5 Cmo 64/2025-155 — Vrchní soud v Praze

Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu č. j. 46 Cm 108/2014-20, vydaného dne 27. 5. 2014, ve vztahu k žalované , Anonymizováno, v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 105 028 Kč. Podle obsahu spisu bylo řízení původně vedeno vůči dvěma žalovaným, a to , Anonymizováno, , označené v žalobě jako žalovaná 1) a vůči , Anonymizováno, , označené v žalobě jako žalovaná 2). Usnesením ze dne 6. 3. 2015, č. j. 46 Cm 108/2014-81 bylo řízení ve vztahu k žalované , Anonymizováno, vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí.Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání.Z údajů dostupných v insolvenčním rejstříku odvolací soud zjistil, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 20. 8. 2019, č. j. KSPH 62 INS 17128/2019-A-9 byl v insolvenčním řízení, vedeném vůči žalované Krajským soudem v Praze, zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením.V návaznosti na usnesení insolvenčního soudu ze dne 28. 2. 2025, č. j. KSPH 60 INS 17128/2019-B-20, jímž mimo jiné vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovanou a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, vzal žalobce podáním ze dne 30. 4. 2025 žalobu vůči žalované zpět.Žalovaná byla odvolacím soudem dne 29. 5. 2025 vyzvána, aby se ve lhůtě tří dnů vyjádřila ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud tak v této lhůtě neučiní, podle mít odvolací soud dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Výzva byla žalované doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 16. 6. 2025 a nebylo na ni nijak reagováno. V intencích § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. lze tedy dovodit souhlas žalované se zpětvzetím žaloby.Odvolací soud podle § 222a o. s. ř. na základě zpětvzetí žaloby zrušil ve vztahu k žalované ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek a řízení vůči ní zastavil. Zastavuje-li soud řízení, o náhradě nákladů řízení rozhoduje podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., resp. § 146 odst. 2 o. s. ř., tedy podle zásady procesního zavinění zastavení řízení. Z hlediska procesního zavinění by povinnost k náhradě nákladů řízení vznikla žalované. Odvolací soud však náhradu nákladů řízení nepřiznal (ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou , Jméno žalované, ) žádnému z účastníků, neboť žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, když výslovně navrhl, aby náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků a nadto v intencích ustálené soudní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017) by nebylo možno žalovanou, které bylo insolvenčním soudem přiznáno osvobození od placení pohledávek v rozsahu stanoveném insolvenčním soudem, po dobu trvání účinků přiznaného osvobození k náhradě nákladů řízení ani zavázat.