12 Cmo 23/2025-31 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaných č. 1) a č. 2) (dále jen „žalovaní“) proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému dne 22. 11. 2024 pod č. j. 49 Cm 110/2024-12 (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že směnečným platebním rozkazem vyhověl soud návrhu žalobkyně, která se domáhala po žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 810 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou. Směnečný platební rozkaz byl žalovaným doručen shodně dne 26. 11. 2024, oba žalovaní podali námitky dne 12. 12. 2024, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty dané § 175 odst. 1 o. s. ř. Soud proto námitky žalovaných jako pozdě podané odmítl podle § 175 odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.2. Žalovaní prostřednictvím právního zástupce napadli usnesení včasným odvoláním, v němž navrhli jeho zrušení odvolacím soudem a vrácení věci soudu prvního stupně k projednání námitek. V odůvodnění uvedli, že k doručení námitek došlo dle doručenky datové zprávy dne 12. 12. 2024 v 0:23 hodin. Žalovaní postupovali v souladu s § 57 odst. 3 o. s. ř., pouze v důsledku technické chyby došlo k prodlevě mezi odesláním podání a doručením do datové schránky soudu. Odmítnutí námitek pro opožděnost je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 20. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 2560/13 dospěl k závěru, že na takto formálně opožděně doručené podání je třeba nahlížet jako na materiálně včasné s ohledem na úmysl odesílatele učinit podání včas. Žalovaní tak mají za to, že jejich námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu byly materiálně podány včas a soud by se měl zabývat jejich obsahem.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že směnečný platební rozkaz ze dne 22. 11. 2024, č. j. 49 Cm 110/2024-12, byl žalovaným doručen do jejich datových schránek shodně dne 26. 11. 2024. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu byly odeslány a dodány na elektronickou podatelnu soudu dne 12. 12. 2024 v 00:12:37 hodin.5. Podle § 175 odst. 1, 3 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.6. Žalovaným na základě výše citovaných ustanovení začala shodně běžet lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu následujícím dnem po jeho doručení (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), tj. dnem 27. 11. 2024, a uplynula dne 11. 12. 2024. Je-li podání odesláno prostřednictvím datové schránky, jak tomu bylo v posuzované věci, je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do datové schránky soudu (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010-79 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 1.2012, sp. zn. II. ÚS 3518/11). Dle záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu bylo podání žalovaných obsahující námitky dodáno do datové schránky soudu dne 12. 12. 2024, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 175 odst. 1 o. s. ř. Odmítl-li za této situace soud prvního stupně námitky žalovaných jako opožděné, nelze jeho postupu vytknout nesprávnost.7. Odvolací soud neshledal důvod shora uvedený závěr s ohledem na žalovanými odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 2560/13 revidovat, neboť závěr v tomto nálezu prezentovaný byl překonán nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21. Ústavní soud v tomto plenárním nálezu uzavřel, že „v souladu s ústavně konformním výkladem § 40 odst. 4 soudního řádu správního a § 57 odst. 3 občanského soudního řádu je třeba včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu posuzovat podle okamžiku, kdy dojde soudu, nikoliv k okamžiku jeho odeslání.“ Tento závěr lze vztáhnout i na podání učiněné prostřednictvím datové schránky.8. Tvrzená „technická závada v komunikaci“ nebyla ničím doložena. Nicméně, i kdyby byla, neměla by na přijatý závěr o opožděnosti podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vliv. Pokud se žalovaní rozhodli vyčkat s podáním námitek až na samotný konec zákonné lhůty, dobrovolně šli do rizika možného „selhání“ prostředků zvolených k doručování. Důsledky s tím spojené tak jdou výhradně za nimi, nikoliv za žalobkyní, která má legitimní očekávání, že nebudou-li námitky podány včas, stane se směnečný platební rozkaz soudem vydaný pravomocným a vykonatelným.9. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a žalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.