19 Cmo 186/2025-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení o návrhu na zrušení rozhodnutí o zrušení navrhovatelky zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Usnesení odůvodnil tím, že poplatek za návrh nebyl zaplacen ve lhůtě stanovené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2025, č. j. 70 Cm 2448/2025-5, které bylo navrhovatelce doručeno 3. října 2025, a soudní poplatek byl uhrazen ke dni 27. října 2025. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti tomuto usnesení podala za navrhovatelku včasné odvolání (soud posoudil podání podle jeho obsahu) jediná její jednatelka a společnice /podle zápisu v obchodním rejstříku, jako skutečnosti známé soudu z úřední činnosti/ , fyzická osoba, .4. Uvedla, že v září a říjnu 2025 byla pracovně mimo Českou republiku, přičemž 12. října 2025 jí dcera oznámila doručení výzvy k úhradě soudního poplatku a ihned následující den informovala telefonicky soud, že poplatek nestihne odeslat ve stanovené lhůtě a uhradí jej po návratu domů. Žádá o prominutí pozdního zaslání poplatku, neboť neměla možnost jej uhradit ze zahraničí.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle ustanovení § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen „návrh na zahájení řízení“).7. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním návrhu na zahájení řízení (§ 4 odst. 1 ZSop). Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 věta první ZSop).9. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 ZSop). Pro nezaplacení poplatku však soud řízení nezastaví (také) tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [§ 9 odst. 4 písm. c) ZSop].10. Z uvedeného vyplývá, že podle ZSop má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání návrhu na zahájení řízení (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), popř. poté, má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1, 2 ZSop). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam (§ 9 odst. 1 ZSop). Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., k bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). Účastníci jsou tudíž vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2020).11. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, ze dne 26. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18, jež jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání návrhu. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil též ve svém plenárním nálezu ze dne 30. března 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém s ohledem na skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ZSop „nepomýšlí na všechny případy nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma“, znovu zdůraznil, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop).12. Z obsahu spisu se podává, že , fyzická osoba, za navrhovatelku podala dne 15. srpna 2025 návrh ve věci samé (návrh na zahájení řízení), aniž zaplatila soudní poplatek [dle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků, který je přílohou ZSop ve výši 2 000 Kč]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. září 2025, č. j. 70 Cm 2448/2025-5, proto byla , fyzická osoba, vyzvána k tomu, aby do 15 dnů ode dne jeho doručení soudní poplatek zaplatila. Usnesení jí bylo doručeno do poštovní schránky 3. října 2025, soudní poplatek byl zaplacen až 27. října 2025. Lhůta k úhradě soudního poplatku přitom marně uplynula dnem 21. října 2025. /Skutečnosti odůvodňující postup § 9 odst. 4 ZSop nebyly tvrzeny ani prokázány, žádost o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku zůstala v rovině tvrzení/. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl ve věci správně, protože pokud nebyl soudní poplatek zaplacen řádně a ve stanovené lhůtě, nelze tento nedostatek již dodatečně zhojit, neboť k pozdní úhradě soudního poplatku přihlížet nelze.13. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.14. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka je jedinou účastnicí řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.15. Pro úplnost odvolací soud dodává, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím, které by představovalo překážku res iudicate (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která by bránila opětovnému zahájení řízení. Avšak změna rozhodnutí o zrušení společnosti je možná jen za podmínek uvedených v § 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tyto podmínky umožňují změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze v případě tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací. Změna (zrušení) rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací je tudíž možná v poměrech dané věci pouze na základě řádných či mimořádných opravných prostředků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017).