7 Cmo 28/2025-77 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2022 domáhali určení, že každý z nich je vlastníkem 25 % obchodního podílu v žalované 2).2. Rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 73 Cm 154/2022-29, soud prvního stupně žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení dle úspěchu ve věci tak, že uložil žalovaným povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům.3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Dle odůvodnění usnesení v rámci poplatkové prověrky spisu vyšlo najevo, že soud nesprávně vybral soudní poplatek od žalobců ve výši 2 000 Kč s tím, že žalobci mají solidární poplatkovou povinnost, což však nebylo správné, jelikož v tomto řízení má každý z žalobců povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč sám. Vznikl tak nedoplatek ze strany žalobců ve výši 6 000 Kč. Ačkoliv nedoplatek na soudním poplatku vznikl žalobcům, soud o jeho uložení rozhodl v souladu se zásadou úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle výsledku řízení, k čemuž odkázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 8 Co 38/2019, a uložil povinnost žalovaným, jelikož v meritorním rozhodnutí plně vyhověl návrhu žalobců. Soud dále dodal, že uložit povinnost k úhradě soudního poplatku je možné nejpozději do 3 let od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno.4. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 2) včasné odvolání, v němž brojí pouze co do uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku ve výši 6 000 Kč společně a nerozdílně. Uvedla, že již uhradila 3 000 Kč a žádá, aby povinnost k doplatku soudního poplatku nebyla uložena společně a nerozdílně. Navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že se doplacení soudního poplatku ukládá žalované 1), jelikož žalovaná 2) již 3 000 Kč uhradila.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně.7. „Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu je jednotná ve výkladu ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, jenž upravuje solidární poplatkovou povinnost, v tom směru, že označené ustanovení se neprosadí v případě účastníků, majících postavení samostatných společníků podle ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1625/2020, a v něm odkazovanou judikaturu, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).8. V dané věci mají žalované postavení samostatných procesních společníků. Přenesenou poplatkovou povinnost ohledně doplatku na soudním poplatku za řízení ve výši 6 000 Kč jim proto nelze uložit tak, že uvedenou částku zaplatí společně a nerozdílně. Platbu jsou žalované povinny uhradit rovným dílem podle § 140 odst. 1 druhá věta o. s. ř.9. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že uložil žalované 1) a žalované 2) povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 6 000 Kč rovným dílem, jinak jej pro jeho věcnou správnost potvrdil podle § 219 o. s. ř.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za přiměřeného použití § 146 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci nejde o řešení sporu účastníků tohoto řízení, ale o situaci, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve vztahu k žalovaným z pozice vrchnostenského postavení podle daňového řádu (v podstatě správním řízení). Nelze proto hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z účastníků řízení. Odvolací soud proto vyslovil, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z jeho účastníků.