Vrchní soud v Praze 93 Ncp 442/2026-161 – O zaplacení 4 402 000 Kč s přísl

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 26. 8. 2025, se žalobce ve vztahu k žalovanému domáhá zaplacení 4 402 000 Kč s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2025 do zaplacení, coby náhrady škody v podobě ušlého zisku. Žalobce je obchodní společností zabývající se nákupem, prodejem a správou nemovitostí. Žalovaný je obchodní společností se shodným předmětem podnikání. Žalobce financoval veškeré činnosti směřující k získání obchodních příležitostí, výnosy obchodních příležitostí však bez jakékoli kompenzace plynuly často jiným subjektům, k nimž patřil i žalovaný. Jednalo se o systematické přesměrovávání výhodných obchodních příležitostí mimo žalobce. Žalovaný i jiné osoby z okruhu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /jednatelů žalobce vždy v určité období/ využívaly infrastrukturu a prostředky žalobce ke své vlastní činnosti a zisku. Škoda vznikla žalobci v důsledku zásadní strukturální slabiny – byl plně ovládán osobami, které ho zároveň řídily a zároveň sledovaly vlastní obchodní zájmy, zejména ve prospěch žalovaného. Žalobce v dané souvislosti popisuje jednání , Anonymizováno, , jednatele žalobce, jenž jako statutární orgán působil rovněž v žalovaném. , Anonymizováno, zajistil, aby žalobce nesl veškeré náklady na akvizici nemovitostí /vyhledání, související služby, správní poplatky/, zatímco samotné nemovitosti byly získávány do majetku žalovaného či jiných firem pod kontrolou , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaný, jehož vědomí je presumováno skrze jeho statutární orgány, o tomto postupu věděl a zcela vědomě profitoval na úkor žalobce. Žalobce utrpěl škodu dvojího charakteru: jednak fakticky financoval podnikání žalovaného, současně přišel o zisk, který by za běžného chodu věcí oprávněně získal. Pokud jde o ušlý zisk žalobce, jeho celková výše činí 4 402 000 Kč.2. V rámci své argumentace žalobce rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4554/2015, z něhož vyplývá, že vědomí /statutárního orgánu/ o určité právní skutečnosti je přičitatelné obchodní korporaci.3. Předkládající soud, Okresní soud v Ústí nad Orlicí, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze coby soudu nadřízenému k rozhodnutí dle § 104a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 104a odst. 5 o. s. ř., s námitkou věcné nepříslušnosti soudu, vznesenou žalovaným.4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný má zájem /podání na č. l. 88 – 80/ na tom, aby soudní řízení nebylo zatíženo případnou vadou věcné nepříslušnosti, pročež navrhuje předložení věci nadřízenému soudu k posouzení věcné příslušnosti, tedy zda jde o věc, náležející do příslušnosti okresních či krajských soudů tak, jak učinily obvodní soudy v Praze projednávající obdobné žaloby žalobce.5. Žalobce považuje námitku žalovaného týkající se věcné příslušnosti za zcela nepřípadnou a účelovou, s odkazem na rozhodnutí ve věcech jednotlivých spisových značek uvádí, že o otázce věcné příslušnosti v prakticky totožných sporech proti dalším osobám propojeným s , Anonymizováno, již opakovaně rozhodl Vrchní soud v Praze, a to vždy shodně tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Ve všech rozhodnutích, na něž je odkazováno, Vrchní soud v Praze konstatoval, že se nejedná o spor spadající pod § 9 odst. 2 písm. h/ o. s. ř., ani pod spor spadající pod § 9 písm. q/ o. s. ř. a že věcně příslušnými jsou podle § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soudy. Dle žalobce si je žalovaný existence těchto rozhodnutí nepochybně vědom, neboť ve všech řízeních je zastoupen totožnou právní zástupkyní. „Námitka věcné nepříslušnosti vznesená žalovaným v tomto řízení je proto zjevně účelová a představuje obstrukční procesní taktiku, jejímž cílem je pouze způsobit průtahy v řízení.“6. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.7. Podle ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.9. Obecně je třeba říci, že mezi účastníky řízení může existovat více vztahů. S ohledem na dispoziční zásadu je na žalobci, jaký nárok, z jakého titulu, v žalobě /návrhu na zahájení řízení/ uplatní.10. Pro účely rozhodování o věcné příslušnosti soudu pak je rozhodující vylíčení skutku v žalobě /návrhu na zahájení řízení/.11. Žalobce ve vztahu k žalovanému uplatnil nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku. Zisk žalobci ušel v žalobě popsaným způsobem.12. V otázce věcné příslušnosti soudu je třeba uzavřít, že k projednání a rozhodnutí dané věci, jak je v žalobě skutkově vymezena, jsou věcně příslušné okresní soudy ve smyslu obecné úpravy věcné příslušnosti soudů pro sporné občanské soudní řízení obsažené v § 9 odst. 1 o. s. ř. Nejedná se o žádný z případů, pro které by ustanovení § 9 odst. 2 o. s. ř., případně jiný zákon, zakládaly věcnou příslušnost krajských soudů.13. Přitom je třeba říci, že ani ze strany žalovaného nezazněl jediný věcný argument na podporu jeho úvahy o věcné nepříslušnosti předkládajícího /okresního/ soudu.14. A možno doplnit, že v řadě skutkově obdobných věcí shodného žalobce /mimo jiné věc sp. zn Ncp 116/2025, Ncp 698/2025 a další/ zazněly úvahy předkládajících soudů, jež vyústily v jejich závěr o jejich věcné nepříslušnosti. Těmto úvahám Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený za použití podrobné argumentace nepřisvědčil, neboť se nejedná o spor z hlediska věcné příslušnosti podřaditelný pod § 9 odst. 2/ písm. e/, f/, h/, q/ o. s. ř., jak bylo předkládajícími soudy v jednotlivých věcech zvažováno.15. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl podle ustanovení § 104 odst. 2 věta in fine o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.16. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni /§ 104a odst. 7 o. s. ř./.