12 Cmo 34/2026-77 – Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 49 Cm 19/2025-19 (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 37 425,30 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že dne 4. 12. 2024 vystavila žalovaná na řad žalobkyně blankosměnku vlastní, která byla v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném doplněna o směnečnou sumu 386 409,04 Kč a datum splatnosti 12. 5. 2025. Žalovaná přes výzvu na směnku ničeho neuhradila. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že jí směnka nebyla předložena k placení, dále, že směnka obsahuje nepřípustnou doložku, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, . Namítla rovněž, že směnka nemá kauzu, neboť zajišťovaný závazek neexistuje, z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy jako smlouva lichevní. Rozporovala dále „řádnost doplnění blankosměnky“ s tím, že z návrhu není patrno, jak žalobkyně k doplněným údajům o směnečné sumě a datu splatnosti dospěla.2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám poukázala na skutečnost, že směnka je opatřena doložkou „bez protestu“; uplatní se tedy domněnka, že byla předložena řádně a včas. Vedlejší doložka označující směnku jako zajišťovací ke smlouvě o úvěru je přípustná a nijak neomezuje směnečné prohlášení vyplývající z povinných doložek. Doplnění blankosměnky vychází z dohody, jež je součástí úvěrové smlouvy a opravňuje žalobkyni k doplnění jakéhokoliv data poté, co je žalovaná deset dní v prodlení se zaplacením jakéhokoliv závazku z této smlouvy. Doplněná částka pak v souladu s dohodou představuje souhrn všech neuhrazených závazků ze smlouvy o úvěru, včetně úroků a pokut. K námitce neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná vystupovala ve vztahu ke smlouvě a směnce jako podnikatel, a proto se nemůže neplatnosti závazku pro lichvu dovolat. Podmínky lichvy mimo to nejsou naplněny, neboť úrok je v přípustné výši a žalovaná nijak netvrdí tíseň, která měla být žalobkyní při uzavírání smlouvy zneužita.3. Podáním ze dne 12. 11. 2025 žalovaná doplnila, že se subjektivně cítila v tísni v důsledku druhotné platební neschopnosti, mj. i z důvodu poskytnutí prostředků z finančních rezerv na pomoc matce zasažené válkou na východě Ukrajiny. Žalovaná se obávala, že nebude schopna splnit závazky ze své podnikatelské činnosti vůči třetím osobám i státu.4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná vystavila dne 4. 12. 2004 (správně 4. 12. 2024, pozn. odvolacího soudu) na řad žalobkyně směnku vlastní na částku 386 409,04 Kč splatnou dne 12. 5. 2025. Směnka je „nadepsána“ jako zajišťovací směnka ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, a je opatřena doložkou „bez protestu.“ Žalovaná je na směnce podepsána dvakrát, a to jako výstavce i aval. Výzvou ze dne 24. 4. 2025, která jí byla doručena dne 5. 5. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 383 832,01 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 4. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jednající , Anonymizováno, na základě plné moci se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč účelově vázaný na podnikání žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr navýšený o úrok 48 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách po 10 577 Kč, tj. celkem 380 772 Kč. Strany si ujednaly, že v případě prodlení se splátkou převyšujícím 5 dní se celý závazek včetně budoucích úroků stává okamžitě splatným. Dále ujednaly zajištění závazků ze smlouvy vystavením blankosměnky na řad žalobkyně bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti s tím, že jako datum bude vyplněno libovolné datum poté, co bude žalovaná více než 10 dní v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy a jako směnečná suma splatná neuhrazená část jistiny úvěru a příslušenství včetně úroků, poplatků a smluvních pokut. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalobkyně, za níž jednal jednatel , Anonymizováno, , zmocnila dne 11. 12. 2023 , Anonymizováno, k uzavírání smluv s klienty žalobkyně.5. Soud věc právně posoudil podle ust. čl. I § 1 a § 75 zákona č. 191/1957 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) a § 175 o. s. ř.6. Spornou směnku vyhodnotil jako obsahující všechny formální náležitosti dle ust. čl. I § 75 ZSŠ s tím, že sloužila k zajištění závazků žalované ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 4. 