4 Cmo 26/2026-406 – Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení uvedeného tamtéž, soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 246 800 Kč spolu s úrokem z prodlení (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení (II. výrok).2. Rozhodl takto o žalobě podané dne 15. 12. 2023 a založené na tvrzení, že účastnice dne 13. 4. 2017 uzavřely smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, na realizaci nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce s názvem „, Anonymizováno, " s dohodnutou cenou díla v době uzavření smlouvy 2 939 050 000 Kč bez DPH, po změnách 3 157 672 021,95 Kč bez DPH. Předmětem řízení je nárok žalobkyně (jako zhotovitelky) na úhradu části ceny díla odpovídající milníku č. 7 podle uvedené smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že práce zahrnuté do milníku č. 7 dokončila, zaslala žalované zprávu o postupu prací, žalovaná a její technický dozor ji dne 16. 11. 2020 schválili a žalovaná milník č. 7 dne 30. 11. 2023 převzala. Na provedené práce vystavila žalobkyně fakturu č. 200200418 splatnou dne 30. 12. 2020 znějící na částku 252 998 319 Kč. Žalovaná však na tuto fakturu plnila pouze částečně, neboť dne 30. 12. 2020 zaplatila jen 245 751 519 Kč.3. Žalovaná namítala promlčení a žalobě se bránila rovněž tvrzením, že nezaplacená zůstala ta část ceny za činnosti zahnuté pod položku výkazu výměr SO 700 – poskytování strážní služby na vjezdech, které žalobkyně při plnění smlouvy nikdy neposkytla. Snížila tudíž cenu milníku č. 7 o odpovídající cenu v rámci tohoto milníku nerealizovaných služeb.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná vypsala nadlimitní veřejnou zakázku v bodě 2 shora uvedenou. Předmět díla a textace smlouvy o dílo byly při zadání zakázky definovány žalovanou jako zadavatelem. Strany o vymezení předmětu díla, ani o znění smlouvy nevedly jednání a v návaznosti na vypsanou veřejnou zakázku uzavřely dne 13. 4. 2016 smlouvu o dílo, podle níž je předmět díla vymezen (v tomto pořadí) smlouvou, projektovou dokumentací, zadávacími podmínkami, výkazem výměr a nabídkou zhotovitele. Součástí projektové dokumentace je technická zpráva, v níž je výslovně uvedeno k bodu SO 700 práce vyvolané stavbou, že ostraha objektu , Anonymizováno, bude zajištěna samostatnou objednávkou, zřízení a provoz vrátnic na staveništi tudíž není předmětem projektu a bude řešen samostatně. Totéž plyne z dokumentace pro provedení stavby. Cena měla být placena po dokončení té které části díla na základě faktury, jejíž splatnost strany sjednaly 30 dní ode dne doručení daňového dokladu objednateli. Smlouvu bylo možné měnit pouze písemnými dodatky. Dne 16. 11. 2020 byla podepsána zpráva o postupu prací podle milníku č. 7 a dne 30. 11. 2020 protokol o převzetí dílčí části stavby. Dílo bylo převzato s výhradou, že nebyla poskytována vrátenská služba. Žalobkyně dne 30. 11. 2020 vystavila daňový doklad č. 200200418 znějící na částku 252 998 319 Kč, na který žalovaná týž den zaplatila 245 751 519 Kč. Nezaplacena zůstala částka 7 246 800 Kč, která nesporně odpovídá tzv. vrátenským službám, které v rámci milníku č. 7 nebyly (rovněž nesporně) realizovány.5. Soud prvního stupně vzhledem k jediné skutečnosti, která zůstala mezi účastníky předmětem sporu, zkoumal, zda vrátenská služba byla součástí díla či nikoli. Vzhledem k vymezení předmětu díla ve smlouvě a dalších dokumentech podle smlouvou určeného pořadí dospěl k závěru, že vrátenské služby nebyly předmětem smlouvy o dílo, byly naopak stranami na základě požadavku žalované ze smlouvy (v projektové dokumentaci, která má z hlediska vymezení předmětu díla před ostatními dokumenty přednost) výslovně vyloučeny.6. Dále soud prvního stupně dovodil z obsahu smlouvy, že strany sjednaly cenu díla paušální částkou jako cenu maximální a konečnou. Smlouva neobsahuje žádné ujednání o tom, že by cena měla být určena na základě měření a položkových cen, či reálných nákladů zhotovitele, naopak jasně definuje cenu za realizaci díla jako celku, a to s rozdělením na cenu milníků jako celků. Uvedené platí bez ohledu na to, že sjednaná paušální cena byla stanovena na podkladě rozpočtu pro realizaci díla, který byl pouze podkladem pro určení paušální ceny (ve smlouvě není ujednání o tom, že by předmět díla byl definován právě rozpočtem). Není podstatné, že rozpočet počítá s realizací určité části díla, která je zahrnuta do součtu paušální ceny, ale předmětem díla se nestane.7. