5 Cmo 66/2026-134 – Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o zrušení jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 76 Cm 106/2025-40 a zamítnutí žaloby, v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 139 537, 20 Kč žalované.2. Z odůvodnění se podává, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování shledal důvodnou námitku žalované o nedostatku oprávnění osoby za ni jednající při podpisu směnky s tím, že nedostatek oprávnění této osoby za žalovanou jednat bez předchozího udělení souhlasu valnou hromadou musel být žalobci znám s ohledem na jeho postavení společníka žalované. Proto směnečný platební rozkaz zrušil a žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení v řízení úspěšné žalované.3. Žalobce napadl včas podaným odvoláním bod II. výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Je přesvědčen, že v této věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Podle žalobce soud prvního stupně nepřihlédl k jeho osobním a majetkovým poměrům, kdy jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 8 458 Kč měsíčně, přičemž ten spolu s důchodem jeho manželky ve výši 12 944 Kč slouží výhradně k úhradě základních životních potřeb. Jeho tíživou finanční situaci také soud zohlednil přiznáním osvobození od soudních poplatků pro celé řízení, přičemž jej výslovně shledal osobou zcela nemajetnou. Je tak zcela zřejmé, že žalobce není schopen uhradit ani náklady řízení ve výši přes 139 000 Kč. Vytkl soudu, že na jedné straně konstatoval, že žalobce splňuje podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků, na straně druhé mu uložil povinnost k náhradě nákladů řízení v částce, která má pro něj zjevně likvidační charakter. Takový postup je dle názoru žalobce vnitřně rozporný a odporuje smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobce přitom neuplatňoval své právo svévolně ani zjevně bezúspěšně, jinak by mu nebylo možno přiznat osvobození od soudních poplatků. Spor se týkal právně složité otázky a žalobce jednal v přesvědčení o oprávněnosti svého nároku. S odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky, dále v odvolání specifikovanou, uvedl, že rozhodnutí o nákladech řízení nesmí představovat nepřiměřený zásah do majetkové sféry účastníka, zejména pokud by mělo likvidační charakter a že je vždy povinností soudu zvažovat aplikaci § 150 o. s. ř. vždy, pokud by striktní použití zásady úspěchu vedlo k nespravedlivému výsledku, přičemž majetkové a sociální poměry účastníka a dopad rozhodnutí na jeho životní situaci je nutno z hlediska citovaného ustanovení považovat za důvody hodné zvláštního zřetele. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení v plné výši je pro žalobce nepřiměřeně tvrdé. Částka několikanásobně převyšuje jeho měsíční příjem a její úhrada by zásadně ohrozila uspokojování jeho základních životních potřeb. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu změnil, případně aby umožnil žalobci platební povinnost k náhradě nákladů řízení plnit ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně nebi jiné výši, která odpovídá jeho možnostem a majetkovým poměrům.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že námitky podala jako nezastoupený účastník. Zajistit si právní zastoupení se rozhodla až v návaznosti na rozsáhlé vyjádření žalobce k jí podaným námitkám. Vznik nákladů právního zastoupení na její straně je tak následkem agresivního procesního přístupu žalobce. Ona sama ke sporu v úvodní fázi přistupovala tak, aby náklady vznikaly v co nejnižší výši. Neobstojí ani tvrzení žalobce, že se směnečný spor týkal složité právní otázky. Žaloba byla zamítnuta z důvodu, že bývalá jednatelka, která za žalovanou směnku podepsala, neměla podle společenské smlouvy žalovaného k tomuto právnímu jednání potřebný mandát v podobě předchozího souhlasu valné hromady a je tak ze směnky zavázána sama. Žalobce jako společník žalované společenskou smlouvu schvaloval a musel si tedy být dobře vědom skutečnosti, že bývalá jednatelka žalované nemohla žalovanou podpisem směnky zavázat bez udělení předchozího souhlasu valné hromady. Žalobce společně s ostatními společníky neudělil bývalé jednatelce žalované předchozí souhlas k podpisu