19 Cmo 125/2025-46 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se , Jméno navrhovatelky, , narozené , Datum narození navrhovatelky, , bytem , Adresa navrhovatelky, (dále jen „navrhovatelka“), nepřiznává osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelka nemůže s návrhem uspět, jelikož vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, (dále jen „společnost“), by vedlo ke stavu, ve kterém by společnost měla v jednu chvíli dva jednatele, což je v rozporu se zakladatelskou listinou. Společnost by poté případně musela učinit kroky upravující vnitřní struktury, přičemž by se v takovém případě jednalo o nepřípustný zásah soudní moci. Soud prvního stupně proto neplatnost nemůže vyslovit s ohledem na § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2025, č. j. 19 Cmo 14/2025-125. Dovodil proto, že se jedná o bezúspěšné uplatňování práva, čímž není splněna první ze dvou podmínek pro osvobození od soudních poplatků.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání a navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí zrušil, případně aby jí přiznal osvobození od soudního poplatku. Argumentuje, že byla nesprávně vyzvána k doplnění žalobního návrhu a že soud prvního stupně jednal v rozporu s právem a ustálenou judikaturou, když dovodil, že se navrhovatelka domáhá neplatnosti rozhodnutí pouze v rozsahu jednoho z bodů. Podle navrhovatelky nadto soud prvního stupně nesprávně posoudil okolnosti podaného návrhu, a proto nesprávně vyhodnotil, že jde o bezúspěšné uplatňování práva.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije o. s. ř. všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Podle odst. 2 soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.7. Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatelka podala návrh na určení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti, kterým byla mimo jiné odvolána z funkce jednatele společnosti. Soud prvního stupně následně vyzval navrhovatelku, aby upřesnila, čeho se domáhá a co svým návrhem sleduje. Konkrétně ji upozornil, že z obsahu návrhu vyplývá, že napadá rozhodnutí jediného společníka, kterým byla odvolána z funkce, i když „v petitu“ navrhuje, aby za neplatné bylo prohlášeno blíže nevymezené rozhodnutí společníka ze dne 4. prosince 2024, které nadto obsahuje další čtyři dílčí rozhodnutí. V reakci na výzvu navrhovatelka upřesnila, které konkrétní rozhodnutí je předmětem návrhu ve věci samé (proti rozhodnutí jediného společníka o jejím odvolání z výkonu funkce jednatelky), nikoli proti usnesení, kterým byl jmenován nový jednatel společnosti. Dále uvedla, že svým návrhem usiluje o zachování funkce jednatelky.8. Domáhá-li se navrhovatelka vyslovení neplatnosti v záhlaví uvedeného usnesení a soud prvního stupně odkazuje na závěry usnesení podepsaného soudu ze dne 10. března 2025, č. j. 19 Cmo 14/2025-125, pak z tohoto rozhodnutí (v souladu s ustálenými závěry soudní praxe) především vyplývá, že pokud by nebyla vyslovena neplatnost dle § 260 o. z., přesto by šlo o procesní úspěch navrhovatelky ve věci. V takovém případě ovšem závěr soudu prvního stupně o bezúspěšném uplatňování práva zjevně nemůže obstát. Odvolací soud v tomto usnesení zdůraznil, že soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti orgánu společnosti musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu společnosti se zákonem a stanovami; teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 260 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016). O nevyslovení neplatnosti rozhodnutí, jsou-li splněny předpoklady § 260 o. z., rozhodne soud i bez návrhu. K závěru o procesním úspěchu navrhovatele v tomto případě srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4138/2016).9. Napadené usnesení nemůže jen z tohoto důvodu obstát. Soud prvního stupně proto musí posoudit návrh z hlediska, zda jsou dány předpoklady pro osvobození pro (majetkové) poměry účastníka ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř.10. Odvolací soud z uvedených důvodů zrušil usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.