5 Co 74/2024-45 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost popsanou v záhlaví tohoto usnesení (výrok I.), když dovodil, že v dané věci je žaloba nepřípustná. Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že tato náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil, že v dané věci žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2023, č. j. 22 Co 248/2023-484, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 9. 8. 2023, č. j. 24 C 259/2021-429, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 8. 2023, č. j. 24 C 259/2021-435, tak, že se návrh žalované na vydání předběžného opatření, kterým byla žalobkyni uložena povinnost do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 24 C 259/2021 nenakládat s pozemkem parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, zamítá. Jedná se tedy o žalobu nepřípustnou, neboť byla podána podle § 229 odst. 3 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v němž navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání, neboť je nezákonné a nepřezkoumatelné. Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spadá do výčtu rozhodnutí způsobilých být předmětem žaloby pro zmatečnost podle § 229 o.s.ř. Odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 249/06, a za dne 17. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3514/22.4. Žalobkyně se k podanému odvolání písemně vyjádřila tak, že navrhla potvrzení napadeného usnesení, když zmatečnostní důvod nebyl naplněn. Odkaz žalované na judikaturu Ústavního soudu není relevantní, v dané věci byla žaloba pro zmatečnost podána proti usnesení, jímž bylo nařízené předběžné opatření zamítnuto.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlédl k odvolání žalované a k vyjádření žalobkyně, načež dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud podotýká, že v řízení o žalobě pro zmatečnost coby mimořádném opravném prostředku zůstává zachováno postavení účastníků, jaké bylo v řízení, v němž bylo žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydáno, aniž by byl soud vázán tím, jak byli označeni v žalobě pro zmatečnost. Za této procesní situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně označil účastníky tak, jak byli označeni v žalobou napadeném usnesení Krajského soudu v soudu v Praze, Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2023, č. j. 22 Co 248/2023-484, tedy , Jméno žalobkyně, je žalobkyně a nikoli navrhovatelka a , Jméno žalované, je žalovaná a nikoli odpůrce.7. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem a již z tohoto důvodu je třeba na ni pohlížet jako na výjimečný prostředek ochrany práv účastníka řízení. Zákon proto taxativně vymezuje důvody, z nichž lze takovou žalobu uplatnit, resp. stanoví, za jakých podmínek je přípustná, Anonymizováno8. Podle § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.9. Podle § 75c odst. 3 o.s.ř. o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků.10. Odvolací soud považuje skutková zjištění a skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně za dostačující k vydání rozhodnutí ve věci samé a zcela se ztotožňuje s právním posouzením věci. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení proto odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně.11. Odvolací soud pouze zdůrazňuje, že žaloba pro zmatečnost byla podána v zákonné lhůtě, ale důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o.s.ř. nebyl naplněn, neboť předmětnou žalobou pro zmatečnost napadené usnesení není rozhodnutím uvedeným v § 229 odst. 3 o.s.ř., když se nejedná o rozhodnutí o věci samé. Odkaz žalované na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 249/06 a I. ÚS 3514/22 není případný, neboť o návrhu na nařízení předběžného opatření se rozhoduje bez nařízení jednání (§ 75c odst. 3 o.s.ř.); pokud tedy soudy rozhodují o nařízení předběžného opatření, děje se tak vždy bez slyšení účastníků, proto tímto způsobem nedošlo a ani nemohlo dojít v průběhu soudního řízení k odnětí možnosti jednat před soudem. V daném případě je žaloba pro zmatečnost nepřípustná, a proto byla soudem prvního stupně po právu zamítnuta.12. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v řízení o žalobě pro zmatečnost nemůže přezkoumávat meritum věci, nýbrž může pouze posoudit, zda soud, jehož rozhodnutí bylo žalobou pro zmatečnost napadeno, postupoval v souladu s procesními předpisy či nikoliv.13. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.14. Odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok II. tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje, neboť meritorně dosud věc nebyla ukončena, a tedy se o náhradě nákladů řízení bude v souladu s § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodovat až v konečném rozhodnutí ve věci samé. Ze shodného důvodu nebylo rozhodováno ani o náhradě nákladů odvolacího řízení.