Vrchní soud v Praze 3 Co 19/2026-37 – Náklady řízení

Soud prvního stupně shora označeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení je splatný vznikem poplatkové povinnosti, tj. podáním žaloby a vzhledem k tomu, že nebyl uhrazen zároveň s podáním žaloby, stanovil usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 11/2025-3, žalobci dodatečnou lhůtu k zaplacení soudního poplatku ve výši 8 000 Kč. Zároveň soud prvního stupně žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek v dodatečné lhůtě zaplacen, řízení zastaví a že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 30. 7. 2025, soudní poplatek však uhrazen nebyl. Soud proto postupoval podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a řízení zastavil.3. Usnesení napadl žalobce včasným odvoláním, které vzal podáním ze dne 10. 2. 2026 v plném rozsahu zpět.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací proto postupoval podle § 207 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a řízení o odvolání žalobce zastavil.5. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že z procesního hlediska sice zastavení odvolacího řízení zavinil žalobce, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.