5 Cmo 141/2024-152 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 6. 11. 2012 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 258 201 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 3. 11. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 860,67 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené žalovanou 1. v Plzni dne 10. 3. 2008 na řad České spořitelny, a.s., IČO 45244782, na směnečnou sumu 258 201 Kč, která se stala splatnou dne 2. 11. 2012 na adrese , adresa, , a která byla avalována žalovaným 2. Jak žalobkyně uvedla, směnka na ni byla dne 1. 10. 2012 indosována jejím remitentem.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 6. 12. 2012, č. j. 13 Cm 407/2012-19, který byl napaden včasnými námitkami žalovaného 2.3. Žalovaný 2. namítl, že směnka je neplatná, neboť ji nikdy nevystavil ani nepodepsal. Uvedl, že není pravý jeho podpis u jména výstavce směnky a že nelze vyloučit, že ze strany indosanta či žalobkyně byl použit jeho podpis nacházející se na jiné listině, přičemž tento podpis byl na směnku přenesen či naopak text směnky byl dotištěn na jinou listinu, na níž se nacházel podpis žalovaného 2. Podle žalovaného 2. je směnka neplatným právním úkonem a jednání žalobkyně odporuje zákonu a dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní ani remitentem směnky a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah ani vztah směnečný, nelze vycházet z obsahu samotné směnky. Žalovaný 2. dále uvedl, že dopisem z 30. 10. 2022 oslovil jeho zástupce žalobkyni, aby specifikovala, o jaký právní vztah se má jednat a jaká osoba by měla být zavázána, tj. zda jde o , Jméno žalované B, , , Anonymizováno, , či o , Jméno žalované B, , , Anonymizováno, . Na tento dopis nebylo nijak reagováno.4. Napadeným rozsudkem byl směnečný platební rozkaz ponechán vůči žalovanému 2. v platnosti v části, kterou byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 258 201 Kč s 6% úrokem od 3. 11. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 860,67 Kč (výrok I.), a zrušen byl vůči žalovanému 2. v části, v níž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 62 858 Kč (výrok II.). Rozhodnuto bylo dále o povinnosti žalovaného 2. zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 36 278,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně s tím, že plněním žalované 1. na náhradu nákladů řízení podle směnečného platebního rozkazu zaniká v rozsahu plnění povinnost žalovaného 2. podle výroku III. rozsudku (výrok III.), a o povinnosti žalovaného 2. zaplatit žalobkyni náklady námitkového řízení ve výši 23 328,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.)5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že pro platnost směnky je bez významu, zda se jedná o pravý podpis osoby, které je přičítán, či nikoli. Důsledkem případně prokázané nepravosti podpisu výstavce by nebyla neplatnost směnky, ale nevymahatelnost směnečného nároku vůči tomu, kdo měl být výstavcem, ale jeho podpis byl padělán. To by však nemělo vliv na povinnost dalších směnečných dlužníků, neboť ti se podepsali na formálně bezvadnou směnku. Provedenými důkazy bylo nadto prokázáno, že žalovaný 2. směnku podepsal, a to jako osoba jednající za výstavce, tak i jako rukojmí za výstavce, když toto žalovaný 2. potvrdil v dohodě o vyplňovacím právu směnečném ze dne 10. 3. 2008. Pokud žalovaný 2. předkládá možnost, že ze strany remitenta či žalobkyně byl použit jeho podpis z jiné listiny a tento na směnku přenesen či naopak, že text směnky byl dotištěn na jinou listinu, na které se podpis žalovaného 2. již nacházel, nenabídl k tomu žádné vysvětlení, jak by k tomu mělo dojít. Toto podezření žalovaného 2. je však popřeno obsahem výše uváděné dohody o vyplňovacím právu směnečném. Námitku, že směnka je neplatným právním úkonem a že jednání žalobkyně odporuje zákonu a dobrým mravům, vyhodnotil soud prvního stupně jako neurčitou, a tedy nezpůsobilou projednání v námitkovém řízení. Neurčitou je i námitka, že mezi žalobkyní ani remitentem směnky a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah ani vztah směnečný. