2 Cmo 216/2024-270 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudních poplatků za odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2024, č. j. 7 Cm 22/2023-143. Dále soud prvního stupně zastavil řízení o opakovaném návrhu žalovaného 2. na osvobození od soudního poplatku z odvolání, které také on podal proti stejnému rozsudku soudu prvního stupně.2. Ohledně druhého žalovaného soud prvního stupně uvedl, že ten již jednou podal návrh na osvobození od stejného soudního poplatku, ale tomuto původnímu návrhu soud prvního stupně pravomocně nevyhověl usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. 7 Cm 22/2023-176, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 9. 2024, č. j. 2 Cmo 134/2024-216. Poukázal na předpoklady, za kterých je možné věcně posoudit a rozhodnout o opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků, když již bylo o obdobném návrhu dříve pravomocně rozhodnuto. Druhý žalovaný uplatnil pouze jedinou novou okolnost, a to tvrzení, že byl zasažen povodněmi v období od 13. do 15. 9. 2024. Toto tvrzení však nedoložil.3. Nakolik druhý žalovaný v souvislosti s opakovaným návrhem na přiznání poplatkové úlevy předkládá výpisy z účtu, jimiž dokládá, že se mu dostává podpory od členů rodiny, uvedl, soud prvního stupně, že jde o okolnosti, které měly být doloženy již k původnímu návrhu na osvobození od soudního poplatků a o novou okolnost tedy nejde.4. Konečně první i druhý žalovaný se dovolávali skutečnosti, že třetí žalovaná zaplatila soudní poplatek za odvolání proti stejnému rozsudku. Poukazovali při tom, na to, že odvolání všech žalovaných jsou obsahově shodná a odvolací soud tedy je bude muset projednat v plném rozsahu a je zde situace obdobná té, jaká je v případě nerozlučných účastníků řízení. Soud k tomu uzavřel, že směnečné závazky žalovaných jsou samostatné a každý ze žalovaných má svoji poplatkovou povinnost.5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal druhý žalovaný, a to nakolik bylo řízení o jeho opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků zastaveno. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že druhý žalovaný uplatnil pouze jednu novou okolnost, to znamená zasažení povodněmi. Druhý žalovaný uplatnil ještě další novou okolnost, to znamená skutečnost, že soudní poplatek z odvolání uhradila třetí žalovaná. Připouští, že soud prvního stupně se touto okolností zabýval, nikoliv však jako s další novou skutečností. Nepovažuje za správné ani závěry, ke kterým v této souvislosti soud prvního stupně dospěl. Je sice pravdou, že žalovaní jsou samostatnými dlužníky ze sporné směnky a nejde o nerozlučné procesní společenství. To je však pouze formální stránka věci, o kterou se soud prvního stupně výlučně opřel a nevzal v úvahu materiální aspekt dané situace. Projednání proti různým žalovaným nebude pro soud představovat kvalitativně odlišnou práci, když argumentace všech žalovaných je shodná. Účel soudních poplatků, na který nevzal soud prvního stupně zřetel, je předcházet neúčelným anebo šikanózním návrhům. Odvolání druhého žalovaného není zjevně bezúčelné. Soud prvního stupně neobjasnil, proč v kontextu dané procesní situace neztrácí poplatková povinnost druhého žalovaného svůj praktický význam a zda trvání na poplatkové povinnosti není jen formalitou bránící druhému žalovanému v přístupu k soudu, když spor bude stejně pokračovat. Poukazuje také na rozhodnutí Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 731/13.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.7. Okolnosti, ze kterých vycházel soud prvního stupně, nejsou sporné a odvolání druhého žalovaného napadá výlučně to, jak soud prvního stupně posoudil procesní situaci nastalou poté, co třetí žalovaná uhradila soudní poplatek z odvolání.8. Směneční dlužníci jsou, jak plyne z čl. I. § 47 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dlužníky solidárními. Je nepochybné, že solidarita, lhostejno zda věřitelská anebo dlužnická, jsou-li solidárně oprávněné anebo povinné osoby účastníky téhož občanského soudního řízení, nezakládá nerozlučné procesní společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. Jedná se tedy o účastníky řízení samostatné, z nichž každý vystupuje v řízení jen sám za sebe. Při tom solidární věřitelé nemusí podávat žalobu všichni společně a není nutné ani uplatnit nárok proti všem solidárním dlužníkům najednou. Pro oblast směnečného práva toto vzájemné oddělení směnečných dlužníků výslovně uvádí zmíněné ustanovení čl. I. § 47 zákona směnečného a šekového. Je-li žalováno více solidárních dlužníků najednou, mohou ale nemusí uplatňovat všichni stejnou obranu. Obecně samozřejmě platí, že i výsledek řízení může být ve vztahu k jednotlivým žalovaným solidárním dlužníkům zcela odlišný.9. Je pravdou, že v této konkrétní věci s ohledem na shodnou obranu uplatněnou žalovanými v námitkách proti soudem prvního stupně vydanému směnečnému platebnímu rozkazu a obdobným odvolacím důvodům není příliš pravděpodobné, že by věcně mohlo být o jednotlivých odvoláních rozhodnuto zcela odlišně. V žádném případě však nelze vyloučit kupříkladu možnost, že třetí žalovaná změní svůj názor na pokračování v odvolacím řízení a vezme svoje odvolání zpět. Jak tomu pak bude s poplatkovou povinností. Bude mít třetí žalovaná právo na vrácení jí zaplaceného soudního poplatku a jak tomu pak bude se soudním poplatkem z odvolání na straně druhého žalovaného. Nebo snad se třetí žalované soudní poplatek vracet nebude a plátcovství přejde na druhé žalovaného. Kde by se však pro to našla opora.10. Z této okolnosti nutně vyplývá, že také každý ze žalovaných solidárních dlužníků má svoji vlastní poplatkovou povinnost. Potom úhrada soudního poplatku jedním ze žalovaných solidárních dlužníků nemá žádný dopad do poplatkové povinnosti ostatních. Ta trvá i nadále. Potom nesplnění této trvající poplatkové povinnosti může představovat ve vztahu k jednotlivému žalovanému solidárnímu dlužníkovi poplatkovou překážku řízení.11. Povinnost zaplatit soudní poplatek je povinnost, která vyplývá poplatníku soudního poplatku přímo ze zákona a nikdo, tedy ani soud, nemůže arbitrárně rozhodnout, že ji není nutné v jednotlivém případě splnit. Případ, kdy lze tuto povinnost soudem zmírnit anebo od ní zcela upustit, je upraven výlučně v § 138 odst. 1 o. s. ř. Ten zná dva předpoklady, jež musí být splněny současně. Předně nesmí jít o svévolné anebo zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva. Druhým předpokladem je, že použití tohoto mimořádnou oprávnění soudu vyžadují poměry poplatníka soudního poplatku. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, nemůže soud žádným způsobem od poplatkové povinností ustoupit. Porušil by tím své úřední povinnosti.12. Splněním obou předpokladů se v případě druhého žalovaného soudy zabývaly v souvislosti s jeho předcházejícím návrhem na přiznání úlevy na soudních poplatcích. Tomuto původnímu návrhu nebylo pravomocně vyhověno. Soud prvního stupně správně dovodil, kdy je možné, navzdory tomuto předcházejícímu pravomocnému rozhodnutí, opakovaný návrh na osvobození od soudních poplatků projednat a rozhodnout o něm. Jinak novému projednání a rozhodnutí brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. Proto se soud prvního stupně správně zaměřil na to, zda jsou zde novoty, které by umožňovaly překážku věci pravomocně rozhodnuté překonat. Je tady významné, zda jsou zde novoty, které se vztahují k některému z předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jak jsou uvedeny shora.13. Ani v předcházejícím řízení neměly soudy obou stupňů pochybnost o tom, že odvolání druhého žalovaného není ani svévolným a ani zjevně bezúspěšným bráněním práva. V tomto směru žádná novota, jež by mohla přivodit pro druhého žalovaného naději na úspěšnější rozhodnutí o opakovaném návrhu na přiznání úlevy na soudních poplatcích ani nepřicházela v úvahu. Významné proto mohly být jen novoty týkající se poměrů na straně žalovaného. Z tohoto pohledu ovšem vskutku jedinou novotou, která se mohla týkat poměrů žalovaného, bylo tvrzení o zasažení druhého žalovaného povodní. Toto tvrzení zcela nepochybně osvědčené nebylo. Přípustnou novotou nemohly být ani nyní předložené výpisů z účtů, protože, jak soud prvního stupně správně poznamenal, netýkají se okolnosti nově nastalé, nýbrž vztahují se k okolnostem, jež zde byly již v době, kdy soudy obou stupňů rozhodovaly o původním návrhu. Je samozřejmě pravdou, že druhý žalovaný argumentoval také úhradou soudního poplatku třetí žalovanou. K této úhradě opravdu došlo až po právní moci předcházejících rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Jde tedy o okolnost nově nastalou. Tato okolnost však nemá vůbec žádný dopad do poměrů druhého žalovaného. Úhradou soudního poplatku se jeho poměry nijak nezměnily. Nezhoršily se a ani se nezlepšily. Tedy tato okolnost nemohla vést k tomu, aby poměry druhého žalovaného byly znovu přezkoumávány a ab