5 Cmo 39/2025-105 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému 2. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a neustanovuje se mu zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 a § 30 odst. 1 o. s. ř. a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, z nichž citoval podstatné závěry. Konstatoval, že žalovaný 2. v žádosti o osvobození obecně uvedl, jaké má běžné výdaje, neuvedl však, v jaké měsíční výši. Vzhledem k tomu, že z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „Prohlášení“) vyplynulo, že žalovaný 2. má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým a jednomu zletilému dítěti, je zřejmé, že musí mít nějaké pravidelné výdaje. Uvádí-li však, že nemá žádné příjmy, není patrné, z čeho tyto výdaje hradí, když toto nijak netvrdí ani nedokládá. Tvrzení žalovaného 2. ohledně jeho majetkové a osobní situace nejsou ani konkrétní ani nijak doložená. Je přitom na žalovaném 2., aby jednoznačně tvrdil a prokázal, z čeho hradí své životní potřeby, když ze zaměstnání doposud nedosahoval žádného výdělku. Částka 35 897 Kč rovnající se soudnímu poplatku za odvolání podané žalovaným 2. proti rozsudku ve věci vydanému nepochybně přesahuje žalovaným 2. tvrzené příjmy, které jsou nulové, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaný 2. věrohodně netvrdí ani nedokládá své osobní, majetkové a výdělkové poměry, dospěl soud prvního stupně k závěru, že na straně žalovaného 2. nejsou závažné důvody, pro které by mu soud měl výjimečně osvobození od soudních poplatků přiznat. Z tohoto závěru pak vyplývá i negativní rozhodnutí o návrhu žalovaného 2. na ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., neboť základní podmínka pro vyhovění tomuto návrhu spočívající v existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků splněna nebyla.2. Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že od soudních poplatků bude osvobozen a že mu bude ustanoven zástupce z řad advokátů , Jméno advokáta B, Uvedl, že jím doložené podklady pro přiznání osvobození jsou dostatečné, neboť z nich nesporně plyne, že je v tíživé finanční situaci a není schopen soudní poplatek uhradit. Podle žalovaného 2. po něm nelze spravedlivě požadovat a klást mu k tíži, aby doložil veškeré soudem vytýkané skutečnosti do detailu, když z doložených podkladů jednoznačně vyplývá jeho značně nepříznivá finanční situace a naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Jak žalovaný 2. dále uvedl, tvrzené výdaje hradil ze zbytku svých finančních prostředků, přičemž v současné době je závislý na své družce Romaně Čápové. Není mu tak zřejmé, na základě, jakých skutečností učinil soud prvního stupně závěr, že jeho žádost není věrohodná a dostatečně podložená.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 212, § 212a a § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.5. V daném případě žalovaný 2. napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2024, č. j. 32 Cm 210/2024-75, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se žalovaným 1. směnečný peníz ve výši 28 564,44 EUR s 6 % úroky ročně z této částky od 29. 4. 2024 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 95,21 EUR a náhradu nákladů řízení ve výši 70 805,50 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 2. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Co se týká poměrů žalovaného 2., je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.7. Žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnil žalovaný 2. tím, že se nachází v nepříznivé finanční situaci a není schopen hradit jakékoli soudní či jiné výlohy. V současné době je bez příjmu a nedisponuje žádnými úsporami, ze kterých by mohl čerpat. Má náklady na bydlení, ošacení, léky, hygienu, drogistické zboží a potraviny, jejichž výši však neuvedl a nijak nedoložil. Z Prohlášení ze dne 14. 2. 2025, které žalovaný 2. předložil soudu prvního stupně k prokázání svých poměrů, se podává, že žalovaný 2. je rozvedený, má dvě nezletilé a jedno zletilé dítě, za měsíc prosinec 2024 neměl žádný příjem z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, ., nemá příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání ani z jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení či další příjmy. Nemá osobní majetek větší hodnoty, nemá dluhy a půjčky, nevynakládá žádné výdaje na daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění, neplatí místní poplatky či nájemné a hypotéky.8. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žalovaný 2. své poměry nedostatečně vyjevil, když neuvedl výši svých nákladů na stravování, ošacení a na uspokojování dalších základních potřeb, byť je nepochybné, že tyto jsou jím vynakládány. Nejasno tak zůstalo ohledně těchto nákladů, přičemž ničím nebylo doloženo, v jaké výši a zda vůbec se na jejich úhradě podílí přítelkyně žalovaného 2. , Anonymizováno, jak žalovaným 2. bylo tvrzeno. Třebaže žalovaný 2. ji v podaném odvolání zmiňuje jako osobu, na které je finanční závislý, v rubrice pod bodem IX. Prohlášení o ní a o jejích výdělkových a majetkových poměrů ničeho neuvedl. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014). Nevyjasněno tak zůstalo, z čeho žalovaný 2. hradí výdaje na běžné živobytí.9. Pokud jde o příjmy žalovaného 2. z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, ., i ohledně nich zůstalo nejasno, neboť žalovaný 2. neuvedl, kolik činil jeho průměrný měsíční čistý výdělek za kalendářní čtvrtletí před vyplněním Prohlášení (v daném případě za období měsíců říjen, listopad a prosinec 2024), když se v něm omezil na údaj týkající se pouze měsíce prosinec 2024. Přehlédnout pak nelze, že údaj v rubrice pod bodem III. Prohlášení (Příjmy z pracovního /obdobného/ poměru) není opatřen razítkem zaměstnavatele, byť je to v Prohlášení výslovně požadováno. Řádné vyplnění uvedeného prohlášení, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je přitom - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedeným v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 3276/2020). Tomuto požadavku však žalovaný 2. zjevně nevyhověl.10. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalo