7 Cmo 322/2024-369 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 8. 10. 2012 se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná 1) a 2) společně a nerozdílně zaplatily 1 184 281,69 EUR s příslušenstvím, a dále, aby jí žalovaná 2) zaplatila částku 1 232 619,71 EUR s příslušenstvím.2. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-217 tak, že žalobu ve výrocích I. a II. v celém rozsahu zamítl. Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobkyně podala proti zamítavému rozsudku odvolání, současně s odvoláním však neuhradila soudní poplatek za odvolací řízení.3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl tak, že řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-217, se zastavuje (výrok I.). Dále, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 102 958,90 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 68 640 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).4. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně podala odvolání do rozsudku ze dne 4. 3. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-217, kdy společně s podáním odvolání neuhradila soudní poplatek za odvolání ve výši 2 249 430 Kč, tudíž ji soud prvního stupně vyzval k jeho zaplacení usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 73 Cm 157/2022293, načež žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, eventuálně o povolení zaplacení soudního poplatku ve splátkách či po skončení řízení. O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 2. 2022, č. j. 73 Cm 157/2012-290, tak, že žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 3. 2022. O žádosti žalobkyně o povolení zaplacení soudního poplatku ve splátkách či po skončení řízení rozhodl soud usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 73 Cm 157/2012-296, tak, že se žádost zamítá. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 7 Cmo 258/2022-308, a nabylo právní moci dne 3. 10. 2023. Po marném uplynutí (přípisem stanovené) dodatečné lhůty k zaplacení soudního poplatku soud řízení o odvolání žalobkyně zastavil, a to usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 73 Cm 157/2012-320. Uvedené rozhodnutí bylo následně k odvolání žalobkyně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 7 Cmo 122/2024-338, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně znovu vyzve žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a to usnesením podle § 167 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně poté opětovně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 73 Cm 157/2012-342. Dodatečně stanovená lhůta k uhrazení soudního poplatku uplynula marně, pročež soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a odvolací řízení zastavil (výrok I.) Nákladové výroky II. a III. soud odůvodnil § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně svým chováním zavinila, že odvolací řízení bylo zastaveno, a je tedy povinna hradit náklady, které žalovaným v odvolacím řízení vznikly. Ve výroku II. soud rozhod o náhradě nákladů pro žalovanou l), které náleží náhrada nákladů za jeden úkon právní služby (vyjádření se k odvolání) ve výši 56 380 Kč a jeden 0,5 úkon za vyjádření se k odvolání proti zastavení odvolacího řízení ve výši podle § 11 odst. 1 písm. k) a § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [dále jen „AT“], k tomu 2 x režijní paušál za dva úkony ve výši 600 Kč a dále DPH 21 %, neb právní zástupce žalované 1) je jejím plátcem, celkem tak 102 958,90 Kč. Ve výroku III. soud rozhodl o náhradě nákladů pro žalovanou 2) spočívající v odměně za zastupování advokátem ve výši 68 340 Kč za 1 úkon právní služby, a sice vyjádření se k odvolání žalobkyně ze dne 4. 1. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. k) ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 AT, k tomu též náhrada za jeden režijní paušál 300 Kč, celkem tak 68 640 Kč.5. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvádí, že pokud bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nemohly žalovaným žádné náklady řízení vzniknout, jelikož soud před zaplacením soudního poplatku žádné úkony ve vztahu k žalovaným, resp. k meritu věci, nečiní a odkazuje na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1227/09. Namítá neúčelnost vynaložených nákladů žalovanými, jelikož odvolací řízení bylo zastaveno, aniž by bylo odvolání meritorně projednáváno a pokud se žalované vyjadřovaly k odvolání žalobkyně týkající se zastavení řízení, nesplňují tyto jejich úkony podmínku účelně vynaložených nákladů k bránění jejich práva. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky II. a III. změnil tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná.6. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná 1) ve svém podání ze dne 11. 10. 2024, v němž uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a považuje je za nedůvodné. Nález Ústavního soudu, na který žalobkyně poukazuje, naopak dokládá správnost napadených výroků II. a III., když se v něm uvádí, že náhrada nákladů řízení zatěžuje stranu, která ve sporu nebyla úspěšná, popřípadě účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Je nepochybné, že odvolací řízení muselo být zastaveno, jelikož žalobkyně neuhradila soudní poplatek. Žalované tak mají nárok na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů za poskytnuté úkony právní služby žalované 1), vyjádření se k odvolání do meritorního rozhodnutí a vyjádření se k zastavení odvolacího řízení, jsou účelně vynaložené náklady. Žalovaná 1) poté, co obdržela odvolání žalobkyně do meritorního rozhodnutí, měla právo se k němu vyjádřit a zároveň nemohla předjímat, zda bude žalobkyně osvobozena od soudního poplatku či nikoliv. Shodně též i u odvolání žalobkyně do předchozího usnesení o zastavení odvolacího řízení, kdy bylo v zájmu žalované 1), aby odvoláním napadené usnesení obstálo. Má tak za to, že se jednalo o účelně vynaložené náklady a nejsou zde žádné okolnosti, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů žalovaným. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky II. a III. potvrdil a přiznal žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Podle § 210 odst. 1 o. s. ř. nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.11. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2021, č. j. 73 Cm 157/2012-217, bylo zastaveno poté, co žalobkyně neuhradila ani v dodatečné lhůtě uložené usnesením soudu prvního stupně poplatek za odvolání.12. Komentářová literatura k tomu v BÍLÝ, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí návrhu] In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 704, marg. č. 4 uvádí, že „Zásada zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska (Bureš 2006 s. 662 bod 3, shodně také I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015). Podle této doktríny nejsou tedy podstatné například důvody, které žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby…“.13. Podle věty první § 146 odst. 2 o. s. ř. pokud některý z účastníků zaviní, že řízení musí být zastaveno, je povinen hradit druhé straně jeho náklady. V případě, kdy soud řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přiz