12 Cmo 57/2025-218 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 %.2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že celkový měsíční příjem žalovaného dle jím poskytnutých údajů činí 49 912 Kč, příjem jeho manželky činí 24 590 Kč, ve společném jmění manželů vlastní rodinný dům, v němž žijí, zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl ke dni 30. 11. 2024 ve výši 176 427,31 Kč, měsíční splátka jeho závazků představuje částku 8 810 Kč. Uvedené majetkové poměry žalovaného, které měl soud prvního stupně za osvědčené, vyhodnotil soud prvního stupně tak, že ve smyslu § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odpovídají rozsahu osvobození od soudních poplatků 60 %, přičemž se na straně žalovaného nejedná o zjevně bezúspěšné či neúčelné uplatňování či bránění práva.3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaný má za to, že splňuje podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků, neboť při zhodnocení celkových příjmů jeho domácnosti, výdajů a výše soudního poplatku, který zbývá k úhradě (54 507 Kč), není zjevně schopen tuto poplatkovou povinnost splnit. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a zcela jej osvobodil od povinnosti platit soudní poplatky.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a zároveň že jsou dány okolnosti (viz níže), pro které je namístě usnesení soudu prvního stupně změnit.5. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 41 Cm 134/2024-181, který žalovaný napadl včas podaným odvoláním Usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. 41 Cm 134/2023-193 (dále jen „výzva“), vyzval soud prvního stupně žalovaného k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 136 266 Kč do 15 dnů od doručení výzvy, tato byla žalovanému doručena 11. 11. 2024. Žalovaný požádal dne 25. 11. 2024 o osvobození od soudních poplatků z důvodu nedobré ekonomické situace. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) žalovaný následně uvedl, že je ženatý, s manželkou žije ve společné domácnosti. Dále sdělil, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , s průměrným měsíčním čistým výdělkem ve výši 49 912 Kč, průměrný čistý měsíční příjem jeho manželky činí 24 590 Kč (pobírá jej od společnosti , právnická osoba, ). Ve společném jmění manželů vlastní žalovaný s manželkou dům, ve kterém žijí, zapsaný na LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , Jméno žalovaného B, , v odhadované hodnotě 5 000 000 Kč, a vozidlo NISSAN JUKE, rok výroby 2014, v odhadované ceně 300 000 Kč, žalovaný má dále zůstatek na účtu vedeném u , právnická osoba, . ke dni 30. 11. 2024 ve výši 176 427,31 Kč. Žalovaný taktéž sdělil, že jeho dluhy představuje závazek vůči , právnická osoba, . se splátkou 8 810 Kč měsíčně.6. Odvolací soud dále lustrací angažmá žalovaného v obchodních korporacích ve veřejném rejstříku zjistil, že tento je odpovědným zástupcem ve společnostech , právnická osoba, (tedy ve společnosti zaměstnávající jeho manželku, kde je zároveň jednatelem , tituly před jménem, , Jméno žalovaného A, , rok narození , Anonymizováno, ) a , právnická osoba, . Dále působí v pozici statutárního orgánu ve společnostech , právnická osoba, , IČO , IČO, , , právnická osoba, , IČO , IČO, , , právnická osoba, , IČO , IČO, , a , právnická osoba, , IČO , IČO, .7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení. Žadatel je povinen své poměry prokázat.9. Podle ustálené judikatury platí, že důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně ten, kdo o osvobození od soudních poplatků žádá (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz). Je tedy na žadateli, aby věrohodně tvrdil, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a aby tato svá tvrzení doložil. A contrario se tedy zásadně nejedná o povinnost soudu. Ustálená judikatura dále vychází z teze, že vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz).10. Podle názoru odvolacího soudu, za respektování uvedených hledisek a zjištění, která z obsahu spisu vyplývají, je namístě žalovanému osvobození od soudních poplatků vůbec nepřiznat. Jedním z kritérií, která jsou rozhodná pro úvahu, zda jsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je totiž splnění povinnosti žadatele poskytnout soudu úplný a ucelený obraz o své osobní, majetkové a výdělkové situaci, což v nyní posuzovaném případu nenastalo. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný podmínky pro osvobození od soudních poplatků splňuje, a to v rozsahu 60 %, rozhodl nesprávně.11. Žalovaný sice tvrdil skutečnosti obsažené v Prohlášení, viz odstavec 6. odůvodnění, které i doložil. Ovšem opomněl uvést svá angažmá v obchodních společnostech, viz odstavec 7. odůvodnění, přičemž výkon těchto funkcí je spojen, až na naprosté výjimky, s pravidelným příjmem, jehož výše ve prospěch žalovaného zůstala neobjasněna. Již jen tato skutečnost je sama o sobě způsobilá k přijetí závěru, že žalovaný nevylíčil a neprokázal své poměry způsobem, který předpokládá možnost přiznání dobrodiní, jímž osvobození od soudních poplatků bezesporu je, neboť jeho finanční situace je objektivně netransparentní. Odvolací soud nadto poznamenává, že společnost zaměstnávající manželku žalovaného vykazuje znaky rodinného podniku, pročež (a s vědomím zatajení informací žalovaným) jsou důvodné pochybnosti o tom, jaká plnění ze strany této společnosti manželka žalovaného skutečně požívá.12. Rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků je fakticky jakýmsi „samostatným“ řízením probíhajícím v rámci řízení ve věci samé, v jehož rámci soud přezkoumává celkové poměry žadatele, jakožto nezbytný předpoklad možnosti postupu podle § 138 odst. 1 o. s. ř., přičemž není vázán návrhem žadatele ohledně rozsahu požadovaného osvobození. Odvolací soud tedy musí založit své rozhodnutí o odvolání žalovaného na posouzení celkové situace zjištěné v tomto řízení, a to k okamžiku vydání rozhodnutí o odvolání, nikoliv jen v žalovaným napadeném rozsahu „neosvobození“ 40 %. Zákaz „reformatio in peius“ (tedy zákaz změny rozhodnutí v neprospěch toho, kdo se odvolal, či v jehož zájmu bylo odvolání podáno) se proto v odvolacím řízení týkajícím se právě otázky osvobození od soudních poplatků, jakožto řízení ovládaném zásadou oficiality, nemůže uplatnit (srovnej bod 19. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, dostupného na www.nalus.cz). Nadto osvobození od soudních poplatků je úlevou pro žadatele poskytnutou mu v neprospěch veřejných rozpočtů, soudy jsou proto povinny brát zřetel i na zájem státu na plnění poplatkových povinností, pakliže pro