14 Cmo 328/2024-211 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrhy navrhovatelek, aby byl společnosti , Jméno advokáta D, . (dále jen „společnost“), jmenován hmotněprávní opatrovník (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), navrhovatelce a) uložil povinnost „zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením“ (výrok III.), a dále rozhodl, že „navrhovatelka b) je povinna zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením“ (výrok IV.).2. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že je povinností státu „vynaložit náklady za procesního opatrovníka“. Nutnost jeho ustanovení byla způsobena zaviněným jednáním obou navrhovatelek (když „skrze valnou hromadu nejmenovaly statutární orgán“, který by byl v řízení oprávněn za společnost jednat), je tedy spravedlivé, aby navrhovatelky zaplatily soudu náklady řízení. O výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením po zániku funkce opatrovníka.3. Proti výroku III. podala navrhovatelka a) odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok „zrušil, aby nebyla povinna“ zaplatit státu náhradu nákladů řízení.4. Odvolatelka rekapituluje skutečnosti vedoucí k podání předmětného návrhu na ustanovení hmotněprávního opatrovníka, včetně jmenování procesního opatrovníka společnosti. Dovozuje (mimo jiné), že soud prvního stupně ve věci postupoval „velmi zdrženlivě a s velkou prodlevou, kdy mohl nastat případ konfliktu zájmů mezi tím, jak hmotněprávní opatrovník vnímá zájmy právnické osoby, a tím, jak by měl procesní opatrovník jednat v soudním řízení.“5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4, § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a dospěl k následujícím závěrům.6. Řízení o ustanovení opatrovníka právnické osobě je řízením ve věci opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s., které je svojí povahou řízením nesporným; občanský soudní řád se dle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. použije subsidiárně.7. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.8. I pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu je zásadně rozhodný úspěch ve věci, respektive výsledek řízení (§ 148 o. s. ř.). Uvedené závěry jsou i výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 275/2016).9. Převedeno do poměrů projednávané věci, zamítl-li soud prvního stupně návrh navrhovatelek (coby dvou společníků společnosti) na ustanovení hmotněprávního opatrovníka (stručně řečeno) z důvodu, že společnost již má osobu oprávněnou za ni jednat, a to insolvenčního správce“ [neboť na majetek společnosti byl v průběhu řízení (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, č. j. MSPH 78 INS 12584/2021-A-63) prohlášen (nepatrný) konkurz], pak byl-li usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2024, č. j. 71 Cm 36/2020-173, v právní moci dne 19. 6. 2024, společnosti ustanoven (procesní) opatrovník (, Jméno opatrovníka, , advokátka), má stát právo, aby mu v řízení procesně neúspěšné navrhovatelky zaplatily (rovným dílem) náklady, které na opatrovníka vynaložil (§ 140 odst. 2 o. s. ř.).10. V řízení procesně neúspěšné odvolatelce tak byla (správně) uložena povinnost k jejich zaplacení. Vzhledem k tomu, že v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně (ani dosud) o této odměně nebylo rozhodnuto (ostatně nebyla ani vyplacena), rozhodl soud prvního stupně správně tak, že o výši státu vzniklých nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).11. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. změnil jen tak, aby lépe odpovídalo požadavkům § 148 o. s. ř. ve spojení s § 155 odst. 1 větě druhé a § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tak že odvolatelka je povinna zaplatit státu vzniklé náklady řízení, jejíž výše bude určena samostatným usnesení soudu prvního stupně, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci. Sluší se dodat, že (ve výsledku shodně znějící) výrok IV. usnesení soudu prvního stupně nebyl (pro přezkum odvolacího soudu) odvoláním napaden (§ 201, § 205 odst. 2, 212 o. s. ř.).12. O náhradě nákladů odvolacího řízení v poměru mezi odvolatelkou a společností bylo rozhodnuto dle § 23 z. s. ř.