5 Cmo 86/2025-46 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. 12. 2024, č. j. 47 Cm 93/2024-15 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 28 362,40 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně takto rozhodl o námitkách podaných žalovaným proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 776 828,65 Kč s příslušenstvím.Žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě proti rozsudku blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že ho odůvodní do patnácti dnů od uplynutí lhůty k jeho podání.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).S ohledem na to, že odvolání žalovaného neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 47 Cm 93/2024-43, k jeho doplnění o uvedení konkrétního důvodu, v němž je spatřována nesprávnost odvoláním napadeného rozhodnutí (odvolací důvod), a dále o uvedení, jakého rozhodnutí se žalovaný domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný byl současně poučen o tom, že odvolání bude v případě neodstranění jeho vad odmítnuto. Na toto usnesení, které bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 9. 6. 2025, žalovaný žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího souduOdvolání žalovaného tak neobsahuje zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.