5 Cmo 10/2025-39 — Vrchní soud v Praze

1. Dne 4. 10. 2024 vydal Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) směnečný platební rozkaz č. j. 24 Cm 206/2024-19 (dále též „SPR“), kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci do 15 dnů ode dne doručení SPR směnečný peníz 998 105,69 Kč s 6% úrokem ročně ode dne 28. 8. 2024 do zaplacení, směnečnou odměnu 3 327 Kč a náhradu nákladů řízení 126 544 Kč.2. Druhý žalovaný podal proti SPR odvolání z důvodu, že se nachází ve výkonu trestu a žádal o odložení, resp. posunutí splatnosti uložené povinnosti. V rámci výkonu trestu druhý žalovaný vykonává práci s odměnou ve výši 3 500 Kč čistého měsíčně, náklady spojené s jeho živobytím činí 544 Kč měsíčně. Kdyby žalobce komunikoval s odvolatelem, nebyla by uložena povinnost k náhradě nákladů řízení 126 544 Kč. Druhému žalovanému též není jasný výrok, ukládající zaplatit dluh společně a nerozdílně.3. Žalobce se k odvolání vyjádřil a uvedl, že všem žalovaným byly rozeslány předžalobní upomínky, ve kterých žalované upozornil, že nebude-li dlužná částka uhrazena, bude podána žaloba. Žalovaní tedy byli informováni. Co se týče možných splátek, žalobce by byl ochoten přistoupit s ohledem na výši dluhu na měsíční splátky 32 000 Kč splatné vždy k poslednímu dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek.4. Odvolací soud posoudil podané odvolání podle obsahu a dospěl k závěru, že se žalovaný odvolal nejen do lhůty k plnění platební povinnosti uložené v SPR, ale i do výroku o náhradě nákladů řízení (žalovaný vyjádřil nespokojenost s tím, že mu bylo uloženo uhradit náklady 126 544 Kč).5. Odvolací soud vyzval druhého žalovaného usnesením ze dne 11. 3. 2025 mj. k uvedení důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které by žalobci nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení uvedených ve směnečném platebním rozkaze, případně pro které by žalobci nemělo být přiznáno v plné výši. V reakci na tuto výzvu druhý žalovaný sdělil, že právo na náhradu nákladů řízení vůči němu by nemělo být žalobci přiznáno, protože jej o „skutečnosti“ nikdo neinformoval; ve výkonu trestu je ode dne 29. 5. 2024.6. Odvolací soud nejdříve přezkoumal výrok o náhradě nákladů řízení v SPR. Aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] přezkoumal napadenou část SPR [písm. d) výroku] a dospěl k závěru, že odvolání druhého žalovaného není důvodné.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř.: „Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.“ Podle odst. 2 o. s. ř. „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.“8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř.: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“9. Podle § 175 odst. 1 věty první o. s. ř. „Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.“10. Podle Čl. I. § 47 odst. 1 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ“): „Všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou.“11. Odvolací soud uvádí, že co do důvodu byl požadavek žalobce na úhradu nákladů oprávněný, protože žalobce splnil povinnost uloženou mu v § 142a odst. 1 o. s. ř. - žalobce zaslal druhému žalovanému předžalobní upomínku datovanou dnem 4. 9. 2024 na adresu bydliště druhého žalovaného. To, že se případně tato upomínka nedostala do dispozice druhého žalovaného, není podstatné - žalobce nemohl vědět, že se druhý žalovaný na uvedené adrese nezdržuje. Dále druhý žalovaný neuhradil směnku s příslušenstvím a směnečnou odměnou ve lhůtě stanovené v SPR, tudíž by měl žalobce právo na náhradu nákladů řízení i za procesní situace, i kdyby nezaslal předžalobní upomínku druhému žalovanému (jinými slovy, z postupu druhého žalovaného je zřejmé, že by na základě obdržené upomínky nesplnil svou platební povinnost ze směnky, když tuto nesplnil ani na základě vydaného SPR).12. Co do rozsahu je též výše náhrady nákladů řízení oprávněná. Náklady řízení žalobce spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby po 12 340 Kč (převzetí zastoupení, 3 předžalobní výzvy, soupis a podání žaloby), v rozsahu 5 náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 300 podle § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění účinném do 31. 12. 2024 a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobce též zaplacený soudní poplatek 50 072 Kč. Součet těchto částek činí uloženou částku 126 544 Kč.13. Soud správně v souladu s Čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní) uložil žalovaným platební povinnost společně a nerozdílně, přičemž toto se týká i povinnosti k náhradě nákladů řízení. Pojem „společně a nerozdílně“ znamená, že kterýkoliv ze žalovaných je povinen zaplatit 100 % dluhu uvedeného v SPR. Pokud zaplatí tímto způsobem druhý nebo třetí žalovaní, kteří jsou avalisté ze směnky vlastní, pak jim v souladu s Čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ i pro směnky vlastní) vzniká právo na zaplacení směnky vůči výstavci směnky vlastní - avalátovi (v dané věci prvnímu žalovanému).14. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené závěry postupoval podle § 219 o. s. ř. a potvrdil bod d) výroku SPR ve vztahu žalobce k druhému žalovanému.15. Odvolací soud dále podle § 212 o. s. ř. přezkoumal lhůtu pro splnění povinnosti uložené SPR a dospěl k závěru, že na straně odvolatele jsou důvody pro změnu splatnosti uvedené v SPR.16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř.: „Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.“17. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015).18. Vedle konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4494/2017).19. K otázce aplikace ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o lhůtu k plnění stanovenou směnečným platebním rozkazem, odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, v němž tento přijal a odůvodnil právní závěr, že i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Učiní-li tak, stane se směnečný platební rozkaz vykonatelným až uplynutím nově stanovené lhůty, případně - ve vztahu k jednotlivým splátkám - okamžikem, kdy nastane jejich splatnost.20. Odvolací soud v usnesení ze dne 11. 3. 2025 vyzval druhého žalovaného též k tomu, aby navrhl splátky, ve kterých je ochoten uhradit nároky žalobce, přiznané žalobci v SPR a dále, aby vylíčil a doložil své osobní a majetkové poměry, pro které není schopen splnit povinnost uloženou mu směnečným platebním rozkazem ve lhůtě v něm uvedené. Druhý žalovaný na tuto výzvu odpověděl podáním ze dne 21. 3. 2025, ve kterém toliko uvedl, že je schopen začít splácet svůj dluh až po ukončení výkonu trestu.21. Odvolací soud konstatuje, že druhý žalovaný ani v odvolání, ani v podání ze dne 21. 3. 2025 neosvědčil své majetkové poměry (sama okolnost, že se nachází ve výkonu trestu, nemá žádnou vypovídací hodnotu k tomu, jaký majetek druhý žalovaný má). Proto odvolací soud stanovil splátky v souladu s návrhem žalobce, a to ve výši 32 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud některá ze splátek nebude splacena včas.22. Odvolací sou