12 Cmo 39/2025-42 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem byla žalovaným č. 1 až č. 4 uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 563 897,71 Kč (výrok a) s 6 % úrokem z této částky ode dne 27. 1. 2024 do zaplacení (výrok b), směnečnou odměnu ve výši 1 879,66 Kč (výrok c) a náhradu nákladů řízení ve výši 61 382,50 Kč (výrok d).2. Žalovaný č. 2 napadl směnečný platební rozkaz, konkrétně výrok d), kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včasným odvoláním a navrhl „zrušení nebo snížení nákladů řízení“. Uvedl, že jinak s částkou souhlasí, je ochoten jít do smíru a tuto částku splácet na základě splátkového kalendáře, o němž již dříve jednal se zástupcem žalobkyně. Bohužel bez podpisu nového jednatele společnosti zastupujícího žalobkyni nemohl splátkový kalendář dosud převzít.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného č. 2 vyjádřila a navrhla potvrzení směnečného platebního rozkazu. Uvedla, že nárok na náhradu nákladů je oprávněný, vyplývá ze zákona a neexistuje důvod ho nepřiznat. Poskytnutí lhůty k plnění určené odlišně od § 160 odst. 1 o. s. ř. by muselo být náležitě odůvodněno s ohledem na možnosti neúspěšného účastníka a oprávněné zájmy úspěšného účastníka (např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65). Jedná se o výjimečný postup, který nesmí založit nerovnováhu mezi zájmy stran, nesmí dojít k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (např. dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 28 Cdo 403/96). Žalobkyně si je vědoma, že uložení povinnosti plnit ve splátkách není vyloučeno ve směnečném námitkovém řízení (např. dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019), v předmětné věci však není důvod stanovit lhůtu k plnění odlišně od zákonné lhůty plynoucí od právní moci rozhodnutí. Žalovaný č. 2 neuvedl žádnou konkrétní dobu a ani výši splátek, v nichž by byl schopen dluh uhradit. Žalobkyně je ochotna souhlasit se splátkami v minimální výši 18 000 Kč měsíčně s tím, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se celý zůstatek stane splatným následujícím dnem po dni splatnosti takové splátky. Primárně však žalobkyně trvá na plnění v zákonné třídenní lhůtě.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok směnečného platebního rozkazu podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětem řízení je zaplacení směnečného peníze ve výši 563 897,71 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny ve výši 1 879,66 Kč. O uplatněném nároku bylo k návrhu žalobkyně rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem. K žalobě byly připojeny výzvy k úhradě adresované žalovaným č. 1 až 4 k zaplacení směnečné pohledávky ze dne 18. 7. 2024 sepsané zástupcem žalobkyně (odeslané dne 22. 7. 2024 do datové schránky žalovaného č. 1 a dne 25. 7. 2024 podané k poštovní přepravě žalovaným č. 2, 3 a 4).6. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.7. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení zahrnují zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhradu za daň z přidané hodnoty, odměnu za zastupování a odměnu pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2. Při stanovení výše nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem je nutno postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“).8. Předmětem řízení byla částka 565 777,37 Kč (součet směnečného peníze a směnečné odměny), čemuž odpovídá odměna ve výši 10 580 Kč. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 28 289 Kč, odměnu za dva úkony právní služby po 10 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, odměnu za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny, tj. 5 290 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, dále náhradu hotových výdajů za tři úkony v celkové výši 900 Kč (300 Kč za jeden úkon) podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 5 743,50 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobkyní do vydání směnečného platebního rozkazu činí celkem 61 382,50 Kč. Výše nákladů řízení byla vyčíslena správně.9. Žalovaný č. 2 v odvolání požadoval zrušení nebo snížení nákladů řízení. Tento požadavek neshledal odvolací soudní důvodný, když náhrada nákladů řízení náleží tomu z účastníků řízení, který měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Tímto rozhodnutím byl směnečný platební rozkaz. Nepřiznat náhradu nákladů zcela nebo zčásti lze jen výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), jejichž existence nebyla žalovaným č. 2 ani tvrzena, natož prokázána; neplyne ani z obsahu spisu.10. Odvolací soud napadený výrok d) směnečného platebního rozkazu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.11. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že obsahem odvolání žalované č. 2 proti nákladovému výroku směnečného platebního rozkazu je i žádost o plnění ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 2 nepodal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné a odůvodněné námitky (pouze ty odkládají právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu), nabyl vůči němu směnečný platební rozkaz právní moci, a to včetně části týkající se lhůty, v ním má být uložená platební povinnost splněna (odvoláním lze podle § 175 odst. 5 o. s. ř. napadnout pouze výrok o náhradě nákladů řízení), a stal se vykonatelným. Uvedené vylučuje, aby odvolací soud do pravomocného rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu), tj. do v něm stanovené lhůty k plnění, jakkoliv zasáhl. Proto odvolacímu soudu nepříslušelo o žádosti žalovaného č. 2 o plnění ve splátkách, jakkoliv rozhodovat. To nicméně nebrání, aby žalobce a žalovaný č. 2 uzavřeli dohodu o plnění ve splátkách i po právní moci rozhodnutí.12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých jejich náhradu v celkové výši 6 945,40 Kč přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Tyto náklady představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny, tj. 5 290 Kč (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé) podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 205,40 Kč. O výši nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle znění advokátního tarifu účinného ke dni 31. 1. 2025, tj. ke dni, kdy byl právním zástupce žalobkyně úkon právní služby učiněn.