5 Cmo 11/2025-39 — Vrchní soud v Praze

1. Směnečným platebním rozkazem ze dne 6. 8. 2024, č. j. 49 Cm 46/2024-15, vyhověl soud prvního stupně žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1., 2. a 3. zaplacení částky 1 062 049,67 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 17. 12. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 3 540,17 Kč na základě směnky vystavené podle tvrzení v žalobě žalovaným 1. dne 1. 8. 2022 a avalované žalovanými 2. a 3.2. Dne 10. 9. 2024 bylo do datové schránky soudu prvního stupně doručeno z datové schránky žalovaného 3. podání ze dne 10. 9. 2024 nazvané „Námitky žalované č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu“, jehož obsahem je mimo jiné prohlášení žalovaného 3., že se v plném rozsahu připojuje k námitkám podaným žalovanou 2. O takto podaných námitkách rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením tak, že je jako opožděné odmítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému 3. doručen dne 7. 8. 2024, žalovaný však námitky zaslal soudu až dne 10. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že posledním dnem lhůty pro podání námitek pro žalovaného 3. bylo 22. 8. 2024, byly námitky odmítnuty postupem podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. jako pozdě podané. Soud prvního stupně dále uvedl, že i pokud by žalovaný 3. dal námitky v podání ze dne 28. 8. 2024, šlo by o opožděné námitky.3. Žalovaný 3. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém uvedl, že námitky byly zaslány z jeho datové schránky v zákonné lhůtě, avšak došlo k záměně hlavičky, kdy byla „nešťastnou náhodou napsaná žalovaná č. 1 paní , Jméno žalované B, “, ale obsah námitek byl zaslán správně, přičemž to bylo „připojení k námitkám žalované č. 1 paní , Anonymizováno, “. Po upozornění soudu prvního stupně zaslal opravu hlavičky, ale zákonnou lhůtu již nebylo možné dodržet. Podle žalovaného 3. soud prvního stupně vůbec nezkoumal jeho námitky, nýbrž pouze řešil vadu na dokumentu. Z těchto důvodů žalovaný 3. navrhl vrácení věci soudu prvního stupně k projednání jím podaných námitek.4. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného 3. plně ztotožnila se závěry usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek žalovaného 3. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, a na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Cmo 90/2007, ze kterých citovala podstatné závěry. Odvolání žalovaného 3. označila za účelové s tím, že žalovaný 3. se snaží vyhnout své povinnosti uhradit dlužnou částku. Žalobkyně navrhla potvrzení usnesení jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného 3. nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.6. Podle § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má podle § 175 odst. 3, první věta o. s. ř. směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud podle § 175 odst. 3, druhá věta o. s. ř. odmítne.7. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů, běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší.8. V daném případě byl směnečný platební rozkaz doručen žalovanému 3. dne 7. 8. 2024, jak prokazuje potvrzení o dodání a doručení do jeho datové schránky ze dne 29. 8. 2024. Ve směnečném platebním rozkazu je uvedeno, že námitky je třeba podat do patnácti dnů ode dne jeho doručení, a že opožděně podané námitky soud usnesením odmítne. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že patnáctidenní lhůta k podání námitek začala žalovanému 3. běžet dnem následujícím po dni doručení směnečného platebního rozkazu, tedy dnem 8. 8. 2024, a skončila dnem 22. 8. 2024, na který připadl poslední den patnáctidenní námitkové lhůty. Vzhledem k tomu, že námitky ze dne 10. 9. 2024 byly do datové schránky soudu prvního stupně doručeny dne 10. 9. 2024, jedná se o námitky opožděné, které bylo třeba odmítnout postupem podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř.9. Pokud se žalovaný 3. v podaném odvolání dovolává omylu ve svém jednání, který měl vzniknout záměnou záhlaví v již dříve podaných námitkách, kdy „nešťastnou náhodou“ byla jako jejich pisatelka uvedena žalovaná 2. (v odvolání chybně uvedeno „žalovaná č. 1 paní , Jméno žalované B, “), pak pomíjí, že i toto podání, pakliže by mělo být jako námitky žalovaného 3. posouzeno, je opožděné, neboť z datové schránky žalovaného 3. bylo soudu prvního stupně dodáno dne 28. 8. 2024, tedy rovněž po uplynutí lhůty k podání včasných námitek.10. V souvislosti s žalovaným 3. namítaným omylem se jeví vhodným připomenout, že omyl při procesním úkonu považuje judikatura dovolacího soudu v souladu s právní teorií za nevýznamný (viz např. Macur, J.: Lze posuzovat procesní jednání stran podle ustanovení hmotného práva o vadách právních úkonů? Právní rozhledy č. 11/1995). Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 750/2002 (Soubor rozhodnutí č. C 2027), každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na účinnost procesního úkonu žádný vliv. K tvrzení žalovaného 3. o omylu, k němuž došlo při odesílání podání datovaného dnem 28. 8. 2024, by tak nebylo možno přihlédnout ani v případě včasnosti tohoto podání.11. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to ve znění uvedeném ve výroku I. usnesení odvolacího soudu, neboť ve výroku napadeného usnesení není vyjádřeno, že rozhodováno jím bylo o námitkách žalovaného 3. ze dne 10. 9. 2024 proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému. Uvedené upřesnění výroku se jeví nutným s přihlédnutím k tomu, že obsahem spisu je též podání z 28. 8. 2024, které v reakci na vydaný směnečný platební rozkaz bylo rovněž z datové schránky žalovaného 3. odesláno.12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný 3. nebyl s podaným odvoláním úspěšný, v důsledku čehož ho stíhá povinnost zaplatit v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) po 12 580 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (1 415,40 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 8 155,40 Kč je žalovaný 3. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).