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu ceny díle podle § 2586 odst. 1 ve spojení s § 2620 odst. 1 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), včetně požadovaného příslušenství. Soud prvního stupně odmítl jako nedůvodné též další námitky žalované týkající se vadného plnění (resp. neposkytnutí) vrátenských služeb, škody způsobené neuzavřením dodatku ke smlouvě, či omylu žalované týkajícího se vrátenských služeb vyvolaného lstí žalobkyně, či započtení dříve uhrazené části ceny za milník č. 6 týkající se právě ceny vrátenských služeb. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci podle§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).8. Opravným usnesením opravil soud prvního stupně chybu ve výroku i v záhlaví svého rozhodnutí.9. Proti tomuto rozsudku i proti posléze vydanému opravnému usnesení se včas odvolala žalovaná. Namítá, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval jí vznesenou námitkou promlčení. Připomíná v té souvislosti judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudek ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, podle něhož počne běžet subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. již ode dne, kdy mohl věřitel dlužníka poprvé požádat o splnění dluhu. V dané věci byly obě účastnice ve shodě, že žalobkyně byla oprávněna požadovat od 30. 11. 2020 zaplacení části díla za dokončení milníku č. 7. Od tohoto dne vzniklo žalobkyni právo určit dobu splnění dluhu, k čemuž skutečně došlo, protože téhož dne žalobkyně vystavila a žalované doručila fakturu. Od 30. 11. 2020 počala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula 15. 11. 2023, žaloba však byla podána až 15. 12. 2023, žalobou uplatněné právo je tudíž právo je promlčené. Odkazuje též na novější judikaturu Nejvyššího soudu, která navazuje na uvedené rozhodnutí velkého senátu. Má zato, že z uvedeného důvodu (ignoraci vznesené námitky promlčení) je třeba rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit k dalšímu řízení.10. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a procesně vadný. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni plnění, jehož se nedomáhala (namísto úroku běžícího od 31. 12. 2020 rozhodl o úroku od 31. 12. 2000). Vzhledem k tomu, že zjevně nejde o písařskou chybu, protože takto byl rozsudek vyhlášen a písemně odůvodněn, není možné dané pochybení opravit cestou opravného usnesení podle § 164 o. s. ř. Soud prvního stupně rovněž vydal nevykonatelné rozhodnutí, protože uložil žalované, aby plnila žalované, a nekriticky, bez hlubšího přezkumu a bez samostatného, nestranného a poctivého hodnocení převzal odůvodnění jiného soudního rozhodnutí. Vůbec se nezabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla. Žalovaná je přesvědčena (a vychází přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31 Cdo 3125/2022, k němuž se Nevyšší soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutích), že žalobou uplatněný nárok je promlčen. Žalobkyně mohla své právo poprvé uplatnit (ve smyslu § 619 o. z.), resp. určit dobu splnění dluhu v den, kdy byl předán a převzat milník č. 7, tj. 30. 11. 2020. Tříletá promlčecí doba běžící od tohoto dne uplynula 30. 11. 2023, žaloba byla podána až 15. 12. 2023.11. Velmi rozsáhle oponuje závěru soudu prvního stupně, podle něhož by žalovaná měla žalobkyni platit za služby, které nebyly předmětem smlouvy a žalobkyně je (nesporně) neprovedla. Zdůrazňuje, že nelze požadovat platbu za něco, co předmětem plnění podle konkrétní smlouvy není. (Podotýká, že vrátenské služby ani nemohou být dílem ve smyslu § 2587, či § 2631 a násl. o. z., neboť jejich poskytnutí nevede k žádnému hmotně zachytitelnému ani jinému uživatelnému výsledku.) Připomíná mimo jiné, že takový závěr by byl v příkrém rozporu s § 222 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ostatně i v rozporu s vůlí stran, kterou soud prvního stupně nesprávně vyložil; vůlí stran totiž nepochybně bylo zaplatit pouze takové práce, které budou skutečně provedeny. Ustanovení § 2620 o. z., o nějž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí, na danou situaci vůbec nedopadá.12. Žalovaná připouští, že jednotlivé části smlouvy obsahovaly ustanovení, která se mohla jevit jako protichůdná: na straně jedné bylo v projektové dokumentaci stanoveno, že zřízení a provoz vrátnic na staveništi není předmětem tohoto projektu, bude řešeno samostatnou objednávkou žalované, na straně druhé byla ve výkazu výměr v rámci SO 700 zahrnuta rovněž položka HZS4232.2, která stanovila cenu vrátenských služeb v celkové částce 34 774 410 Kč. S ohledem na čl. 10 zadávací dokumentace, podle něhož je celkovou nabídkovou cenou součet všech hodnot uvedených ve výkazu výměr, se pak tento součet