4 Co 35/2026-81 – Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků Zamítavé rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že není splněna podmínka daná ustanovením § 138 o. s. ř. a to, že žalobce své majetkové poměry pro možnou moderaci neosvědčil.2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas blanketní odvolání, v němž namítal, že je v pracovní neschopnosti. Tato skutečnost však nebrání projednání odvolání, neboť se jedná o procesní rozhodnutí, a tedy ani neodůvodnění podaného odvolání nebrání jeho projednání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.5. K tomu, aby žadatel mohl být osvobozen od soudních poplatků, musí být kumulativně splněny dvě podmínky, že osvobození odůvodňují poměry žadatele a že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.6. Při posuzování předpokladů poplatkové moderace je nutno zvažovat i způsobilost účastníka nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Pokud by tomu tak nebylo, bylo by na místě přiznat žalobci odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony) i za situace, kdy se jeho tvrzení o objektivní nemožnosti zaplatit poplatek ukázalo jako nepravdivé.7. Pokud jde o úspěšnost podané žaloby pro zmatečnost, odvolací soud konstatuje, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a na základě uváděných důvodů nelze uzavřít, že je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno předjímat jeho výsledek, lze výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.8. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř.9. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; tento výčet je taxativní.10. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal dne 21. 8. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 55 Co 114/2023-118, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2023, č. j. 19 C 6/2022-31 a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Tato žaloba byla podána s odkazem na dikci § 229 odst. 3 o. s. ř. Po podáním této žaloby pro zmatečnost požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. Ncp 163/2025-194 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a věc byla postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.11. Zde je nutno poukázat na povahu soudního poplatku, který je ve smyslu zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. daňovým příjmem státního rozpočtu. Jak plyne ze zákona, má-li někdo daňovou povinnost, je povinen ji splnit, i když žádné prostředky nemá. Ani v odvolacím řízení nebyly poměry žalobce vyčerpávajícím způsobem vylíčeny, neboť není známo, zda a jaké bankovní účty vlastní, z jakých prostředků tak činí, není rovněž z jeho žádosti o osvobození od placení soudního poplatku a ani z podaného odvolání patrné. Nelze v ničem najít oporu pro závěr, že jiné závazky žalobce mají přednost před povinností poplatkovou.12. Dále je třeba předeslat, že řízení před soudy České republiky zásadně podléhá soudnímu poplatku, který je povinen hradit každý z poplatníků uvedených v ustanovení § 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tato povinnost vzniká každé fyzické i právnické osobě přímo ze zákona, nezávisle na její aktuální příjmové či majetkové situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 zákona č. 549/1991 Sb., přičemž v posuzované věci se o žádný z případů zmiňovaných v tomto ustanovení nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Má-li ovšem účastník řízení těžit z výhody, kterou citované ustanovení poskytuje, je jeho povinností poskytnout soudu pro takové rozhodnutí náležité podklady, tedy podat úplné a pravdivé informace o svých osobních, příjmových a majetkových poměrech a řádně je doložit. Z ničeho totiž nelze dovodit, že úhrada závazků vymáhaných na základě exekuce má přednost před úhradou závazků vzniklých na základě zákona a že o splnění jakékoli platební povinnosti vůči státu lze uvažovat pouze v případě, zbyde-li poplatníkovi po uskutečnění všech ostatních plateb dostatečná finanční rezerva.13. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje návrh žalobce za bezdůvodný. Zde je nutno poukázat na povahu soudního poplatku, který je ve smyslu zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. daňovým příjmem státního rozpočtu. Jak plyne ze zákona, má-li někdo daňovou povinnost, je povinen ji splnit, i když žádné prostředky nemá.14. Lze konstatovat, že z obsahu spisu nevyplývají žádné zvlášť závažné důvody pro osvobození od soudního poplatku. Odvolatel se nenachází v nepříznivé majetkové situaci například proto, že došlo ke ztrátě majetku v důsledku zásahu vyšší moci či trestné činnosti třetích osob.15. Jak správně uvedl soud prvního stupně v napadeném usnesení žalobce neosvědčil své majetkové poměry, které by soudu umožňovaly osvobození od soudních poplatků, neboť již 11. 12. 2025 týž soud žalobce neosvobodil od placení soudních poplatků a skutečnost, že je proti němu vedena exekuce, ho nezbavuje povinnosti zaplatit soudní poplatek, který v dané věci činí 5 000 Kč, žalobce není v invalidním důchodu i když tvrdí, že je toho času práce neschopný, i nadále je advokátem, nemá žádné vyživovací povinnosti a tedy tyto skutečností ho však z povinnosti zaplatit soudní poplatek nezbavují, a proto ho nelze osvobodit od placení soudních poplatků.16. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně. S ohledem na shora uvedené důvody proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.