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětná směnka zavazuje výstavce i žalovaného 2. jako avalistu, a tedy vztah mezi remitentem směnky, resp. žalobkyní na straně jedné a žalovaným 2. na straně druhé nepochybně existuje, přičemž se jedná o vztah směnečný. K tomu, aby žalovaný 2. byl povinen na směnku plnit, není nezbytné, aby mezi ním a majitelem směnky existoval ještě jiný vztah. Žalovaný 2. se k placení směnky zavázal svým podpisem na ní jako rukojmí, přičemž k tomu ani nutně nemusel znát důvod jejího vystavení, dokonce se ani nikdy nemusel s žalobkyní setkat či s ní o čemkoli jednat. V projednávané věci však bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , jejímž jménem žalovaný 2. jednal, uzavřela s Českou spořitelnou a.s. úvěrovou smlouvu a k zajištění svých závazků z ní vystavila na její řad spornou směnku, kterou žalovaný 2. avaloval. Při veškerých jednáních byl žalovaný 2. přítomen z titulu funkce jednatele , právnická osoba, ., jejímž jménem podepisoval všechny dohody a listiny, a byl tak zcela seznámen s pozadím směnky. Je proto vyloučeno, aby žalovaný 2. vztahy, k nimž se směnka váže, neznal a aby neznal své postavení v nich. Z těchto důvodů ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. v platnosti v rozsahu směnečného peníze s úrokem a odměnou. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. v části týkající se náhrady nákladů řízení, když tyto byly určeny podle zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěch žalobkyně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto jí přiznal jak za řízení do vydání směnečného platebního rozkazu, tak za řízení o námitkách žalovaného 2.6. Žalovaný 2. napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude vůči žalovanému 2. zrušen. Při jednání konaném před odvolacím soudem dne 4. 2. 2025 upřesnil, že odvolání směřuje pouze do výroků I., III. a IV. rozsudku. Podle žalovaného 2. z rozsudku žádným způsobem nevyplývá, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný 2. směnku podepsal jako rukojmí za výstavce a rovněž jako osoba jeho jménem jednající. Důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu přitom nese žalobkyně, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného 2., nemohla být v daném řízení úspěšná. Úvahy soudu prvního stupně, jaké následky způsobuje vada spočívající nikoli v úplné absenci podpisu na směnce (neplatnost), ale v nepravosti podpisu (nevymahatelnost vůči tomu, kdo měl výstavcem být), jsou podle žalovaného 2. zcela akademické, jelikož podstatné je pouze to, že žalovaný 2. ve včasných námitkách namítl nepravost podpisu na směnce, přičemž není rozhodné, jak tuto námitku právně kvalifikoval. Žalovaný 2. namítl, že soud prvního stupně zcela ignoroval jeho důkazní návrhy, čímž nepochybně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, ze kterého citoval podstatné závěry. Pokud jde o namítanou neplatnost právního úkonu a namítaný rozpor jednání žalobkyně se zákonem a dobrými mravy, poukázal žalovaný 2. na to, že nelze vycházet pouze z obsahu směnky samotné, neboť mezi žalobkyní (ani původním směnečným věřitelem) a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah (ani směnečný). Pakliže žalobkyně nereagovala na dopis žalovaného 2. z 30. 10. 2012, jímž byla požádána o specifikaci právního vztahu a osoby, která by měla být zavázána, mělo by to mít nepochybně vliv na přiznání náhrady nákladů tohoto řízení, a to i v případě, že soud by měl za prokázané, že účastníkem právního vztahu je žalovaný 2. Žalovaný 2. dále zdůraznil, že za situace, kdy rozporuje pravost podpisu na směnce a současně uvádí, že mezi ním a žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nevznikl žádný právní vztah, který by s předmětnou směnkou jakkoli souvisel, je zcela absurdní, aby žalovaný 2. konkrétně specifikoval rozhodný skutek, když žádný rozhodný skutek se nestal.7. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 10. 2024 vyjádřila nesouhlas s odvoláním žalovaného 2. a rovněž s jím podanými námitkami a tyto označila za účelové, obstrukční a tendenční. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani její zástupce se bez omluvy nedostavili k jednání nařízenému odvolacím soudem na den 4. 2. 2025, třebaže k němu byli řádně předvoláni, bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích I., III. a IV. podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předm