14 Cmo 39/2025-30 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením odvolal 2. účastnici z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, . v likvidaci (dále jen „společnost“), likvidátorkou společnosti jmenoval společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, (výroky I. a II.), 2. účastnici uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek 2 000 Kč (výrok III.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně výroky I. a II. svého rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tím, že 2. účastnice funkci likvidátorky nevykonává řádně, neplní své povinnosti, bylo tak na místě vyhovět návrhu navrhovatele, likvidátorku z funkce odvolat a jmenovat nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců. Výrok III. odůvodnil s odkazem na § 2 odst. 3, 8, § 4 odst. 1 písm. i), § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), tím, že navrhovatel, jehož návrhu bylo zcela vyhověno, je od placení soudních poplatků osvobozen, poplatková povinnost tak přešla na 2. účastnici, neboť ta (svou nečinností) zavinila zahájení řízení. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podala 2. účastnice odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud změnil a poplatkovou povinnost uložil společnosti.4. Odvolatelka dovozuje, že zahájení řízení zavinila (svou nekontaktností) společnost, nikoli ona, když řádně podávala daňová přiznání za období, „kdy to bylo ještě takto možné“, snažila se kontaktovat společníky i společnost samotnou. Funkci likvidátorky „nikdy nechtěla vykonávat“. Soudem prvního stupně odkazovaná právní úprava na danou věc dle jejího názoru nedopadá.5. Po přezkoumání odvoláním napadeného výroku III. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 2 odst. 3 ZSop je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci registrovaného partnerství.7. Citované ustanovení upravuje tzv. přechod poplatkové povinnosti za situace, kdy je navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. V daném případě byl navrhovatel od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) ZSop osvobozen, jeho návrhu bylo zcela vyhověno. Poplatková povinnost přešla na procesně neúspěšného účastníka, tj. na odvolanou likvidátorku (odvolatelku), jež není od placení soudních poplatků osvobozena, a nemá ani vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení. Není rozumného důvodu, aby v situaci, kdy 2. účastnice po dobu více než 15 let (likvidátorkou byla jmenována v roce 2009 ze seznamu insolvenčních správců, jak se podává z usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2009, č. j. 72 Cm 24/2009-8, v právní moci dne 22. 4 2009) nečinila kroky směřující k řádnému ukončení procesu likvidace, poplatková povinnost tížila společnost, jež zahájení řízení o odvolání likvidátorky nezavinila. Bylo povinností likvidátorky činit kroky směřující k ukončení likvidace (a výmazu společnosti z obchodního rejstříku) i v případě (jí namítané) nečinnosti (nekontaktnosti) společnosti (srov. § 72 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, § 193 a násl. o. z.). S ohledem na uvedené je irelevantní tvrzení odvolatelky, že „funkci likvidátora nikdy nechtěla vykonávat“.8. Soud prvního stupně správně uložil odvolatelce povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé [§ 4 odst. 1 písm. j) ZSop].9. Odvolatelkou namítaný § 2 odst. 1 písm. e) ZSop na danou věc nedopadá, neboť předmětem řízení je odvolání likvidátorky z funkce pro porušování povinností.10. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. (ve výsledku) potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když pouze změnil nesprávně uvedenou ulici bydliště odvolatelky.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.