7 Cmo 289/2024-118 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně dne 17. 1. 2024 domáhá, aby soud ve smyslu § 35 zákona o přeměnách určil, že dobytnost pohledávky žalobce (jakožto věřitele) by se uskutečněním přeměny dle projektu ze dne 22. 12. 2023 zhoršila a že zajištění pohledávky žalobce není dostatečné (když není žádné).2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku rozhodl, že „Řízení se dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušuje do pravomocného rozhodnutí ve věci vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4, sp. zn. 18 C 116/2019, neboť v tomto řízení bude určeno, zda má žalobce pohledávku za žalovaným 3 představující náhradu škody a není účelné, aby zdejší soud tuto předběžnou otázku řešil sám, jestliže v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 bylo vydáno konečné rozhodnutí, které však stále nenabylo právní moci.“ Usnesení není dle § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odůvodněno.3. Do tohoto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně, ve kterém namítá, že vedle formální vady napadeného usnesení, spočívající v tom, že rozhodnutí není odůvodněno a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, je odvoláním napadené usnesení i věcně nesprávné, což shledává v jeho nedůvodnosti. Výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 18 C 116/2019 nemá vliv na rozhodnutí o určení snížení dobytnosti pohledávky a nedostatečnosti poskytnutého zajištění podle § 35 zákona č. 135/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „zákon o přeměnách“). Žalobce má právo na rychlou a účinnou ochranu v řízení před soudem. Přerušení řízení znamená průtahy v boji žalobce proti vytunelování žalovaného 3), kterému se usilovně právně brání. Okolnost, že nebylo pravomocně skončeno řízení ve věci náhrady škody není důvod k přerušení řízení o určení snížení dobytnosti pohledávky a nedostatečnosti poskytnutého zajištění navíc ve chvíli, kdy v řízení o náhradě škody již bylo soudem prvního stupně provedeno veškeré dokazování a bylo prozatím nepravomocně rozhodnuto. O existenci pohledávky není pochyb, když byla žalobkyni soudem prvního stupně přiznána náhrada škody ve výši 41 746 023,87 Kč. O nedostatečnosti poskytnutého zajištění rovněž není pochyb, neboť žalobci nebyla poskytnuta žádná jistota ani jedním ze subjektů zúčastněných na přeměně. Pro přerušení tak nejsou dány důvody a žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení tak, že se řízení nepřerušuje.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že napadené usnesení přezkoumat nelze a nejsou tak dány podmínky pro potvrzení ani změnu rozhodnutí.5. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.6. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.7. Usnesení o přerušení řízení není usnesením o vedení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 837/2001 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Dle právní věty usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1306/202, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách „Posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. závisí do značné míry na úvaze soudu a musí odrážet okolnosti konkrétního případu.“ V odůvodnění je uvedeno, že „Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 (dostupném na www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu), vysvětlil, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení zpochybnit pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Stejný závěr přitom vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014. Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám, podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení, spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 (uveřejněné pod č. C 13 683 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, které zmiňují dovolatelé, ale i mnohá další]. Z uvedeného vyplývá, že posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. závisí do značné míry na úvaze soudu a musí odrážet okolnosti konkrétního případu.“8. Napadené usnesení obsahuje v odůvodnění pouhé konstatování, že je vedeno další řízení, kde je řešena otázka, zda má žalobce pohledávku za žalovaným 3) představující náhradu škody, což je pro řízení v posuzované věci otázkou předběžnou. Žádné další posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu zde uvedeno není. Není popsán význam řešení předběžné otázky pro věc předmětnou. Odůvodnění postrádá též zjištění, kdo jsou účastníci řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 116/2019 a zda účastníci řízení v posuzované věci budou pravomocným meritorním rozhodnutím v popsané věci vázáni a zda bude pro ně i soud tvořit rozhodnutí o předběžné otázce překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a o. s. ř.), případně popis jiných důvodů významu popisovaného řízení pro věc předmětnou.9. Spis Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 116/2019 není připojen, z obsahu spisu sp. zn. 62 Cm 54/2024 nevyplývá, že by si ho soud prvního stupně vyžádal, když ve spise zn. 62 Cm 54/2024 se nachází pouze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2024, č. j. 18 C 116/2019-764 (bez doložky právní moci), jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření podaného žalobkyní proti žalované 3), dle jehož odůvodnění bylo v popisované věci meritorně již ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) rozhodnuto rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 18 C 116/2019-642 tak, že žalované 3) bylo uloženo zaplatit žalobkyni 41 746 023,87 Kč s příslušenstvím.10. V předmětné věci dosud neproběhlo žádné jednání a nebylo tak provedeno také žádné dokazování ve věci.11. Odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodným kritériem pro přerušení řízení je především zásada hospodárnosti, když z postupu a přezkoumávaného rozhodnutí soudu prvního stupně nelze učinit závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.12. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).