směnky, a přesto se rozhodl směnku vůči žalované uplatnit, ač byl sám zastoupen advokátem, který jej měl na toto pravidlo ze společenské smlouvy upozornit, pokud by jej náhodou žalobce coby společník žalované zapomněl. Žalobce řízení v této věci neměl buď vůbec zahajovat nebo jej měl ukončit poté, co se seznámil s námitkami žalované. On však v řízení pokračoval. Jenom z tohoto pohledu je žalované přiznaná náhrada nákladů řízení v plné výši po právu. Tvrzení žalobce, že byl-li osvobozen od soudního poplatku, nemá hradit ani náklady řízení, není důvodné. Účelem osvobození od soudního poplatku je umožnit přístup k soudu nemajetným lidem. Účelem náhrady nákladů řízení žalovanému je „potrestat“ žalobce za bezúspěšné vedení soudního sporu. A o potencialitě této bezúspěšnosti žalobce musel jako společník se znalostí společenské smlouvy vědět ještě před podáním žaloby a s jistotou na základě žalovanou podaných námitek. Nesouhlasí ani s návrhem na rozložení nákladů do splátek. Žalobce jako společník žalované si musí být dobře vědom její finanční situace. Má za to, že s ohledem na to nejsou dány předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované zcela nebo zčásti. Proto trvá na náhradě nákladů řízení v celém rozsahu.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Rozhodování o náhradě nákladů řízení je nedílnou součástí každého občanského soudního řízení. Soud o nákladech řízení rozhoduje zpravidla v rozhodnutí, kterým se řízení končí. Základní zásadou, jíž se rozhodování o náhradě nákladů řízení řídí, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.), podle níž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který ve věci úspěšný nebyl. Podle tohoto ustanovení také o náhradě nákladů řízení rozhodoval soud prvního stupně, když v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu jí vzniklých účelně vynaložených nákladů. Žalobce v podaném odvolání navrhuje, aby soud na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval § 150 o. s. ř. a žalované náhradu nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal.7. Odvolací soud vyšel z obsahu spisu. Z něj se podává, že v řízení o zaplacení směnky, v němž je žalobce právně zastoupen, byl soudem vydán směnečný platební rozkaz. Žalovaná proti němu podala námitky. Kromě tvrzení, že žalobce jako společník žalované měl detailní znalosti společenské smlouvy a z ní plynoucího omezení jednatelského oprávnění jednatelky, také namítala neexistenci kauzy směnky, která fakticky zajištovala osobní dluh jednatelky vůči žalobci, nikoliv dluh společnosti. Ta nevyvíjela žádnou činnost a nepřijala žádnou půjčku. Žalobce v podaném vyjádření k námitkám ze dne 12. 1. 2026 popřel jejich důvodnost. Na toto vyjádření žalovaná, již zastoupená advokátem, reagovala podáním ze dne 17. 3. 2026.8. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje výjimku z obecné zásady, že náhrada nákladů řízení náleží účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch. Podle tohoto ustanovení nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Rozhodnout podle citovaného ustanovení lze ve vztahu k účastníkům řízení, jimž by jinak náhrada nákladů řízení náležela, jen výjimečně, pouze v případě, kdy by přiznání náhrady nákladů řízení s ohledem na okolnosti věci se jevilo příliš tvrdým a nespravedlivým, ale současně pokud by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Soud je povinen také přihlédnout k okolnostem, které vedly k žalobě, k postojům účastníků před a během řízení, osobním, majetkovým poměrům všech účastníků, jakož i jiným pro rozhodnutí relevantním skutečnostem. Otázka dopadu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než druhému, další okolnosti, mající podstatný vliv na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 2941/2013).9. V projednávané věci odvolací soud předpoklady pro změnu výroku o náhradě nákladů řízení a aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Z odvolání žalobce se podává, že za důvod hodný zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované považuje zejména své nepříznivé majetkové poměry, pro které mu také bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Má za to, že mu jako osobě, soudem shledané