5 Cmo 36/2025-102 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 720 000 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 730 000 Kč od 16. 9. 2021 do 3. 11. 2021 a z částky 720 000 od 4. 11. 2021 do zaplacení a dále odměnu ve výši 3 333 Kč (výrok I.) a zamítl žalobu co do směnečného peníze ve výši 310 000 Kč, sjednaného úroku 20 000 Kč a části úroku od 16. 9. do 3. 11. 2021 (výrok II.). Soud prvního stupně dále uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 32 558 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. zaplacení částky 1 030 000 Kč s příslušenstvím a odměnou na základě směnky vlastní, která byla podle žalobních tvrzení vystavena na její řad žalovaným 1. dne 14. 9. 2020 se splatností dne 15. 9. 2021 a která byla žalovaným 2. avalována.Proti rozsudku podali oba žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odvolání.Pokud jde o žalovaného 2., ten v odvolání uvedl, že odvolání navrhuje „ne toliko do výše směnečného penízu, jako spíše do způsobu výplaty z okamžité, vzhledem k okolnostem na možnost splácení“. Konstatoval dále, že v dalším slyšení je žalovaný 1. připraven upřesnit možnost splátek k uspokojení druhé strany.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).V daném případě odvolání žalovaného 2. neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., a proto ho soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 18 Cm 70/2022-48, k odstranění jeho vad tak, že žalovanému 2. uložil uvést, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se žalovaný 2. jako odvolatel domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému 2. stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný 2. byl současně poučen o tom, že odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo žalovanému 2. doručeno dne 22. 7. 2024, žalovaný 2. žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.Odvolání žalovaného 2. tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného 2. odmítl postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného 2. bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu řízení o odvolání žalovaného 2. žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemají žalobkyně a žalovaný 2. vůči sobě navzájem na jejich náhradu.