5 Cmo 114/2024-146 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 22. 2. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 5 544 520,55 Kč s 6% úrokem z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 1/3 % směnečného peníze. Nárok byl uplatněn ze směnky vystavené žalovaným dne 4. 1. 2021 nikoli na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu 10 000 000 Kč, která se stala splatnou dne 18. 1. 2023 a která byla žalovaným vystavena za účelem zajištění úhrady třetí části kupní ceny za podíl dle rámcové smlouvy o transakci uzavřené dne 4. 1. 2021 mezi žalobcem jako prodávajícím a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako kupující, a to za účasti žalovaného (dále jen „Rámcová smlouva“).2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 3. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-28, který byl usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-32, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Podáním ze dne 15. 5. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 2 000 000 Kč s odůvodněním, že dne 21. 4. 2023 byla částka v této výši připsána ve prospěch jeho bankovního účtu, a to ze strany společnosti , právnická osoba, , přičemž označena byla jako 3. část kupní ceny – Rámcové smlouvy o transakci. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-37, zastavil řízení postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 2 000 000 Kč a dále co do úroku ve výši 6 % z této částky od 22. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 80 000 Kč (výrok II.).4. Podáním ze dne 14. 6. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 3 000 000 Kč. Uvedl, že ze strany společnosti , právnická osoba, byly ve prospěch bankovního účtu žalobce poukázány další platby, a to dne 17. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč, dne 23. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč a dne 31. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč. Platby byly shodně označeny jako 3. část kupní ceny – Rámcové smlouvy o transakci.5. Dalším podáním ze dne 11. 7. 2023 žalobce sdělil, že dne 30. 6. 2023 byly ze strany společnosti , právnická osoba, poukázány ve prospěch bankovního účtu žalobce platby ve výši 628 000 Kč a 403 232,88 Kč. První platba byla označena jako smluvní pokuta dle Rámcové smlouvy o transakci, druhá platba jako smluvní úrok dle téže smlouvy. Žalobce vzal proto žalobu zpět i v rozsahu zbývající části směnečné sumy a na žalobě setrval v rozsahu 6% úroku z částky 5 544 520,55 Kč od 18. 1. 2023 do 21. 4. 2023, z částky 3 544 520,55 Kč od 22. 4. 2023 do 17. 5. 2023, z částky 2 544 520,55 Kč od 18. 5. 2023 do 23. 5. 2023, z částky 1 544 520,55 Kč od 24. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 544 520,55 Kč od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 a dále v rozsahu směnečné odměny ve výši 18 481,73 Kč.6. O částečných zpětvzetích žaloby ze dne 14. 6. 2023 a ze dne 11. 7. 2023 rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-60, postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení zastavil v rozsahu částky 3 544 520,55 Kč a dále co do úroku ve výši 6 % z částky 1 000 000 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a z částky 544 520,55 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 141 780 Kč (výrok II.).7. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu nároku na zaplacení 6% úroku z částky 5 544 520,55 Kč od 18. 1. 2023 do 21. 4. 2023, z částky 3 544 520,55 Kč od 20. 4. 2023 do 17. 5. 2023, z částky 2 544 520,55 Kč od 18. 5. 2023 do 23. 5. 2023, z částky 1 544 520,55 Kč od 24. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 544 520,55 Kč od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 (výrok I.) a v rozsahu nároku na zaplacení 1/3 % směnečné sumy v původní výši, tj. 18 481,73 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 23 620 Kč (výrok III.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek ve věci vydaný, když předchozí rozsudek ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-76, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 31/2024-103.8. V odůvodnění rozsudku, který byl vyhlášen bez jednání dne 22. 8. 2024 (§ 115a o. s. ř.), soud prvního stupně uvedl, že žalobce předložil k důkazu originál směnky, z níž právo v soudním řízení bylo uplatněno, a dále Rámcovou smlouvu, která prokazuje, že směnka byla vystavena žalovaným za účelem zajištění úhrady třetí části kupní ceny ve výši 10 000 000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že zůstalo nesporným, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného a společnost , právnická osoba, výzvou k plnění z 30. 