadovala, aby odvolací soud označil poskytnutý úvěr za lichvu, případně aby umožnil plnění dluhu ve splátkách. Uvedla rovněž, že nemůže splatit velkou částku, její invalidní důchod činí 10 467 Kč, bydlí u dcery, její zdravotní stav je velmi špatný.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 37 Cm 16/2024-118, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 14. 2. 2024, č. j. 37 Cm 16/2024-13, uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení, a rozhodl o vrácení části zálohy na důkaz žalobkyni. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2025, č. j. 37 Cm 16/2024-134, byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 3 435 Kč do 15 dnů od doručení usnesení, za současného poučení o následku jeho nezaplacení. Usnesení bylo žalované doručeno dne 3. 6. 2025.5. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle ust. § 9 odst. 4 ZoSP pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná, která nezaplatila soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání dle § 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP, byla soudem prvního stupně řádně vyzvána k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučena o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Výzva byla žalované doručena dne 3. 6. 2025 vložením do domovní schránky; lhůta k zaplacení poplatku tedy začala běžet dne 4. 6. 2025 a skončila dne 18. 6. 2025. V průběhu této lhůty žalovaná ani nezaplatila soudní poplatek, ani nedoložila, že se tak stalo bez její viny a nesdělila soudu žádné okolnosti, osvědčující nebezpečí z prodlení ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP, ani nepodala žádost o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když v souladu s ust. § 9 odst. 1 ZoSP rozhodl o zastavení odvolacího řízení.8. K požadavku žalované na „označení úvěru za lichvu“, případně umožnění plnění dluhu ve splátkách, odvolací soud podotýká, že napadené usnesení nelze z těchto důvodů podle ust. § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumat, neboť se netýkají toho, co bylo řešeno ve výroku tohoto usnesení (tedy zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku).9. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ust. § 211 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když odvolací řízení bylo zastaveno. Odvolací soud podotýká, že zastavení odvolacího řízení zavinila žalovaná ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když nezaplatila soudní poplatek za odvolání; žalobkyni však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly a neměla tak nárok na jejich náhradu. Ve výroku je tedy rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení věcně správné. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně v obou jeho výrocích podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná neměla ve věci úspěch, avšak žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.