12 Cmo 183/2024-60 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku zastavil řízení o návrhu žalobkyň (dále jen „navrhovatelky“) a v bodě II. výroku uložil navrhovatelkám povinnost zaplatit společně a nerozdílně účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč. V odůvodnění uvedl, že se navrhovatelky domáhaly určení neplatnosti všech rozhodnutí přijatých na členské schůzi účastníka dne 21. 10. 2023. Soud vyzval navrhovatelky usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 80 Cm 15/202417, aby každá z nich zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Výzva k zaplacení byla doručena dne 4. 4. 2024 do datové schránky právního zástupce navrhovatelek, stanovená lhůta k zaplacení začala běžet dne 5. 4. 2024 a skončila dnem 20. 4. 2024 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.). Navrhovatelky soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatily, a proto soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích po marném uplynutí lhůty řízení zastavil. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., když zastavení řízení zavinily navrhovatelky. Účastníkovi vznikly náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a sepis vyjádření ze dne 9. 5. 2024), za něž náleží odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon, dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon a 21% daň z přidané hodnoty. Celkem tak byla účastníkovi přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8 228 Kč.2. Proti shora uvedenému usnesení, konkrétně bodu II. výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal , tituly před jménem, jménem navrhovatelek včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že náklady řízení mohou protistraně vzniknout až v okamžiku, kdy jsou splněny podmínky řízení. V daném případě nebyl uhrazen soudní poplatek. Přesto soud vyzval protistranu k vyjádření se k návrhu na zahájení řízení. Náklady vzniklé účastníkovi nebyly účelné a navrhovatelkám by neměla být uložena povinnost k jejich náhradě.3. Účastník ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení v nákladovém výroku potvrdit. Uvedl, že mu není známo žádné pravidlo, podle kterého „náklady řízení protistraně mohou vzniknout až v okamžiku, kdy jsou splněny podmínky řízení“. Zaplacení soudního poplatku není podmínkou řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. Právní zastoupení vyhledal za účelem efektivní obrany svých zájmů v daném řízení, náklady s tím spojené mu nepochybně vznikly a jsou účelné. Odkázal na to, jak je popisováno zavinění v komentářové literatuře, a upozornil, že navrhovatelky vzaly návrh zpět, což by rovněž muselo být chápáno tak, že zavinily zastavení řízení.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).5. Z obsahu spisu soud zjistil, že navrhovatelky, prostřednictvím právního zástupce na základě plné moci udělené mu dne 16. 11. 2023, se návrhem podaným dne 21. 1. 2024 u Krajského soudu v Praze domáhaly určení neplatnosti všech rozhodnutí přijatých na členské schůzi účastníka konané dne 21. 10. 2023. Usnesením ze dne 15. 2. 2024, č. j. 76 Cm 8/2024-10 vyslovil Krajský soud v Praze svou místní nepříslušnost a postoupil věc soudu místně příslušnému, tj. Městskému soudu v Praze. Usnesením ze dne 27. 3. 2024 č. j. 80 Cm 15/2024-19 vyzval soud účastníka k vyjádření. Navrhovatelka b) podáním doručeným soudu dne 8. 5. 2024 sdělila, že „odstoupila od jakékoliv spolupráce s panem , Anonymizováno, “. Usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 80 Cm 15/202457 vyzval soud , Jméno advokáta A, , aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení předložil plnou moc k zastupování navrhovatelky b) v tomto řízení; usnesení bylo jmenovanému doručeno dne 12. 12. 2024 a navrhovatelce b) dne 3. 12. 2024.6. Odvolací soud předně podotýká, že řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku je řízením ve statusových věcech právnických osob podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s., čemuž odpovídá i označení účastníků dle § 6 z. ř. s. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016). Z těchto důvodů odvolací soud odpovídajícím způsobem označil účastníky řízení. Skutečnost, že soud prvního stupně označoval účastníky v rozporu s procesním předpisem za „žalobkyně“ a „žalovaného“, je vadou řízení, která však nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013).7. Podle § 32 odst. 1 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.8. Podle 28 odst. 2 o. s. ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.9. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.10. Odvolání proti usnesení podal jménem navrhovatelky b) , tituly před jménem, , Anonymizováno, poté, co mu tato podáním doručeným soudu dne 8. 5. 2024 odvolala udělenou plnou moc. Protože nedostatek plné moci jako průkazu zastoupení (§ 28 odst. 1 o. z.) je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit, postupoval soud prvního stupně správně, když jmenovaného usnesením ze dne 13. 11. 2024 vyzval k doložení plné moci prokazující jeho oprávnění zastupovat navrhovatelku b) v tomto řízení, za současného poučení o následku nedoložení plné moci spočívajícím v zastavení odvolacího řízení. Usnesení bylo doručeno jak jmenovanému, tak navrhovatelce b). Vzhledem k tomu, že se nezdařilo nedostatek plné moci odstranit (plná moc předložena nebyla), odvolací soud řízení o odvolání proti usnesení, které podal , tituly před jménem, , Anonymizováno, , podle § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Uvedené je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, podle něhož „Je-li žaloba (jiný návrh na zahájení řízení) podepsána pouze osobou, která tvrdí, že je zástupcem žalobce (navrhovatele) na základě plné moci, a která ani přes opatření soudu dle § 104 odst. 2, věty první, o. s. ř. toto zastoupení nedoloží, soud řízení zastaví. Dokud není tento nedostatek podmínky řízení (zastoupení) odstraněn, soud nepřihlíží ani k tvrzenému procesnímu nástupnictví na straně žalobce.“11. Ve vztahu mezi navrhovatelkou b) a účastníkem odvolací soud žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že navrhovatelce b) nelze připisovat vinu na zastavení řízení (odvolání podala jejím jménem osoba, která se neprokázala plnou mocí k zastupování, a jí udělená plná moc zanikla odvoláním), nebyl důvod při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle § 146 odst. 2 o. s. ř.12. Navrhovatelka a) založila odvolání proti nákladovému výroku na tom, že náklady vynaložené účastníkem nebyly účelné. S tímto názorem se odvolací soud neztotožnil. Lze připustit, že obvyklou praxí je vyzývat účastníka k vyjádření se k návrhu až poté, co jsou splněny podmínky řízení. To však platí zejména v případě, kdy se účastník o zahájení řízení nedozvěděl. Navrhovatelka a) však přehlíží, že návrh podala spolu s navrhovatelkou b) u místně nepříslušného soudu a o zahájení řízení se tak účastník dozvěděl již z usnesení ze dne 15. 2. 2024, jímž Krajský soud v Praze vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze. Stejně tak přehlíží, že účastník se nechal právně zastoupit již po doručení zmíněného usnesení; oznámení o převzetí právního zastoupení spolu s plnou mocí bylo soudu prvního stupně doručeno již dne 21. 3. 2024. Část nákladů řízení tak účastníkovi vznikla dříve, než místně příslušný soud přistoupil k procením úkonům ve věci, a již z tohoto důvodu je nelze považovat za neúčelně vynaložené. Reagoval-li následně účastník na výzvu k vyjádření, jinak řečeno, splnil povinnost soudem prvního stupně mu uloženou, nelze ani tímto vzniklé náklady považovat za neúčelně vynaložené. Ostatně, pokud navrhovatelky zahájily řízení, musely si být vědomy, že v případě, že řízení bude zastaveno nebo že v řízení nebudou mít úspěch, vznikne jim povinnost hradit náklady, které protistrana účelně vynaložila. To je riziko, které nese každý účastník, který se rozhodne zahájit řízení před soudem.13. Pokud soud prvního stupně postupoval podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a právně zastoupenému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč, nelze v jeho postupu shledat nesprávnost, když k zastavení řízení došlo jednoznačně z viny navrhovatelek, které nesplnily svou poplatkovou povi