14 Cmo 58/2025-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, . v likvidaci (dále jen „společnost“) , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení [výrok I.], a náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti ve výši 5 444 Kč, která jí po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč již nebude vyplacena [výrok II.], dále rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje ve výši 4 556 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].2. Soud prvního stupně uvedl, že likvidátorka byla jmenována do funkce v období mezi 1. 1. 2001 a 31. 12. 2013, proto bude na tuto věc v souladu s § 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikována vyhláška č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). Přitom odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze. Výrok I. odůvodnil s odkazem na § 71 odst. 6 a 9 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že odměna nižší než 5 000 Kč „se jeví jako dosti nízká zejména s ohledem na početnost zákonných povinností likvidátorky, potřebu znalosti práva a zodpovědnost“ (přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016) a přiznání vyšší odměny vyhláška neumožňuje. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, likvidátorce nenáleží náhrada DPH.3. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky tím, že za účelně vynaložené a doložené shledal hotové výdaje na zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 160 Kč, na konverzi ve výši 60 Kč, na správní poplatky ve výši 486 Kč, na poštovné ve výši 338 Kč a na archivaci ve výši 2 400 Kč, jejichž náhradu likvidátorce přiznal. Účelně vynaloženým naopak neshledal hotový výdaj na „vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek“ ve výši 2 600 Kč. Přitom odkázal na § 1, § 2 a § 3, § 4 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „ZoDP“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, (nyní v likvidaci), IČO , IČO, (dále jen „společnosti , jméno FO, “), na kterou likvidátorka výkon činnosti označené v pokladním dokladu č. 217 jako „účetní závěrky + DPPO celkem 10x“ delegovala, neměla k jejímu výkonu oprávnění (přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 7 Cmo 294/2024-40). Předmětem podnikání společnosti , jméno FO, dle zápisu v obchodním rejstříku byla v rozhodné době toliko „poradenská a konzultační činnosti, zpracování odborných studií a posudků“ a „činnost ekonomických a organizačních poradců“, přičemž obsahem ani jedné z těchto činností není daňové a účetní poradenství ani právní porady (jak se podává z přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností). Nejde přitom ani o výjimku zakotvenou v § 2 ZoDP, jelikož dle údaje na podkladním dokladu vyhotovovala společnost , jméno FO, účetní závěrky a daňová přiznání soustavně za účelem dosažení zisku. Soud prvního stupně proto uzavřel, že jelikož likvidátorka delegovala uvedené činnosti na osobu nesplňující podmínky pro výkon daňového poradenství dle zákona o daňovém poradenství, nelze jí za tento hotový výdaj náhradu přiznat. Dále soud prvního stupně likvidátorce nepřiznal náhradu hotového výdaje na „kopírování listin (odhad)“, „kancelářský materiál (odhad)“ a „telekomunikační poplatky (odhad)“ v celkové výši 1 050 Kč, neboť jejich vynaložení likvidátorka soudu nedoložila a vyhláška právo na náhradu paušálních výdajů nepřiznává. Soud prvního stupně tak likvidátorce přiznal z jí požadované výše náhrady hotových výdajů (9 076 Kč) částku 5 444 Kč a uložil jí vrátit částku 4 556 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou zálohou ve výši 10 000 Kč a přiznanou náhradou hotových výdajů na účet soudu prvního stupně.4. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud tyto výroky zrušil, nebo změnil tak, že likvidátorce přizná náhradu hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 9 076 Kč.5. Odvolatelka nesouhlasí s nepřiznáním náhrady hotového výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek. Namítá, že společnost , jméno FO, jí neposkytovala daňové poradenství, nýbrž služby vedení účetnictví. Vynaložení administrativních výdajů není schopna doložit, potřeba jejich vynaložení je ale dle odvolatelky nezpochybnitelná. Považuje za nespravedlivé, aby byla náhrada administrativních výdajů zahrnuta v již tak nízké odměně, která jí byla soudem přiznána.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.8. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora je zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace.9. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.10. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2013, č. j. 71 Cm 174/2012-3, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2013, posuzoval odvolací soud její nárok na náhradu hotových výdajů podle vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, nebo ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 14 Cmo 58/2023).11. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a odvolatelkou předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích odvolatelky (srov. zejm. § 71 odst. 6, § 74 odst. 1, § 75 odst. 1 a 6 a § 75a obch. zák.).12. V konečné zprávě likvidátora a návrhu na určení odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 5. 4. 2024 požadovala odvolatelka náhradu hotových výdajů v celkové výši 9 076 Kč.13. První předestřenou otázkou je účelnost hotového výdaje na službu sestavování účetních závěrek a zpracování daňových přiznání, kterou odvolatelce poskytla společnost , jméno FO, . Jeho vynaložení doložila odvolatelka příjmovým pokladním dokladem č. 217 (č. l. 27) vystaveným na částku 2 600 Kč, v němž je za účel platby označeno „úč. záv. + DPPO celkem 10x“.14. Soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu tohoto hotového výdaje s odůvodněním, že výkon daných činností delegovala odvolatelka na osobu, která k němu neměla potřebné oprávnění, pročež nelze mít tento výdaj za účelně vynaložený ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky.15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nebyla společnost , jméno FO, oprávněna poskytovat daňové poradenství, a proto by za vynaložení tohoto hotového výdaje samotného odvolatelce náhrada nepříslušela. V této souvislosti odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně. Odvolací soud však přesto dospěl k závěru, že je namístě odvolatelce náhradu tohoto hotového výdaje přiznat.16. Odvolacímu soudu totiž neuniklo, že vyúčtovaný hotový výdaj ve výši 2 600 Kč (jak se podává z příjmového pokladního dokladu č. 217, č. l. 27) nespočívá pouze ve zpracování daňových přiznání, nýbrž také v sestavování (celkem deseti) účetních závěrek. Praxe odvolacího soudu je přitom ustálena v závěru, že částka ve výši 2 600 Kč za samotné sestavení tohoto počtu účetních závěrek (třeba i nemajetných) likvidovaných společností je přiměřená (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 218/2024, či ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 217/2024). Odvolací soud tedy v poměrech projednávané věci shledává tento hotový výdaj ve výši 2 600 Kč za účelně vynaložený ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky a odvolatelce přiznává jeho plnou náhradu. Tento závěr je v souladu s rozhodovací praxí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 14 Cmo 358/2024, ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 19 Cmo 16/2025, či ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 14 Cmo 298/2024).17. Dále se odvolací soud zabýval námitkou odvolatelky ohledně nepřiznání náhrady administrativních výdajů.18. Základním předpokladem ná