9 Cmo 291/2024-39 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „, Jméno navrhovatele B, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, se odvolává z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele A, … /dále též jen „společnost“/ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem společnosti společnost , Jméno navrhovatele C, ., IČO , IČO navrhovatele C, , …. (výrok II.), „, Jméno navrhovatele B, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, , je povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, číslo účtu 37033024411/0710, var. symbol 7222005008, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok III.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že společnost byla zrušena usnesením ze dne 22. 10. 2008 č. j. 72 Cm 50/2008-11. Likvidátorem byla jmenována , Jméno navrhovatele B, . Dne 20. 10. 2023 obdržel soud od navrhovatele návrh na odvolání likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora s odůvodněním, že likvidátor je nečinný a řádně si neplní své povinnosti, když společnost se nachází v likvidaci již od roku 2009. Nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku soud zjistil, že právnická osoba, kromě jiného, neukládá do sbírky listin od svého vzniku účetní závěrky, ačkoli k tomu je podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví povinna. Zároveň bylo zjištěno, že likvidace probíhá od 26.2.2009, přičemž do dnešního dne nebyl podán návrh na zápis výmazu do obchodního rejstříku. Proto jsou, ve smyslu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 206/2020, dány předpoklady pro odvolání likvidátora, který si neplní své povinnosti a není tím pádem naplňován účel likvidace. Na základě skutečností známých soudu z jeho vlastní činnosti dospěl zdejší soud k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 o. z. pro to, aby mohl být likvidátor odvolán z funkce, neboť společnost se nachází v likvidaci a neboť likvidátor nevykonává řádně svou funkci, když je dlouhodobě nečinný, jak zdejší soud dovodil ze skutečnosti, že likvidaci společnosti provádí více jak čtrnáct let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení. Likvidátorem soud jmenoval (§ 191 odst. 1, 4 o. z.) společnost , Jméno navrhovatele C, ., IČO , IČO navrhovatele C, , sídlem , Adresa navrhovatele C, , jež je zapsána v seznamu insolvenčních správců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Dále soud uvedl, že řízení o jmenování likvidátora, coby soudní řízení podléhá podle § 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích (dále též jen „z. s. p.“) poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) z. s. p., postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. i) z. s. p. ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 z. s. p. a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek , tituly před jménem, , neboť je to právě ona, kdo zavinil, že muselo být zahájeno toto řízení, když pro svou dlouhodobou nečinnost nevykonávala svou funkci likvidátora řádně. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení končí, postupoval soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a současně rozhodl o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti případu neodůvodňují použití ani výjimky uvedené v § 23 z. ř. s. ani výjimky podle § 24 z. ř. s., rozhodl soud podle § 23 z. ř. s. soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroku III. podala účastnice ad 2) včasné odvolání. Nesouhlasila s tím, že by zavinila, že by muselo být zahájeno toto řízení o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora a že na tomto nese vinu, na základě čehož jí soud uložil povinnost uhradit soudní poplatek za toto řízení. Jestliže někdo zavinil zahájení řízení, tak to byla zcela společnost , Jméno navrhovatele A, ., která je nekontaktní, jak ostatně zjistil i sám soud. Není pravdou, že by účastnice byla zcela nečinná, ostatně toto již vyvracela ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2024, kde uváděla, že podávala daňová přiznání v papírové podobě za období, kdy to bylo ještě takto možné a dále se snažila kontaktovat tuto společnost, a společník, který bydlí v Německu, různými způsoby, avšak bezúspěšně. Dodala, že funkci likvidátora nikdy nechtěla vykonávat, ale byla jmenována soudem v roce 2008 za staré právní úpravy, kdy byla insolvenčním správcem, což však nyní není. Své odvolání zejména odůvodnila § 2 odst. 1 písm. e) z. s. p., podle kterého platí, že poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že v případě řízení o jmenování likvidátora právnické osobě je to právnická osoba, která nese poplatkovou povinnost, kdy likvidace byla zahájena bez návrhu, nikoliv tedy likvidátor, toho zákon v tomto kontextu nezmiňuje. Dále namítla, že § 4 odst. 1 písm. i) z. s. p., na který výslovně odkazuje Krajský soud v rámci odůvodnění výroku III. a podle kterého v dané věci postupoval, se týká zcela jiné záležitosti (pozn. písm. i) zní: „uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu“). Stejně tak § 2 odst. 8 z. s. p., na který též soud odkázal, se týká jiné věci, resp. týká se více poplatníků. Stejně § 2 odst. 3 z. s. p. se týká strany žalované, což odvolatelka není. Chybí řádné odůvodnění, když soud odkazuje na zákonná ustanovení, která se týkají jiných případů. Rozhodnutí ve výroku III. shledala nesprávným a nepředvídatelným, a to i s ohledem na to, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, č. j. 21 Cm 289/2006-20 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 18 Cm 244/2023-12, byla ve zcela obdobné věci (odvolání likvidátora a jmenování nového) uložena povinnost zaplatit soudní poplatek dané společnosti v likvidaci, nikoliv odvolatelce. Navrhla, aby byla povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč byla uložena společnosti.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výrok III.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Dle § 2 z. s. p. „Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou a) navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak, …..e) právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby.“ (odst. 1), „Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství 2) (dále jen „partnerství“) je či není.“ (odst. 3).6. Dle § 4 odst. 1 z. s. p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení")“ (písm. a/), „v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.“ (písm. j/).7. Dle § 191 odst. 2 o. z. „Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.“8. Odvolatelkou citované ustanovení, které se má na věc dle jejího názoru aplikovat - § 2 odst. 1 písm. e) z. s. p., na věc nedopadá, neboť předmětné řízení bylo zahájeno k návrhu ve smyslu § 191 odst. 2 o. s. ř. a jí citované ustanovení dopadá na situace řízení, jež byla zahájena bez návrhu.9. Důvodná není ani stěžejní odvolací námitka, že se ustanovení § 2 odst. 3 z. s. p. týká strany žalované, jíž odvolatelka není. Jedná se jen o zjevnou teminologickou nedůslednost zákonodárce, která je zřejmá již z první věty předmětného ustanovení. Hned ve druhém slovu zákonodárce účastníka řízení označuje jako navrhovatele „Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen …“, tedy používá označení účastníka nesporného řízení, následně však používá pro dalšího účastníka řízení označení „žalovaný“, jenž je označením výhradně určeným pro účastníka řízení sporného. Přitom je z povahy věci vyloučeno, aby řízení bylo nesporným řízením a současně i sporným řízením. To však nevylučuje, aby se na řízení nesporná - viz jejich výčet v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 2 z. ř. s.), v nichž se účastníci označují