12 Cmo 149/2025-111 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně rozhodl, že se žalované neustanovuje zástupce z řad advokátů. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení směnečného peníze s postižními právy. Žalovaná požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu složitosti věci a své špatné finanční situace. Soud žalovanou vyzval k vyplnění Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) a k doložení poměrů ve stanovené lhůtě. Žalovaná do dne rozhodnutí soudu nezaslala vyplněné Prohlášení, své poměry nedoložila ani jinak. Soud prvního stupně postupoval podle § 30 odst. 1 a § 138 odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že pro osvobození od soudních poplatků musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to odůvodněné majetkové poměry a skutečnost, že se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva. Jedná se o výjimečnou možnost a je na žadateli, aby poskytl soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech. Žalovaná tuto podmínku nesplnila, neboť své poměry nedoložila. Protože soud z uvedených důvodů neshledal u žalované předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, které jsou jednou z podmínek pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, žádost žalované zamítl, aniž zkoumal splnění druhé podmínky.2. Proti shora uvedenému usnesení podala žalovaná včasné odvolání, v jehož následném doplnění navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Poukázala na požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí jako součást práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a na související judikaturu. Součástí tohoto práva je rovněž právo na bezplatnou právní pomoc, je-li to nezbytné vzhledem k povinnému zastoupení nebo s ohledem na složitost věci, pro civilní soudnictví zakotvené v § 30 o. s. ř. Žalovaná dále obsáhle poukázala na judikaturu Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva a obdobně Nejvyššího správního soudu. Argumentovala judikaturou k žádosti o ustanovení konkrétního zástupce zvoleného účastníkem a povinností soudu přezkoumatelně odůvodnit případné zamítnutí takové žádosti. Žalovaná rovněž poukázala na rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a nutnost přesvědčivého odůvodnění odlišného zacházení s nemajetnými osobami v soudním řízení. Namítla, že soud nijak nevysvětlil zamítnutí žádosti o ustanovení konkrétní osoby zástupcem, nereagoval na její důvody uvedené v žádosti, a tím porušil její právo na soudní ochranu a na bezplatnou právní pomoc podle citovaných ustanovení.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že ve shora uvedené věci soud prvního stupně vydal dne 28. 5. 2024 směnečný platební rozkaz č. j. 32 Cm 149/2024-21, kterým uložil žalovaným č. 1 a č. 2 zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz 100 000 EUR s příslušenstvím a odměnou a nahradit žalobkyni náklady řízení. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podaly obě žalované včasné námitky. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 4. 2025, č. j. 32 Cm 149/2024-73 bylo řízení vůči (původní) žalované č. 2 vyloučeno k samostatnému projednání, v nadepsaném řízení bylo nadále pokračováno s žalovanou (původní žalovanou č. 1). Žalovaná podáním ze dne 1. 4. 2025, doručeném soudu dne 4. 4. 2025, požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že si z důvodů špatné finanční situace nemůže služby advokáta dovolit, sama nemá právní vzdělání a věc je po právní stránce složitá. Soud vyzval žalovanou k vyplnění přiloženého Prohlášení a k doložení poměrů do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalované doručena dne 17. 4. 2025 do datové schránky. Žalovaná na výzvu soudu do vydání napadeného usnesení nijak nereagovala.5. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.6. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit pro řízení zástupce, jestliže jsou u něj kumulativně splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), a současně jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.8. Soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na tom, že nebylo prokázáno splnění jedné z podmínek pro osvobození od soudních poplatků, a to poměry žalované. S tímto názorem se odvolací soud ztotožňuje, neboť z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017) vyplývá, že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. Jelikož výzva k doložení poměrů zůstala ze strany žalované bez reakce, nemohl soud prvního stupně zhodnotit, zda její poměry odůvodňují osvobození od soudního poplatku.9. Byť je závěr o nesplnění shora uvedeného předpokladu správný, bylo nadbytečné jeho splnění posuzovat, neboť s ohledem na obsah včas podaných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nebyl splněn ani druhý z předpokladů osvobození od soudních poplatků, tj. že nejde o zřejmě bezúspěšné bránění práva).10. Obsahem včasných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20. 6. 2024 a ze dne 8. 7. 2024 je v podstatě jediná námitka, v níž žalovaná uvedla, že má za to, že částka uvedená na směnce neodpovídá výši pohledávky ze smlouvy o úvěru (nesprávně uvedeno „pohledávky ze směnky o úvěru“) a že je na ní uvedena částka vyšší, než kolik činila aktuální výši dluhu. Dále žalovaná učinila předmětem námitek odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení (o odvolání nebylo dosud rozhodnuto) a námitku místní nepříslušnosti (o námitce bylo rozhodnuto usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 32 Cm 149/2024-25, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, č. j. 12 Cmo 181/2024-57).11. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2024 přijal závěr, že „Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že údaj o výši směnečné sumy byl do blankosměnky doplněn v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je ve smyslu § 175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou jen tehdy, uvede-li žalovaný v námitkách současně „správnou“ výši směnečné sumy. Z námitky, tak jak byla žalovanou formulována, vyplývá, že nepovažuje za správné vyplnění blankosměnky, aniž by však uvedla, jaká „správná“ směnečná suma měla být, dle jejího názoru, žalobcem do blankosměnky doplněna. Uvedené činí její námitku neodůvodněnou (jde o případ zřejmě bezúspěšného bránění práva) a nabízí se tak postup podle § 175 odst. 3 o. s. ř.12. Odvolací soud, přestože rozhodoval již o dvou odvoláních žalované, nemohl dosud shora prezentovaný závěr přijmout, neboť předmětem odvoláním napadených rozhodnutí nebylo řešení otázky svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva.13. Odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, byť z jiných důvodů, potvrdil.