4 Cmo 163/2025-89 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Cm 24/2023-66, zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byly povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci 1 988 709,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci zaplatit každé ze žalovaných na náhradě nákladů řízení 56 903,88 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 10. 8. 2023, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu označeného jako náhrada škody za neodstranění vad díla. Žalobce jako objednatel uzavřel s žalovanými jako zhotoviteli dne 26. 2. 2024 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka stavby II. etapy projektu Centrum stavitelského dědictví v Plasích – památková obnova komplexu Hospodářského dvora (dále jen „Dílo“). Zadávací řízení veřejné zakázky bylo zahájeno před 1. 1. 2014. Součástí realizace Díla byla obnova objektu E, oprava krovů a realizace nové střešní krytiny. Řádný průběh těchto stavebních prací vyžadoval, aby žalované zajistily stavbu v průběhu opravy střešní konstrukce proti zatékání, tyto požadavky na ochranu proti zatečení však nebyly dodrženy a nedůsledné zaplachtování střešní konstrukce mělo za následek, že do objektu opakovaně zateklo, na což byly žalované upozorňovány. Žalované přistoupily k odstranění následků zatečení do objektu E v průběhu roku 2015, provedly vysoušení zasažených konstrukcí, což se však ukázalo být neúčinné, když vlhkost zůstala i po provedení těchto opatření taková, že došlo k rozvoji dřevokazných hub, které následně napadly zejména nové části konstrukce krovu. Tato vada Díla nebyla žalovanými v přiměřené lhůtě odstraněna a žalobce ji oznámil žalovaným dne 30. 6. 2017, coby reklamaci č. 138. Žalované žalobcem uplatněné právo z vadného plnění opakovaně odmítly, naposledy přípisem ze dne 7. 3. 2018. Žalobce shledal výskyt dřevokazné houby jako havarijní stav budovy, a rozhodl se využít oprávnění z vad vyplývající z ustanovení čl. XVIII., odst. 5., písm. b) smlouvy o dílo, tedy využil svého práva odstranit vadu sám nebo zajistit náhradní plnění jiným dodavatelem. Žalovaná částka 1 988 709,20 Kč byla žalobcem uhrazena jiným dodavatelům a v souladu se smlouvou o dílo vzniklo žalobci právo na uhrazení nákladů za odstranění reklamovaných vad, což však žalované ani přes výzvu žalobce neučinily.3. Žalované navrhly zamítnutí žaloby a uvedly, že objekt E byl zasažen a totálně destruován dřevomorkou již před zahájením stavby a rovněž se vyznačoval vysokou úrovní vlhkosti dřevěných částí i zdí. Zadávací dokumentace byla vadná, neboť tento počáteční stav nevzala dostatečně v potaz. Žalobce odmítl provést žalovanými navrhované opatření k odstranění infikovaného násypu, jež by vedlo k likvidaci podmínek pro rozvoj dřevomorky, vydal pokyn pouze k redukované činnosti a na svém pokynu trval, ačkoliv jej žalované na nevhodnost tohoto pokynu upozornily. Žalobce o výskytu dřevomorky při převzetí díla musel vědět, přesto tuto vadu Díla nevytkl. Vada výskytu dřevomorky je přitom vadou zjevnou, která existovala již při předání díla a kterou je zapotřebí oznámit bez zbytečného odkladu po ukončení prohlídky při převzetí díla. Přejímací řízení bylo zakončeno 15. 6. 2015 podpisem Protokolu o předání a převzetí díla, přílohu protokolu tvoří soupis vad a nedodělků, v této příloze však později reklamovaná vada není uvedena. Reklamace vady žalobcem tak byla opožděná a žalované vznesly námitku opožděné notifikace podle § 562 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalované také vznesly námitku promlčení žalovaného nároku, neboť čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obch. zák. pro uplatnění práv z odpovědnosti za zjevné vady marně uplynula před podáním žaloby. Rovněž případné právo nechat odstranit vady třetí osobou se podle § 391 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 397 obch. zák. promlčelo.4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že námitka promlčení předmětného nároku vznesená žalovanými je důvodná. V projednávaném případě bylo mezi účastníky nesporné uzavření smlouvy o dílo, stejně tak i datum předání Díla dne 24. 4. 2015, resp. 15. 6. 2015. Rovněž bylo nesporné uplatnění reklamace spočívající ve výskytu dřevomorky ze strany žalobce dne 30. 6. 2017 a její opakované odmítnutí ze strany žalovaných dne 4. 9. 2017 a 7. 3. 