Vrchní soud v Praze 95 Ncp 399/2026-91 – O zaplacení 510 708

Žalobou došlou dne 22. 9. 2025 Okresnímu soudu v Klatovech (dále jen „předkládající soud“) se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení částky 484 686,07 Kč jako bezdůvodného obohacení, které podle tvrzení v žalobě vzniklo na straně žalované v důsledku neoprávněného zadržování vozidla v žalobě specifikovaného, a to žalovanou v období od 18. 1. 2025 do 11. 8. 2025. Žalobkyně se proti žalované dále domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 26 022,26 Kč, vzniklé v důsledku poškození vozidla žalovanou, a to v návaznosti na servisní prohlídku po předání vozidla dne 11. 8. 2025. Z obou takto uplatněných nároků žalobkyně žádá přiznání úroků z prodlení.2. Podáním ze dne 11. 5. 2026 vznesla žalovaná námitku věcné nepříslušnosti předkládajícího soudu s odůvodněním, že se jedná o spor mezi společníky nebo členy obchodních korporací navzájem, který plyne z účasti na obchodní korporaci, k jehož projednání jsou podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř. a dále podle § 9 odst. 2 písm. n/ o. s. ř. ve sporech z nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí příslušné krajské soudy. V dané věci se podle žalované jedná o věcnou a místní příslušnost Krajského soudu v Plzni. Jak žalovaná dále uvedla, žalobkyně uplatňuje nárok na základě rozsudku předkládajícího soudu vydaného ve věci sp. zn. 10 C 21/2025, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 300/2025, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o vydání předmětného vozidla žalobkyni. Rovněž v tomto sporu dle názoru žalované rozhodoval věcně nepříslušný soud, nicméně lhůta k podání dovolání již uplynula.3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 18. 5. 2026 vyjádřila nesouhlas se vznesenou námitkou věcné nepříslušnosti předkládajícího soudu. Uvedla, že žalovaná není a nikdy nebyla společníkem žalobkyně a že žalobkyně žádné spory se svými společníky nevede. Nejedná se tak o spor podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. Žalobkyně dále uvedla, že nárok neuplatňuje na základě žalovanou zmiňovaného rozsudku předkládajícího soudu, nýbrž uplatňuje ho na základě toho, že je vlastníkem vozidla a žalovaná ji neoprávněně vyloučila z jeho užívání, čímž se bezdůvodně obohatila.4. Předkládající soud předložil věc postupem podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze jako soudu nadřízenému (dále jen „nadřízený soud“).5. Podle § 11 odst. 1 věta první a druhá o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení řízení.6. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.7. V daném případě žalobkyně svou žalobu, jejíž obsah vymezuje předmět sporu, který je určující pro stanovení věcné příslušnosti soudů ve sporném občanském soudním řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 3348/10), respektive svůj žalobní požadavek zakládá na tvrzeních o vzniku bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, k němuž mělo dojít v důsledku neoprávněného užívání vozidla ve vlastnictví žalobkyně, a dále na tvrzeních o vzniku škody, která byla žalobkyni způsobena jednáním žalované. Nadřízený soud konstatuje, že pro nároky takové povahy není zákonem založena výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů ve sporném občanském soudním řízení (§ 9 odst. 1 o. s. ř.).8. Nelze přitom ze žalobních tvrzení dovodit, že by šlo o spor podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. (žalovanou nesprávně uvedeno „§ 9 odst. 2 písm. j/“), tedy o spor mezi společníky nebo členy obchodních korporací navzájem, který by plynul z účasti na obchodní korporaci, neboť podle úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni v oddíle C, vložka 2437, nebyla žalovaná od vzniku žalobkyně (14. 4. 1993) na společnosti žádným způsobem účastna, když zapsána v rejstříku jako společník žalobkyně není a v minulosti nebyla.9. Uvažovat nelze ani o věcné příslušnosti krajských soudů podle žalovanou dále odkazovaného ustanovení § 9 odst. 2 písm. n/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně spory z právních poměrů při nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí. Aby spor bylo možno pod uvedené ustanovení podřadit, muselo by být jeho předmětem právní jednání či jiná právní skutečnost přímo související s dispozicemi s obchodním závodem (§ 502 o. z.). V nyní posuzované věci se však žalobkyně nedomáhá ochrany práv souvisejících s nakládáním s obchodním závodem, nýbrž žádá vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. o. z., které mělo vzniknout neoprávněným užíváním konkrétní věci, a to vozidla ve vlastnictví žalobkyně. Sama skutečnost, že předmětné vozidlo může tvořit součást obchodního závodu žalobkyně, nepostačuje k závěru, že se jedná o spor z nakládání s obchodním závodem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 písm. n/ o. s. ř.10. K uvedenému sporu o vydání bezdůvodného obohacení a o zaplacení náhrady škody vzniklé jednáním žalované jsou tak v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy ve smyslu obecné úpravy věcné příslušnosti soudů pro sporné občanské soudní řízení.11. Z vyložených důvodů rozhodl nadřízený soud podle § 104a odst. 2, poslední věta o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.12. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastnice řízení a soudy vázány (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).