14 Cmo 287/2024-2 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 8. 2024 se žalobce v rámci řízení o určení, že je 10% společníkem společnosti , Jméno žalované A, . /dále též jen „společnost“/, domáhal, aby soud předběžným opatřením uložil Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem: , Adresa žalované B, (dále též jen „TH“), povinnost zdržet se veškerých jednání, která by jakýmkoli způsobem směřovala ke zcizení, zatížení nebo jiným dispozicím s kterýmkoli z 500 kusů zaknihovaných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 20 000 Kč, emitovaných společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a to v emisi s označením ISIN , IBAN, u , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, (dále též jen „AM“, „akcie“ a „Centrální depozitář“).2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácena složená jistota ve výši 50 000 Kč (výrok II.).3. Soud prvního stupně rekapituluje důvody snášené žalobcem ve prospěch návrhu. Podle žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , Adresa žalované B, (dále jen „EEE“), dceřiná společnost žalované 1), vstoupila do likvidace. EEE podle žalobce vlastnila extrémně hodnotné akcie AM. Akcie byly převedeny na TH, která je také ovládána žalovanými. V řízení bylo vůči žalovaným nařízeno několik předběžných opatření za účelem uchování pasiv a aktiv společnosti na takové úrovni, aby budoucí rozhodnutí soudu ve věci mělo pro žalobce reálný význam. Nyní hrozí, že akcie AM budou vyvedeny z majetku společnosti jinam. Současně s návrhem žalobce složil jistotu ve výši 50 000 Kč.4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navržené předběžné opatření odporuje § 76 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.5. Návrh na nařízení předběžného opatření podle soudu prvního stupně směřuje vůči TH, které má být uložena povinnost, aby nenakládala a akciemi AM. Ani jedna společnost není účastníkem nadepsaného řízení. Třetí osobě může být v předběžném opatření uložena povinnost, pokud je to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku, nebo pokud se jedná o povinnost, kterou je možné charakterizovat jako součinnost při splnění povinnosti účastníka. V daném případě není výslovně navrhováno uložení povinnosti společnosti TH v návaznosti na jakýkoli návrh povinnosti vůči stávajícím účastníkům. Návrh na nařízení předběžného opatření zdůrazňuje, že v řízení již byla - zejména žalované 1) - uložena předběžným opatřením nařízeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem nebo jeho částmi (dále též jen „PO-363“). Návrh směřující vůči třetí osobě by proto obecně mohl být považován v tomto ohledu za přípustný, pokud by navazoval na povinnosti, které již byly v minulosti předběžný opatřením uložené. Pro nařízení předběžného opatření není splněna podmínka naléhavosti situace.6. Podle soudu prvního stupně akcie původně vlastnila dceřiná společnost žalované 1) EEE, nyní má být vlastníkem TH, která je též dceřinou společností žalované 1). Možnost, že s akciemi bude dále disponováno, je stejná jako dříve v případě EEE. Na tom nic nemění argumentace žalobce, podle níž pozice původní dceřiné společnosti EEE a aktuální dceřiné společnosti TH jsou jiné, neboť převod akcií z jedné společnosti na druhou je nevýhodný a zjevně nemohl mít smysluplný hospodářský účel. K tomu žalobce odkazuje na sdělení Centrálního depozitáře, konečnou zprávu likvidátora EEE a na účetní uzávěrky TH.7. Podle soudu prvního stupně tato tvrzení o možné nevýhodnosti a neúčelnosti převodu akcií nevylučují, že možnost dispozice s akciemi zůstává u obou dceřiných společností - z hlediska předpokladů pro nařízení předběžného opatření - shodná. Pokud by žalobce byl nadále toho názoru, že převod akcií byl v rozporu s nařízenými předběžnými opatřeními, může zvážit např. postup dle § 76f odst. 1 o. s. ř.8. Soud prvního stupně uzavírá, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení navrženého předběžného opatření, proto návrh zamítl.9. Výrok o vrácení jistoty žalobci soud prvního stupně opřel o § 75b odst. 4 o. s. ř.10. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu vyhoví a požadované předběžné opatření nařídí.11. Odvolatel opakuje podstatný obsah návrhu na nařízení řešeného předběžného opatření ze dne 22. 8. 