2018. Ve smlouvě o dílo pak bylo ujednáno, že pokud zhotovitel svoji povinnost odstranit vadu ve stanoveném termínu nesplní, vznikne objednateli právo odstranit vadu, nebo zajistit náhradní plnění jiným dodavatelem a vzniklé náklady požadovat od zhotovitele k úhradě. Soud prvního stupně považoval za nadbytečné zabývat se otázkou, zda výskyt a rozvoj dřevomorky domácí je vadou Díla, za kterou žalované odpovídají, a zda se jedná o vadu skrytou či zjevnou a uplatněnou včas. Je totiž zřejmé, že žalobce tvrzenou vadu vytkl žalovaným dne 30. 6. 2017, od tohoto data tedy začala běžet promlčecí doba pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady v souladu s § 393 odst. 2 obch. zák. a žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 10. 8. 2023, tedy více než 2 roky po uplynutí zákonné čtyřleté promlčecí doby.5. Žalobce odvozoval počátek běhu promlčecí doby až od okamžiku, kdy mu byla známa skutečná výše účelně vynaložených nákladů, tedy až po vystavení faktur náhradními dodavateli provádějícími opravu reklamované vady. Tento závěr je však v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2020). Právo nechat si odstranit vady díla třetí osobou a domáhat se po zhotoviteli úhrady s tím souvisejících nákladů (za předpokladu, že tato možnost byla smluvně ujednána) je právem z odpovědnosti za vady díla, nikoliv samostatným právem na náhradu škody. , právnická osoba, ze záruky za jakost díla, a to pro všechna práva, pak začíná běžet čtyřletá promlčecí doba podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. vždy ode dne včasného oznámení vady zhotoviteli. Žádnou speciální lhůtu pro právo na náhradu nákladů, které musel objednatel vynaložit na odstranění vad díla třetí osobou, toto ustanovení nestanoví. Právo nechat si odstranit vady díla třetí osobou a následně se po zhotoviteli domáhat úhrady takového odstranění je pouze jeden ze způsobů vypořádání práv z odpovědnosti za vady, přičemž okamžikem rozhodným pro začátek běhu promlčecí doby zůstává okamžik včasného oznámení vady zhotoviteli. Žalobce měl dostatek podkladů pro to, aby svůj nárok na úhradu nákladů spojených s odstraněním vady uplatnil u soudu, a to bez ohledu na to, že neznal přesnou výši těchto nákladů, neboť tato skutečnost sama o sobě uplatnění práva u soudu nebrání. Soud prvního stupně z popsaných důvodů žalobu s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení zamítl.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že soud prvního stupně přiznal úspěšným žalovaným jejich náhradu tvořenou náklady právního zastoupení dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „advokátní tarif“/ za 3,5 úkonu právní služby po 13 008 Kč za každou zastupovanou osobu (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 26. 5. 2025 a účast na jednání – vyhlášení rozsudku dne 28. 5. 2025), 2 režijní paušály po 300 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH z této odměny. Celkem tak náklady každé ze žalovaných činí 56 903,88 Kč.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc by mu vrátil zpět. V odůvodnění odvolání uvedl, že žalované porušily své povinnosti provést řádně dílo, což vedlo k poškození jinak řádně podle projektu provedených krovů objektu E dřevokaznou houbou. Zjištění poškození krovů dřevomorkou není možné stanovit jen vizuální prohlídkou a v tomto případě k tomu došlo až na základě opakovaného zkoumání krovu znalcem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, dne 13. 3. 2020. Teprve od tohoto data mohl žalobce vybrat dodavatele stavebních prací nutných k odstranění vady a tehdy také mohl žalobce poprvé uplatnit svůj nárok proti žalovaným. Vědomost o škodě musí být dostatečně určitá, takže by měla být škoda již vyčíslitelná v penězích. , právnická osoba, obchodního zákoníku je žalobce oprávněn požadovat úhradu skutečně vzniklé škody, a tu žalobce v době oznámení poškození krovů objektu E neznal a znát nemohl. Soud prvního stupně porušil svou povinnost poskytnout žalobci poučení podle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. a neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu pro přezkoumávané rozhodnutí. Teprve existující nárok ve známé výši může být spojován s promlčením a předmětný nárok tedy nemůže být promlčen.8. Žalované se k odvolání žalobce namítají, že žalobce až v odvolání mění svá skutková tvrzení, když popisuje svůj nárok jako škodu způsobenou v důsledku vadné