19 Cmo 84/2025-51 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti , právnická osoba, . – v likvidaci, IČO , IČO, , naposledy sídlem , adresa, (dále jen „společnost“), , tituly před jménem, , Jméno, , sídlem , adresa, (dále jen „likvidátor“ nebo „odvolatel“), odměnu ve výši 10 000 Kč (výrok I.). Zároveň mu soud prvního stupně přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 20 294,12 Kč, která mu bude uhrazena z likvidačního zůstatku společnosti (18 018,74 Kč) a ve zbylé výši z poskytnuté zálohy na hotové výdaje likvidace ve výši 5 000 Kč (výrok II.), a rozhodl, že je likvidátor povinen zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 2 275,38 Kč do tří dnů od právní moci usnesení s uvedením příslušných platebních dispozic (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že při určení výše odměny likvidátora vycházel z jeho odborné kvalifikace a z množství povinností, které musel při likvidaci společnosti splnit. Proto mu přiznal zvýšenou odměnu 10 000 Kč. Při určení výše náhrady hotových výdajů vycházel z předloženého vyúčtování, přičemž přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku zveřejnění písemností v obchodním věstníku ve výši 5 203 Kč, poštovné a správní poplatky ve výši 1 210 Kč, výpis z účtu majitele vystaveného Centrálním depozitářem cenných papírů a. s. ve výši 329,12 Kč a zprostředkování dražby v hodnotě 12 100 Kč.3. Za neúčelně vynaloženou shledal soud prvního stupně položku zpracování daňových přiznání ve výši 4 840 Kč. Uvedl, že společnost , právnická osoba, , kterou likvidátor pověřil zpracováním daňových přiznání společnosti, nemá zapsané daňové poradenství jako předmět podnikání v obchodním rejstříku a činnost nevykonal daňový poradce. Jelikož likvidátor pověřil zpracováním daňových přiznání společnost k tomu neoprávněnou, nešlo o účelně vynaložený výdaj.4. Náhradu výdaje za archivaci shledal soud prvního stupně účelně vynaloženým toliko do částky 1 452 Kč (oproti požadované výši 7 260 Kč). Z vlastní činnosti je soudu známo, že s ohledem na menší množství dokumentů, které je potřeba při likvidaci takřka nemajetných společností archivovat, likvidátor nemohl využít celý jeden metr komerční spisovny, za který zaplatil plnou cenu, ale jen jeho 20 %. Proto se podle soudu prvního stupně nejednalo o účelně vynaložený výdaj a likvidátorovi přiznal náhradu v hodnotě 20 % z požadované částky 7 260 Kč.5. Soud prvního stupně dále nepřiznal paušální náhradu za administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč (kancelářské potřeby, kopírování, telefon), jelikož likvidátor tyto náklady nedoložil.6. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání a navrhuje, aby je odvolací soud změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce 37 372,12 Kč, přičemž část nákladů bude uhrazena z poskytnuté zálohy a z výnosů likvidace. Odvolatel uvádí, že soud prvního stupně bez odůvodnění nepřiznal náhradu za znalecký posudek. Podle něj je ale tento náklad oprávněný a má mu být přiznán v plné výši. Odvolatel dále nesouhlasí s nepřiznáním nákladů za zpracování daňových přiznání společností , právnická osoba, , jelikož podle něj nešlo o daňové poradenství, ale o poskytnutí účetních služeb, ke kterým je společnost , právnická osoba, oprávněna. Ohledně výdaje na archivaci odvolatel upozornil s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2025, sp. zn. 7 Cmo 8/2025, že se tato služba neskládá pouze z uložení dokumentů k archivaci, ale ze souboru činností, které se k archivaci vážou, a proto by mu měl soud přiznat i tento výdaj.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší náhrada uplatněných výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“).9. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.10. Podle § 9 odst. 3 nařízení hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.11. V poměrech projednávané věci byl likvidátor jmenován usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2016, č. j. 71 Cm 40/2016-27. Na základě žádosti likvidátora mu byla usnesením téhož soudu ze dne 9. ledna 2017, č. j. 71 Cm 40/2016-31, přiznána záloha na náklady likvidace ve výši 5 000 Kč. Dne 17. ledna 2024 předložil likvidátor konečnou zprávu o provedení likvidace společnosti, ve které uvedl, že nebyl zjištěn žádný majetek společnosti s výjimkou dvou parcel (jež vydražil za cenu 15 300 Kč) a soudního depozita ve výši 2 718,74 Kč, které bylo likvidátorovi vyplaceno. Vynaložené náklady vyčíslil celkem na částku 37 372,12 Kč, přičemž na jejich uhrazení použil zálohu a výtěžek z likvidace. V konečné zprávě proto likvidátor uvedl, že mu zbývá uhradit náklady likvidace po odečtení zálohy a výtěžku ve výši 14 353,38 Kč.12. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a likvidátorem předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích likvidátorky [§ 195, § 205 a § 207 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Odvolací soud se tedy zabýval odvoláním předestřenou otázkou výše náhrady hotových výdajů.13. Rozhodovací praxe odvolacího soudu je ustálena v závěru, že výdaje na zveřejnění zákonem předepsaného oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace v Obchodním věstníku jsou účelně vynaloženými (aniž by bylo zřejmé, že je společnost nemajetná), a je tedy namístě jejich náhradu likvidátorovi přiznat (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, či ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, které je dostupné např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Odvolatel zveřejnil oznámení o vstupu společnosti do likvidace ve dnech 19. února 2018 a 5. března 2018 a výběrové řízení na obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, . dne 11. února 2019. Proto odvolateli náleží odpovídající náhrada ve výši 5 203 Kč.14. Soud prvního stupně dále likvidátorovi přiznal částku ve výši 1 210 Kč za poštovné a správní poplatky a 329,12 Kč za výpis z účtu majitele od , právnická osoba, . (dále jen „CDCP“). V odvolání likvidátor upozornil, že v konečné zprávě vyčíslil obě tyto položky na nižší částku, konkrétně na 1 389,12 Kč, přičemž soud prvního stupně mu přiznal celkem 1 539,12 Kč. Podle rozhodovací soudní praxe platí, že likvidátor musí vždy plně prokázat účelnost výdajů, jinak je povinen je nést ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, nebo ze dne 16. prosince 2024, sp. zn. 14 Cmo 298/2024, která jsou obě dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). V nyní projednávané věci lze z předložených podacích archů vydaných , právnická osoba, ., a faktury vystavené CDCP dovodit spojitost s prováděnou likvidací pouze co do částky 1 046,12 Kč. Z ostatních přiložených dokumentů žádným způsobem nevyplývá, že tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti s provedenou likvidací. Odvolací soud proto vyzval odvolatele, aby prokázal souvislost přiložených dokumentů s prováděnou likvidací. To se mu povedlo skrze specifikaci podacích lístků v hodnotě 149 Kč. Proto odvolací soud náhradu za položku „poštovné a správní poplatky“ nepřiznal v požadované výši, ale pouze v celkové částce 1 195,12 Kč.15. Co se týče náhrady administrativních výdajů (kancelářské potřeby, kopírování, telefon), likvidátor ani přes výzvu soudu prvního stupně tyto náklady nedokázal jednotlivě vyčíslit. Jelikož likvidátor nedokázal náklady specifikovat a jednotlivě vyčíslit, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně a náhradu za uvedené položky ve výši 2 000 Kč nepřiznává.16. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal položku zprostředkování dražby ve výši 12 100 Kč. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud, neboť účelnost tohoto výdaje byla prokázána. Likvidátor v odvolání upozornil na skutečnost, že mu nebyla přiznána náhrada za znalecký posudek ve výši 4 840 Kč. Vzhledem k tomu, že ocenění nemovitosti je nutné provést prostřednictvím znaleckého posudku podle § 13 od