2024 a soudu prvního stupně vytýká, že se s jeho argumentací řádným způsobem nevypořádal, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.12. Podle odvolatele žalovaná 1) byla jediným akcionářem EEE. Nejhodnotnějším aktivem EEE byly akcie AM. Žalovaná 1) svévolně a v rozporu s PO-363 rozhodla o likvidaci EEE. Akcie EEE převedla „pod rouškou likvidace“ na TH (za níž stojí výlučně žalovaní 3/ a 4/) za 0 Kč a EEE následně zanikla výmazem z obchodního rejstříku. Transakci s akciemi učinila za obě strany jediná osoba, a to žalovaný 4). Pokud by likvidace proběhla standardně, akcie by náležely do likvidačního zůstatku EEE a žalovaná 1) by obdržela výplatu dividend.13. Odvolatel je přesvědčen, že navržené předběžné opatření má striktně zamezit dalším dispozicím s akciemi, se kterými již žalovaní 3) a 4) neoprávněně disponovali. Žalovaní 3) a 4) prokazatelně nerespektují nařízená předběžní opatření a konzumují aktiva, z nichž mají být uspokojeny nároky žalobce, popřípadě aktiva postupně přesouvají, aby finálně zmizely z dosahu působnosti dosavadních předběžných opatření. Soud prvního stupně zjevně posuzoval svévolnou likvidaci EEE a s ní spjaté vyvedení akcií AM ze sféry EEE do sféry TH izolovaně a odděleně od smyslu a účelu dosavadních předběžných opatření. O dispozici s akciemi se žalobce dozvěděl až v souvislosti s výmazem EEE z obchodního rejstříku. Začal tedy pátrat, kam akcie zmizely, což zjistil u Centrálního depozitáře jen díky součinnosti soudu prvního stupně.14. Shora popsaná situace podle odvolatele dokonale ilustruje absolutní disproporci v reálných právech a pozicích stávajících účastníků řízení. PO-363 bylo nařízeno proto, aby aktiva společnosti zůstala zachována. Jedině tak se totiž žalobce může domoci svých nároků fakticky, nikoliv „jen“ právně. A protože žalovaní 3) a 4) de iure nedosáhli zrušení dosavadních předběžných opatření, porušují je. Někdy přímo, jindy obchází jejich smysl a účel. Řízení trvá 10 let a na meritorní výsledek čeká několik desítek dalších soudních sporů, včetně sporů o vysoká peněžitá plnění. Avšak aktiva, z nichž mají být tyto nároky uspokojeny, mizí. Žalobce neporušuje soudní rozhodnutí. Přesto je to on, kdo by měl podávat neustále další návrhy a žaloby. Tím by však výsledně ještě více podporoval procesní paralýzu, kterou žalovaní 3) a 4) vykonstruovali, tj. desítky vzájemně přerušených a velmi nákladných soudních sporů. Přesto je pozice žalobce soudy vnímána tak, že pokud žalovaní 3) a 4) poruší nařízená předběžná opatření, má žalobce iniciovat další soudní spor, aby dosáhl deklarace neplatnosti jednání, které je s předběžným opatřením v rozporu. Nelze přijmout, že žalobci svědčí pouze nástroje ochrany ex post, že až akcie z TH zmizí, má podat další žalobu. V tom nespočívá efektivní ochrana práv žalobce. V daném případě je nutné okamžitě zastavit jakékoliv další dispozice s akciemi, dokud jsou ve sféře TH, tedy i ve sféře žalované 1). U přesunu aktiv je zřejmé, že s každým dalším převodem šance na jejich reálný návrat výrazně klesá. Pokud žalobce bude muset takové žaloby podávat, je vyloučeno, že by se mohl účinně domoci jakékoliv reálné ochrany práv. Po podání takovéto žaloby totiž příslušný soud řízení přeruší do skončení tohoto řízení, taková je totiž dosavadní praxe v drtivé většině sporů vedených mezi žalobcem a žalovanými 3) a 4). Navržené předběžné opatření přímo navazuje na PO-363, které žalovaní 3) a 4) porušili. Jeho nařízení nastolí účinnou a efektivní zatímní úpravu poměrů, která je zjevně nezbytná k zajištění splnění povinností uložených již prostřednictvím PO-363. Podmínka naléhavosti zatímní úpravy poměrů je zde bezezbytku splněna.15. Žalovaná 3) ve vyjádření k odvolání ze dne 23. 10. 2024 navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalovaný 4) ve vyjádření k odvolání ze dne 22. 10. 2024 učinil stejný procesní návrh.16. Shodně namítají, že navržené předběžné opatření - namířené vůči třetí osobě - překračuje meze vyplývající z § 76 odst. 2 o. s. ř. Odvolatelem dovozovaný vztah k PO-363 nestačí, povinnosti uložené účastníku a třetí osobě musí vyplývat z jednoho rozhodnutí soudu. Navíc k žádnému porušení PO-363 nedošlo, ani se v té souvislosti žalobce nedomáhal žádné ochrany svých práv. Odvolatel pomíjí, že akciemi nedisponovala žalovaná 1), ale EEE. Žalobce ani nepopírá, že účelem navrženého před