19 Cmo 21/2025-112 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeném usnesení rozhodl o zastavení řízení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč k rukám advokátky (výrok II.) a vrátil žalobkyni částku 1 000 Kč ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu (výrok III).2. Soud prvního stupně v usnesení uvedl, že se žalobkyně domáhala určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Dne 25. října 2024 vzala žalobkyně zpět žalobu v plném rozsahu s odůvodněním, že v mezidobí došlo k převedení členských práv a povinností k předmětnému bytu. S odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně zastavil řízení. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že v daném případě žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, a proto má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč. Zároveň podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátil žalobkyni uhrazený soudní poplatek za žalobu v částce 2 000 Kč po zákonné redukci o 1 000 Kč.3. Proti výroku II. usnesení podala žalobkyně odvolání a požaduje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil kvůli protiprávnosti výroku II. usnesení, neboť advokátka žalovaného při vyúčtování nepostupovala podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024 (dále jen „AT2024“). Argumentuje, že po podání žaloby dne 13. dubna 2021 byl soud nečinný tři roky, a tak došlo mezitím k převodu družstevního podílu předmětného bytu. Nositelem členských práv k bytu už tedy nebyl žalovaný , Jméno žalovaného, . Odvolatelka uvedla, že žalobu vzala zpět, protože jí hrozilo vystěhování z bytu ze strany nových nájemců. Zároveň tvrdí, že advokátka , Jméno advokátky, nebyla v té době zástupkyní žalovaného a že ani později nebyla žalobkyně vyrozuměna o tomto zastoupení, ani jí nebyla ze strany advokátky doručena výzva podle § 142a o. s. ř. To se podle odvolatelky stalo jen v případě zastoupení nového nájemce, přičemž tato výzva se týkala předmětného sporu o byt.4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že advokátka , Jméno advokátky, převzala jeho právní zastoupení již dne 26. listopadu 2021 na základě plné moci, kterou advokátka přiložila k vyjádření k žalobě ze dne 10. ledna 2022. Podle žalovaného odvolatelka směšuje toto řízení s jiným sporem, který se týká družstevního bytu a jeho vyklizení žalobkyní. Uvedl, že nemohl adresovat žalobkyni předžalobní výzvu v tomto sporu, protože § 142a o. s. ř. se týká žalobkyně a nikoli žalovaného. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadené usnesení.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Rozhodovací soudní praxe je dlouhodobě ustálená v závěru, že důvodnost podání žaloby a zavinění je třeba posuzovat v rámci § 146 odst. 2 o. s. ř. vždy z procesního hlediska, tedy v poměrech posuzované věci, z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobkyně. To znamená, že návrh ve věci samé je třeba mít za důvodně podaný tehdy, jestliže žalovaný splnil to, čeho se jeho prostřednictvím žalobkyně domáhala, i kdyby k takovému plnění neměl právní povinnost, a naopak za nedůvodně podaný tehdy, pokud žalobkyně návrh vzala zpět bez dalšího či z důvodu na její straně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, či ze dne 23. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014).9. Z obsahu spisu se podává, že se žalobkyně domáhala určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, kterou mezi sebou uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním (nedoloženým tvrzením), že došlo k převedení členských práv a povinností k předmětnému bytu. Z toho ale není nijak patrné, že by ve výše vyloženém smyslu žalovaný splnil to, čeho se žalobkyně domáhala, resp. že byla žaloba podána důvodně. Zastavení řízení tak zavinila žalobkyně.10. Odvolatelka v odvolání uvedla, že od právní zástupkyně žalovaného nedostala žádné písemnosti o zastoupení, nebyla jí doručena plná moc a že neobdržela ani výzvu podle § 142a o. s. ř. Plná moc udělená zástupci dle § 28 odst. 1 o. s. ř. je vůči soudu účinná jejím dojitím, v poměrech projednávané věci dnem 10. ledna 2022. žalovaný tedy byl od tohoto data zastoupen, avšak soud nemá povinnost tuto plnou moc jinému účastníku řízení doručit. Pokud jde o námitku stran nedoručení výzvy dle § 142a o. s. ř., žalobkyně nemohla její obdržení očekávat vzhledem k postavení stran v projednávané věci, jelikož takovou výzvu z povahy postavení účastníků činí žalobkyně, nikoli žalovaný. Lze přisvědčit žalovanému, že odvolatelka v odvolání směšuje dva rozdílné spory, které nelze zaměňovat.11. Z výše uvedeného vyplývá, že zastavení řízení zavinila žalobkyně. Podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. náleží náhrada nákladů žalovanému. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách družstev ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) AT2024, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Žalovanému celkově náleží náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč. Konkrétně se jedná o náhradu nákladů za zastoupení advokátkou ve výši 6 200 Kč (dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ AT2024), dvakrát náhradu hotových výdajů v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT2024 a 21 % DPH z odměny advokáta, tedy 1 428 Kč.12. Odvolací soud proto napadený výrok II. usnesení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. O nákladech odvolacího řízení (výrok II. tohoto usnesení) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný byl v tomto řízení plně úspěšný a práva na náhradu nákladů řízení se nevzdal. Právní zástupkyně žalovaného vykonala jeden úkon právní služby, konkrétně vyjádření k odvolání ve věci nikoli samé podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [dále jen „AT“]. Za tarifní hodnotu se považuje částka 8 228 Kč, tedy výše nákladů řízení, jež je jako příslušenství pohledávky (dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) samostatným předmětem řízení podle § 8 odst. 1 AT (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, mutatis mutandis). Náklady řízení tedy činí celkem 1 452 Kč (750 Kč za vyjádření k odvolání v poloviční sazbě podle § 7 bodu 4 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) AT, 450 Kč jako náhradu hotového výdaje podle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH z odměny advokáta ve výši 252 Kč).