14 Cmo 309/2024-86 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně odůvodnil výrok I. svého rozhodnutí s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), tím, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 6. 2024 se žalobce vůči žalované domáhal práva na vysvětlení podle § 357 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“). Žalobce ani přes výzvu soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 34 Cm 119/2024-56, doručenou právnímu zástupci žalobce dne 18. 7. 2024, nezaplatil soudní poplatek (splatný navíc již podáním žaloby) včas. Lhůta pro včasné zaplacení uplynula dne 2. 8. 2024, žalobce však zaplatil až dne 6. 8. 2024. Soud prvního stupně neshledal důvodnými námitky žalobce, podle nichž se dne 2. 8. 2024 „oba odpovědní členové“ žalobce střídali na dovolené a účastnili se akcí pořádaných žalobcem. Uvedené skutečnosti mohl žalobce sdělit soudu již od 21. 7. 2024 a za žalobce mohli soudní poplatek zaplatit i jiní členové jeho výkonného výboru. Jelikož žalobce nedoložil ani neosvědčil existenci přechodně působících vnějších okolností, které by vedly k postupu dle § 9 odst. 4 písm. c) ZSop, soud prvního stupně dle § 9 odst. 1 ZSop řízení zastavil. Výrok II. usnesení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce sice zavinil zastavení řízení, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Namítá, že k pozdní úhradě soudního poplatku došlo bez jeho viny a že existuje nebezpečí z prodlení spočívající v marném uplynutí promlčecí lhůty dle § 360 odst. 3 z. o. k a následné nemožnosti podat akcionářskou žalobu. Popisuje události v časovém sledu. Zdůrazňuje, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla právnímu zástupci žalobce doručena v době, kdy čerpal dovolenou. Konec lhůty připadl na den, kdy se „oba odpovědní členové sekretariátu žalobce“ (kteří jako jediní měli být oprávněni provádět platební transakce) „střídali na dovolené“ a účastnili se akce pořádané žalobcem, o čemž právní zástupce žalobce nemohl vědět. Přístup k účtu žalobce má mít i prezident , jméno FO, , ten ale transakce neprovádí. Žalobce dále navrhuje výslech svědka, který by osvětlil „fungování uvnitř žalobce“. Žalobce, který je navíc „nepodnikajícím dobrovolným sdružením“ a většina jeho členů pro něj vykonává služby zadarmo, považuje postup soudu prvního stupně za formalistický, neboť se žalobce zpozdil se zaplacením soudního poplatku „o pouhý jeden pracovní den“.5. Podle žalované není odvolání důvodné. Podmínky pro postup dle § 9 odst. 1 ZSop byly splněny. Žalobce neuvedl podstatný důvod ospravedlňující nezaplacení soudního poplatku včas, jím citovaná judikatura se zákona o soudních poplatcích vůbec netýká. Pozdní zaplacení zavinil žalobce nastavením svých interních postupů. Podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSop je navíc nutné uvést okolnosti bránící včasnému zaplacení soudního poplatku před uplynutím lhůty k jeho zaplacení.6. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a o. s. ř.), odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Z předloženého spisu se podávají soudem prvního stupně uváděné skutečnosti. Tedy, žaloba došla soudu prvního stupně dne 6. 6. 2024. Soud prvního stupně vyzval žalobce svým usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 34 Cm 119/2024-56, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 12 000 Kč [podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve spojení s § 6 odst. 2 ZSop] do 15 dnů do doručení výzvy. Výzva obsahovala řádné poučení, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a že po marném uplynutí lhůty se řízení zastaví. Stejně tak obsahovala i poučení o tom, že případnou existenci okolností osvědčujících nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknout újma, je třeba soudu sdělit (a nedostatek vlastního zavinění doložit) ve stanovené lhůtě. Tato výzva byla do datové schránky právního zástupce žalobce doručena dne 18. 7. 2024. Žalobce zaplatil soudní poplatek dne 6. 8. 2024 (č. l. 57). Okolnosti, které podle něj měly ospravedlnit postup dle § 9 odst. 4 písm. c) ZSop (popsané výše), uvedl až ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 8. 8. 2024.8. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.9. Z ustálení rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k výkladu § 9 odst. 1 ZSop se podává, že zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby. Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem; z tohoto důvodu nemůže být lhůta k jeho zaplacení podle § 9 odst. 1 ZSop lhůtou procesní ve smyslu § 55 o. s. ř. Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby [§ 4 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 věty první ZSop], a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1 ZSop), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví. Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, a tam uvedenou judikaturu).10. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZSop a v souladu s tímto ustanovením je i přezkoumávané usnesení. Žalobce soudní poplatek splatný podáním žaloby ani v soudem dodatečně stanovené lhůtě nezaplatil. Důvod pro aplikaci § 9 odst. 4 písm. c) ZSop – podle něhož pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavů 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že i bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit – není dán už jen z toho důvodu, že žalobce uvádí důvody, které bránily včasnému zaplacení daného soudního poplatku, až nyní, tj. po marném uplynutí stanovené lhůty k jeho zaplacení a po vydání usnesení o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020). Konečně nelze přehlédnout, že žalobce byl po celou dobu zastoupen advokátem, kterému – jak se podává z obsahu spisu – žádná překážka k ochraně žalobcových zájmů nebránila.11. Nutno dodat, že soud prvního stupně ve své výzvě nesprávně určil výši soudního poplatku částkou 12 000 Kč, neboť jeho výše v řízení o poskytnutí informací (§ 357 a násl. z. o. k.) činí podle bodu 4 odst. 1 písm c) Sazebníku soudních poplatků 2 000 Kč. Tato skutečnost je ale v dané věci nerozhodná, neboť žalobci v takovém případě zůstala zachována zákonná poplatková povinnost a nesprávné určení výše poplatku soudem prvního stupně v žádném případě nepůsobí její změnu, přičemž jak plyne z výše uvedeného tuto povinnost žalobce nesplnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015).12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 S