12. 2024. Dále uzavřel, že k námitce nepředložení směnky k placení žalovaná neoznačila žádné důkazy a neunesla proto důkazní břemeno. Námitku, že směnka obsahuje nepřípustné omezující doložky, shledal soud nedůvodnou. Uvedl, že směnka obsahuje všechny povinné náležitosti směnečného prohlášení směnky vlastní a nad to nepovinné doložky směnečného rukojemství a označení, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, . Tyto doložky nijak neomezují směnečný závazek a žalovanou rozporovaná doložka zjevně slouží pouze ke snazší identifikaci kauzy směnky, kterou je smlouva o úvěru. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako platnou, s tím, že žalovaná ji uzavřela jako podnikatel, což vyplývá z jejího vyjádření i z textu smlouvy, a tedy se podle ust. § 1797 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) nemůže dovolat neplatnosti podle ustanovení o lichvě. Soud dále nedovodil neplatnost smlouvy pro porušení dobrých mravů s odůvodněním, že smluvní podmínky, jakkoli mohou být nepříliš výhodné, nevybočují z obvyklé praxe nebankovních úvěrů. Zdůraznil, že podnikatel má vystupovat s určitou mírou odborné obezřetnosti a zvážit, zda podmínky obchodních vztahů jsou pro něho výhodné. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že směnka má platnou kauzu. Námitku nesprávného vyplnění blankosměnky soud vyhodnotil jako neurčitou, neboť žalovaná neuvedla, v čem nesprávnost vyplnění spatřuje nebo jak měla být blankosměnka vyplněna správně, pouze namítla, že žalobkyně nevysvětlila výpočet doplněné částky. Žalobkyně takovou povinnost nemá, přesto tak následně podáním ze dne 13. 12. 2025 učinila.7. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.8. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrvala na své argumentaci, že směnkou zajištěná pohledávka neexistuje z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Ten žalovaná shledává ve výši smluvního úroku, která činí 48 % p. a. Odkázala v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2885/2022 a 23 ICdo 56/2019) a namítla, že v listopadu 2024 činila obvyklá úroková míra bank 8,51 % p. a., úrok sjednaný ve smlouvě tedy tuto hodnotu převyšuje 5,64krát, přitom z konstantní judikatury vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé v bance. V tomto směru odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Odvolatelka dále vyjádřila nesouhlas s názorem soudu prvního stupně o nemožnosti nebo nepřípustnosti aplikace korektivu dobrých mravů v právním jednání mezi podnikateli, s tím, že tento právní názor byl pozdější judikaturou překonán, a odkázala v této souvislosti na důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 a 23 ICdo 56/2019, které podrobně citovala.9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Upozornila, že žalovaná ve svých námitkách napadla neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 28. 11. 2024, nicméně směnka, která je předmětem tohoto řízení, se vztahuje ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 4. 12. 2024. Žalovaná tedy tvrdila jinou (nesprávnou) kauzu směnky. Poukázala dále na skutečnost, že v rámci daného vztahu vystupovali oba účastníci řízení v rovném postavení podnikatelů, u kterých je občanským zákoníkem předpokládána určitá kvalita odborníka, tedy vyšší míra znalosti, pečlivosti a obezřetnosti v právním styku. Rovněž žalobkyně citovala důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 a zdůraznila výjimečnost zásahu soudu do právních poměrů účastníků z důvodu porušení korektivu dobrých mravů s tím, že v posuzované věci žalovaná žádné mimořádné okolnosti případu, které by takový zásah odůvodňovaly, neuvedla, ale pouze srovnávala výši smluvních úroků s běžnou úrokovou sazbou. Ohledně argumentace žalované týkající se lichevní povahy smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaná ani netvrdila a neprokázala žádné konkrétní okolnosti, které by měly dosvědčovat tíseň žalované, ani to, že žalobkyně o této tísni věděla a zneužila ji. Zároveň žalovaná přehlíží § 1797 o. z., podle něhož podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o., z., ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796. V odvolání se žalovaná dovolává ochrany slabší str