7 Cmo 356/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 8. 2024 se navrhovatelka domáhá zápisu změn skutečností v obchodním rejstříku. Společně s podaným návrhem navrhovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku za podaný návrh podle § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl tak, že navrhovatelce se nepřiznává osvobození od soudních poplatků za návrh na zápis změny, která je vedena pod č. j. Fj 322581/2024/MSPH. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na žádost o osvobození od soudního poplatku vyzval navrhovatelku k doložení jejích majetkových poměrů, k čemuž navrhovatelka doložila prohlášení o majetkových poměrech , Anonymizováno, . Soud prvního stupně citoval § 138 o. s. ř. a uvedl, že v obchodních věcech je třeba přihlížet ke zvláštnímu charakteru účastníků řízení, podnikatelům a vztahům, které jsou předmětem řízení. Podnikatel podstupuje riziko neúspěchu a ztráty s tím, že důsledky tohoto rizika nelze přenášet formou úlev z poplatkové povinnosti na stát. Pro osvobození od soudních poplatků jsou rozhodné poměry účastníka řízení a zároveň se nesmí jednat o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Soud prvního stupně poté uzavřel, že u navrhovatelky nejsou dány předpoklady pro postup podle § 138 odst. 1 o. s. ř.3. Do tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítla, že ke svému návrhu za dne 27. 8. 2024 přiložila žádost o osvobození od soudního poplatku, kdy žádost obsahovala všechny listiny, včetně prohlášení, aby mohl soud rozhodnout o podané žádosti. Listiny navrhovatelka přikládá též k odvolání. Výzvu soudu prvního stupně k doložení majetkových poměrů považuje za „právní nulitu“. Namítá, že neexistuje žádný ustálený výklad § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť české právo nevychází a nemá zdroje v „zavedené praxi“, kdy navrhovatelce není znám žádný případ aplikace dvojího metru na § 138 odst. 1 o. s. ř. pro fyzické osoby a korporátní subjekty. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a v zájmu hospodárnosti „uznal“ osvobození od soudního poplatku za návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.7. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.8. Při posuzování návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků soud vždy zkoumá: 1. jsou-li u konkrétního účastníka poměry odůvodňující osvobození; 2. nejde-li v případě řízení, v němž má být poplatek zaplacen, o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Aby mohl být poplatník osvobozen, musí být tyto dva předpoklady splněny současně.9. Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatelka podala dne 27. 8. 2024 návrh na zápis změn do obchodního rejstříku společně s žádostí o osvobození od soudního poplatku za podaný návrh. K žádosti o osvobození přiložila prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků v dané věci a přiložila též daňová přiznání za roky 2021–2023, rozvahy a výkazy zisků a ztrát za posledních 14 let a platební výměry.10. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí toliko uvedl, že u navrhovatelky nejsou dány předpoklady pro postup podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Z rozhodnutí však není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností soud uvedený závěr učinil, chybí zdůvodnění, proč soud neposuzoval majetkové poměry navrhovatelky, ač spolu s návrhem byly předloženy listiny k jejich prokázání, a naopak učinil výzvu k doložení jejích majetkových poměrů. Absentuje též posouzení, zda se jedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.11. Názor, že právnické osoby nemohou být osvobozeny od placení soudních poplatků vzhledem k nesení podnikatelského rizika, není správný, k čemuž srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, v němž se uvádí: „Osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě – podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě – podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).“12. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, uvádí, že: „Za ústavně konformní interpretaci § 138 odst. 1 o. s. ř. nelze považovat interpretaci rozlišující bez zákonného důvodu subjekty podnikající a nepodnikající. Pokud obecné soudy nepřiznání osvobození od soudních poplatků de facto odůvodní pouze tím, že osoba, jež o osvobození žádá, jest podnikatelem, a tudíž se na ni kritéria vyplývající z ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu v zásadě vůbec nevztahují, poruší její základní práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“13. Z uvedeného je tak zřejmé, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.