12 Cmo 28/2025-114 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 49 Cm 129/2022-21 v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 70 219,40 Kč (výrok II.). Výrokem III. rozsudku bylo dále rozhodnuto o vrácení zálohy na znalečném ve výši 7 179 Kč žalobkyni. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 182 493,33 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené společností , právnická osoba, na řad právního předchůdce žalobkyně, společnosti , právnická osoba, . Žalovaný směnku podepsal jako avalista. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že blankosměnka, která byla vystavena jako zajišťující institut pro zápůjčku, byla nesprávně vyplněna, v žalobě není popsáno, jakým způsobem žalobkyně dospěla k žalované částce a z čeho se skládá. Dále namítl formální vady směnky s tím, že si není vědom, že by ji jako rukojmí podepsal. Jelikož směnka zajišťovala půjčku poskytnutou výstavci, vznesl dále námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek, který by byl směnkou zajišťován. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že námitky žalovaného – vyjma námitky nepravosti jeho podpisu – jsou nekonkrétní, obecné a neodůvodněné, některá tvrzení jsou mimo to rozporná.2. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, předžalobní výzvou, znaleckým posudkem , tituly před jménem, , smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vystavila dne 24. 11. 2014 na řad společnosti , právnická osoba, . směnku vlastní na částku 182 493,33 Kč, splatnou bez protestu dne 20. 12. 2020, kterou jako rukojmí za výstavce avaloval žalovaný. Směnka byla indosovaná na žalobkyni dne 7. 7. 2021. Dne 14. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě směnečného dluhu. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , soudní znalkyně z oboru písmoznalectví ze dne 8. 6. 2024, bylo zjištěno, že sporné podpisy na směnce, která je předmětem řízení, jsou pravými podpisy žalovaného. Podpisy byly na směnku napsány originálně, nebyly přeneseny technickými prostředky. K otázce padělání listiny se může vyslovit znalec z oboru technického zkoumání listin. Znalkyně porovnáním sporných podpisů se srovnávacími materiály žalovaného zjistila individuální shody, které podporují tvrzení, že sporný a srovnávací materiál psala tatáž osoba. Ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb č. , Anonymizováno, ze dne 24.11.2014 uzavřené mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako zadavatelem a výstavcem směnky jako poskytovatelem soud zjistil, že jejím předmětem je závazek poskytovatele zajistit provádění reklamy a propagace v prostorách a objektech níže specifikovaných provozoven a naproti tomu závazek zadavatele zaplatit poskytovateli za jeho činnost odměnu sjednanou v této smlouvě. V čl. 9.7. smlouvy bylo dohodnuto, že poskytovatel vystavil při podpisu smlouvy na řad zadavatele blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“, která není doplněna ve směnečné sumě a dnu splatnosti. Blankosměnka byla předána při podpisu smlouvy zadavateli a jako aval je na ní uveden žalovaný. Poskytovatel výslovně oprávnil zadavatele za podmínky, že řádně a včas neuhradí pohledávku ze smlouvy, aby vyplnil na blankosměnce částku a den splatnosti.3. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 175 o. s. ř. a podle ust. § 1 a § 75 „cit. zák.“ Zdůraznil předně, že směnka je dokonalý cenný papír, práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována směnečnou listinou a směnečné závazky jsou zcela formální. Sporná směnka obsahuje všechny zákonné náležitosti a žalobkyně jako její majitel má právo na její zaplacení. Není její povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno je v námitkovém řízení plně na žalovaném a je nepřípustné ho přenášet na žalobce. Soud dále akcentoval požadavek určitosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a poukázal na rozpornost tvrzení žalovaného, který uvedl, že směnka byla vystavena jako institut zajišťující zápůjčku, přesto zpochybnil pravost svého podpisu na směnce a zároveň tvrdil, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek zajišťovaný předmětnou směnkou. Uzavřel, že jde o rozporuplná, ničím neprokázaná tvrzení, která nelze projednat. K námitce nepravosti podpisu žalovaného na směnce odkázal na závěry znaleckého posudku, podle nichž jsou podpisy zástupce výstavce a avala pravými podpisy žalovaného. Další technické zkoumání listiny proto soud neshledal potřebným. Uvedl rovněž, že pravost podpisu lze dovodit i ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb, kdy závazky z této smlouvy byly zajištěny blankosměnkou.4. Námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek zajištěný předmětnou směnkou, soud vyhodnotil s poukazem na ustanovení čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“) jako nepřípustnou. Uvedl, že námitky byly „převážným dílem neurčité a nekonkrétní“ a žalovaný se snažil přenést důkazní břemeno na žalobce. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky soud uvedl, že žalovaný netvrdil a neprokázal, jak správně měla být směnka doplněna. Zpochybnění znaleckého posudku a uzavření smlouvy o reklamních službách vyhodnotil jako nedůvodné a účelové.5. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně. Soud dále rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na znalecký posudek žalobkyni.6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami, které žalovaný vznesl při jednání konaném dne 27. 11. 2024. Žalovaný namítal především neúplnost znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Znalkyně nebyla soudem vyslechnuta, navíc konstatovala, že na položenou otázku může odpovědět jiný znalec z oboru technického zkoumání listin. Na jeho ustanovení žalovaný trval s ohledem na to, že má důkazní břemeno ohledně prokázání námitek, soud se však s jeho návrhem v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Došlo tak k neúplnému zjištění skutkového stavu. Při jednání konaném dne 27. 11. 2024 žalovaný dále namítl, že ani podpis na dohodě o zajištění reklamních a propagačních služeb není jeho pravým podpisem a navrhl další znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Tento návrh soud rovněž zamítl, což v rozsudku nijak neodůvodnil. Žalobce nijak nevysvětlil, jak dospěl k částce, kterou na směnce vyplnil. Výši směnečné sumy odvozoval od smlouvy, kterou žalovaný označil za neplatnou. Žalovaný nerozumí tomu, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na zkoumání pravosti jeho podpisu na smlouvě. Závěrem zdůraznil, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací institut pro vrácení půjčky, kterou žalobkyně poskytla výstavci.7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku. K výtce odvolatele, že se soud prvního stupně nezabýval námitkami uplatněnými při jednání dne 27. 11. 2024, poukázala na zásadu směnečné přísnosti a koncentrace řízení, podle níž lze rozhodovat pouze o námitkách podaných ve lhůtě 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Uvedla dále, že námitky žalovaného s výjimkou námitky nepravosti podpisu na směnce byly obecné, nekonkrétní a neodůvodněné a odkázala v tomto směru na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1696/2010. Žalovaný směnku podepsal jako výstavce a zároveň jako aval. Dle znaleckého posudku při komparaci sporných a srovnávacích podpisů nebyly nalezeny žádné rozdíly. Podpisy na směnku byly napsány originálně. Znalkyně dospěla k jednoznačnému závěru, že jde o pravé podpisy žalovaného. Soud prvního stupně neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku a řádně zdůvodnil, jakými úvahami se při hodnocení tohoto důkazu řídil a proč nebylo potřeba dalšího technického zkoumání. Dle žalobkyně soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl ke správnému závěru, že nároky žalobkyně jsou oprávněné.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.9. Spornou směnku posoudil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 z. s. š. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1, § 32 a § 48 odst. 1 z. s. š. přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 182 493,33 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti smě