1. 2023. Tato listina jednoznačně prokazuje, že nejde o prezentaci směnky, nýbrž jde o výzvu určenou obligačnímu dlužníkovi k zaplacení peněžité pohledávky z titulu transakční smlouvy s příslušenstvím a smluvní pokutou. Na základě toho soud prvního stupně konstatoval, že před podáním žaloby nedošlo k prezentaci směnky. Připomněl závěry usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž byl zrušen první rozsudek ve věci vydaný, a uzavřel, že žalovaný jednoznačně unesl své břemeno tvrzení o nepředložení směnky k placení a rovněž břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že směnka je upomínací cenný papír, je věcí věřitele, aby jejím předložením byl dlužník vyzván k placení. Za situace, kdy žalobce žalovaného k zaplacení směnky nevyzval, resp. kdy mu pouze zaslal na vědomí dopis, jehož obsahem byla výzva společnosti , právnická osoba, k zaplacení pohledávky z transakční smlouvy, nelze dospět k závěru o řádné prezentaci směnky. Směnka navíc nebyla ani přílohou tohoto vyzývacího dopisu, tudíž žalovaný (i kdyby se dopis dostal do jeho dispozice) nemohl ověřit, že žalobce je stále vlastníkem směnky. Dopisem z 30. 1. 2023 tak nemohlo dojít k prezentaci směnky žalovanému. Vzhledem k tomu, že bylo jednoznačně prokázáno, že směnka nebyla předložena k placení, nemá žalobce nárok na postižní práva spojená se směnkou. K argumentaci žalobce, který poukazoval na závěry nálezu Ústavního soudu z 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14, soud prvního stupně uvedl, že tento nález se zabývá situací, kdy obligační dlužník a dlužník směnečný jsou jednou a toutéž osobou. Nadto se zabývá otázkou náhrady nákladů řízení, nikoli směnečnými postihy. Aplikovat nelze ani žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4097/2013, neboť jde o rozhodnutí týkající se přiznání náhrady nákladů řízení v případě, že dluh zajištěný směnkou zaplatila třetí osoba. Žaloba byla proto v rozsahu, ve kterém zůstala předmětem řízení, zamítnuta. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaného, jemuž přiznal právo na jejich náhradu. Uvedl, že vůči žalovanému byla žaloba podána bez prezentace směnky i bez jakékoli výzvy ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. a tudíž žalobce legitimně nemohl předpokládat, že jím vynaložené náklady související s takovýmto řízením jsou náklady účelné. Náklady řízení byly žalovanému přiznány v rozsahu odměny za jeho zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 6 207 Kč a v rozsahu 3 režijních paušálů po 300 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále v rozsahu náhrady za daň z přidané hodnoty.9. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu rozsudku tak, že mu právo na zaplacení úroku v rozsahu, ve kterém zůstal předmětem řízení, a v rozsahu směnečné odměny bude přiznáno. Uvedl, že mu není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že žalovaný unesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Tuto tezi soud prvního stupně nikterak řádně nezdůvodnil. Mylně pak soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému nebyla zaslána výzva a předložena směnka k placení, čímž žalobci nevznikl nárok na postihová práva dle čl. I. § 48 bod 2. a 4. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), jakož i nárok na náhradu nákladů řízení. Prokázáno naopak bylo, že žalovaný byl k plnění na předmětnou směnku řádně vyzván, a to výzvou ze dne 30. 1. 2023 (jejíž součástí směnka byla), která byla adresována doporučeně k rukám žalovaného. Žalovaný byl tedy před podáním žaloby řádně vyzván k plnění ze směnky, kdy směnka mu byla tímto prezentována. Žalobce namítl, že v rozsahu částky 5 544 520,55 Kč byl plně úspěšný, což soud prvního stupně zcela opomenul při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Je totiž nepochybné, že žalovaný (resp. obligační dlužník , právnická osoba, ) na směnečnou sumu hradil pouze částečně až po zcela důvodném podání žaloby, na což žalobce reagoval tak, že žalobu bral třikrát částečně zpět. I v případě, že by žalobce přistoupil na hypotézu soudu prvního stupně, jakož i snad na tvrzení žalovaného, že v rámci výzvy z 30. 1. 2023 mu směnka k placení nebyla předložena, tak k samotné prezentaci směnky došlo nejpozději v okamžik