5 Cmo 52/2025-41 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem, který byl vydán jako rozsudek pro uznání, uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 344 050 Kč s 15 % úroky z prodlení z částek a za období, jak specifikováno ve výroku I. rozsudku, a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 50 062 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částečně neuhrazené jistiny klientských dluhopisů a úrokových výnosů na základě smlouvy o úpisu dluhopisů uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.Proti rozsudku podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odvolání, které postrádalo jakékoli odůvodnění.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).V daném případě odvolání žalované neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., a proto ji soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. 32 Cm 400/2024-38, k odstranění jeho vad tak, že žalované uložil uvést, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu, a vymezit, čeho se domáhá, tedy jak má být odvolacím soudem rozhodnuto. Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalované stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaná byla současně poučena o tom, že odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo zástupci žalované doručeno dne 17. 3. 2025, žalovaná žádným způsobem nereagovala a vady odvolání neodstranila ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.Odvolání žalované tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalované odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalované bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádná z účastnic řízení.