5 Cmo 78/2025-265 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 5. 2025 v bodu I. výroku nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V bodu II. výroku soud nepřiznal vedlejšímu účastníku na straně žalovaného osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce se žalobou, podanou k Městskému soudu v Praze dne 15. 3. 2024, domáhal vůči žalovanému coby směnečnému rukojmímu zaplacení pohledávky ze směnky. K návrhu žalovaného do řízení vstoupil vedlejší účastník na straně žalovaného (dále též „vedlejší účastník“) coby výstavce směnky. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 24 Cm 23/2024-147, soud zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení a ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. 3. 2024, č. j. 24 Cm 23/2024-8. Žalovaný i vedlejší účastník na jeho straně napadli rozsudek odvoláním. K výzvě soudu o zaplacení soudního poplatku ve výši 93 366 Kč požádal žalovaný i vedlejší účastník o osvobození od poplatkové povinnosti. Vedlejší účastník na straně žalovaného je v konkursu, avšak s ohledem na předmět řízení měl soud za to, že za něj v této věci insolvenční správce, který se k výzvě soudu nevyjádřil, nejedná.3. Vedlejší účastník ke svým poměrům odkázal na sbírku listin. Dále uvedl, že vlastní movité věci, zadržované na adrese , adresa, , má zůstatek na běžném účtu ve výši 314 381,48 Kč a na účtu podnikatelského úvěru ve výši 1 743 837,20 Kč, který byl podle zjištění soudu čerpán. Roční kreditní obrat na účtu činil 615 549,41 Kč. Na počátku září 2024 byl zůstatek na účtu ve výši 44 495, 06 Kč. K 28. 3. 2023 vedlejší účastník na straně žalovaného ukončil výkon činnosti.4. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, s měsíčním příjmem 37 492 Kč. Manželka žalovaného pobírá důchod 23 372 Kč. Žalovaný vlastní vůz. Ke svým výdajům žalovaný neuvedl ničeho.5. Podle zjištění soudu měl žalovaný na počátku roku 2025 na účtu částku 78 001 Kč, na konci února pak částku 71 680,43 Kč. Kromě mzdy žalovaný obdržel částku 19 324 Kč. Podle výpisu z účtu měl žalovaný výdaje ve výši 20 000 Kč k 13. 2. 2025 a ve výši 25 000 Kč k 17. 2. 2025. Počáteční zůstatek účtu žalovaného v prosinci 2024 činil 420 128,99 Kč a v lednu 2025 činil 295 245,43 Kč.6. Soud dospěl na základě zjištěných skutečností k závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od poplatkové povinnosti nebyly u žalovaného ani u vedlejšího účastníka na straně žalovaného splněny, když ani jeden z nich věrohodně nedoložil existenci tíživých poměrů v míře, která by naplnila podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti. Pouhé tvrzení o nedostatku disponibilních finančních prostředků není důkazem o majetkových poměrech.7. Soud vedlejšímu účastníku na straně žalovaného vytýkal, že netvrdil své hospodářské výsledky, nedoložil daňová přiznání, ačkoli povinnost tvrzení a důkazní tížila žadatele o osvobození. Nebylo zřejmé, za jakým účelem byly vynaloženy prostředky z úvěrových účtů. Existence konkursu prohlášeného na majetek vedlejšího účastníka o jeho majetkových poměrech ničeho nevypovídá. Vedlejší účastník neuvedl ničeho o důvodech ukončení své činnosti. Vedlejší účastník podal totožné odvolání jako žalovaný, což soud považoval za zbytný a nehospodárný postup.8. Žalovanému soud vytýkal, že netvrdil své výdaje a s ohledem na existenci dalšího příjmu 19 324 Kč nevylíčil své poměry pravdivě. V době podání odvolání činil zůstatek účtu žalovaného 420 128,99 Kč. Žalovaný nevysvětlil výběry z účtu a neuvedl, že je jednatelem vedlejšího účastníka, přičemž výkon funkce jednatele je obvykle spojen s nárokem na odměnu. Poměry žalovaného měl soud za neosvědčené.9. Soud se pro nadbytečnost nezabýval otázkou zřejmé bezúspěšnosti podaných odvolání a s ohledem na neúplná a nevěrohodná prohlášení o majetkových poměrech u žalovaného a vedlejšího účastníka dospěl k názoru, že nelze učinit závěr o splnění předpokladů pro osvobození od poplatkové povinnosti.10. Vedlejší účastník na straně žalovaného podal proti usnesení včas odvolání do bodu II. výroku usnesení a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od soudních poplatků. Odvolání odůvodnil tím, že jeho účast v řízení není zbytná s ohledem na to, že je výstavcem směnky, za kterou se žalovaný zavázal coby směnečný rukojmí. Z insolvenčního řízení vedeného vůči vedlejšímu účastníku je zřejmé, že vedlejší účastník je od 21. 2. 2024 v konkursu, je předlužen, nemá žádný likvidní majetek ani finanční prostředky, toliko pohledávky za třetími osobami. Nakládat s majetkem vedlejšího účastníka je oprávněn jen insolvenční správce. Daňová přiznání má povinnost podat za vedlejšího účastníka insolvenční správce, přičemž daňová přiznání jsou dostupná v obchodním rejstříku.11. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání do bodu I. výroku usnesení a navrhl jej změnit a přiznat mu osvobození od soudních poplatků, případně usnesení zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že nezatajil skutečnost, že je jednatelem a společníkem vedlejšího účastníka, který je v konkursu vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 63/2024. Částka 19 235 Kč představuje výsluhový příspěvek, který v prohlášení neuvedl jen z důvodu omylu. Žalovaný nebyl vyzván k detailnímu popisu a zdůvodnění příchozích a odchozích plateb. Změny zůstatku účtu od prosince 2024 vysvětlil žalovaný vrácením zápůjčky 130 000 Kč dne 30. 12. 2024 a zápůjčky 200 000 Kč dne 8. 1. 2025. Účelem zápůjček byla úhrada stavebních prací v bytě. Soud nevzal v úvahu výši soudního poplatku s ohledem na výši žalované částky nejen v daném řízení, ale i v řízení o zaplacení částky 591 787,41 Kč s příslušenstvím, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 286/2023, z titulu směnečného rukojemství žalovaného za úvěr poskytnutý , právnická osoba, .12. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen „insolvenční zákon“], podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a odvolání vedlejšího účastníka je důvodné.13. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř.: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“14. Odvolací soud uvádí, že osvobodit účastníka od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.15. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují,