1 Odon 101/97 – Nejvyšší soud

Napadeným rozsudkem potvrdil V r c h n í s o u d v Praze rozsudek K r a j s k é h o s o u d u v Hradci Králové, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad akciové společnosti E. - O. i. f., konaných dne 11. 5. 1995, 9. 6. 1995 a 28. 7. 1995. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že aktivní legitimace žalobce je založena tím, že v době podání žaloby byl akcionářem společnosti, o jejíchž usneseních požadoval rozhodnout. To že v průběhu řízení přestal být akcionářem nemá podle názoru odvolacího soudu na trvání aktivní legitimace vliv. Žalobce v projednávané věci namítá, že napadaná usnesení valných hromad jsou v rozporu se zákonem č. 248/1992 Sb. Stěžejní otázkou v daném sporu je, podle mínění odvolacího soudu, zda se v průběhu své existence mohl investiční fond před novelou zákona č. 248/1992 Sb. provedenou zákonem č. 151/1996 Sb., přeměnit na "ryze obchodní akciovou společnost”. Ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 248/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 151/1996 Sb. (dále jen “zákon”) určovalo, že pro investiční fond platí ustanovení obchodního zákoníku s odchylkami uvedenými v zákoně. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona je třeba ke vzniku investičního fondu, k jeho rozdělení a sloučení nebo splynutí s jiným investičním fondem povolení ústředního orgánu. Odejmutí tohoto povolení upravuje zákon pouze jako sankci za porušení povinností stanovených zákonem. V dané věci o takový případ nejde a z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že ke změně obchodního jména a předmětu činnosti investičního fondu je zapotřebí souhlasu příslušného ústředního orgánu. Na přeměnu investičního fondu na "subjekt jiného charakteru” se podle názoru odvolacího soudu nevztahují ani ustanovení osmé části zákona, která upravují zánik investičního fondu. Zákon tedy možnost přeměny investiční společnosti na společnost s jiným předmětem podnikání neupravuje, ale zároveň ji ani nevylučuje. Pouhý nedostatek úpravy ve zvláštním předpisu nemůže znamenat zamezení postupu podle obecného předpisu. Jestliže zákon, jako speciální předpis, takový postup výslovně nezakázal, a zákaz nelze dovodit ani z účelu jím sledovaného, kterým bylo především umožnit soustředění peněžních prostředků pro obě vlny kupónové privatizace, není žádného podkladu pro závěr, že by valná hromada jako nejvyšší orgán investičního fondu nemohla změnit charakter společnosti. Odvolateli lze přisvědčit jedině v tom, že zápis změny obchodního jména a předmětu podnikání do obchodního rejstříku má konstitutivní charakter. Z toho vyplývá, že investiční fond ztrácí povahu investičního fondu nikoli již v okamžiku schválení příslušných změn valnou hromadou, nýbrž až zápisem těchto změn do obchodního rejstříku. Z obsahu připojeného rejstříkového spisu vyplývá, že Okresní soud v Hradci Králové usnesením č.j. Firm 8590/43 Rg. B 477-43, ze dne 21. 8. 1995, k tomuto dni zapsal mimo jiné změnu v obchodním jménu (E. - O. f., a. s.) a změnu předmětu podnikání. V rámci projednávané věci nepřísluší odvolacímu soudu přezkoumávat pravomocné rozhodnutí rejstříkového soudu a proto nemohl vzít zřetel na pochybnosti odvolatele o splnění všech předpokladů pro povolení uvedené změny zápisu v obchodním rejstříku. Valná hromada dne 28. 7. 1995 se tedy konala ještě jako valná hromada investičního fondu a tak byla také svolána. Z hlediska ustanovení § 131 obch. zák. nelze dovozovat neplatnost přijatých usnesení jen z toho, že v záhlaví notářského zápisu o této valné hromadě se uvádí, že jde o náhradní valnou hromadu “investičního fondu E. - O. f., akciová společnost.” Žalobce nebrojí proti usnesení valné hromady konané dne 28. 7. 1995, kterým bylo schváleno zvýšení základního jmění v souvislosti s investicemi z druhé vlny kupónové privatizace. Neplatnosti se dovolává pouze pokud jde o usnesení o sloučení investiční společnosti se společností E., a. s. Odvolací soud však ani v tom nedává žalobci za pravdu. Ze shora uvedeného vyplývá, že dne 28. 7. 1995 šlo o valnou hromadu investičního fondu. V ustanovení § 8 zákona se pamatuje pouze na sloučení nebo splynutí s jinou investiční společností nebo s investičním fondem a jako podmínku pro takový postup zákon stanoví povolení příslušného ústředního orgánu státní správy. V žádném ustanovení však zákon neupravuje a tedy ani nevylučuje možnost sloučení investičního fondu s jinou akciovou společností, která není investičním fondem. Pro tento případ tedy lze aplikovat příslušné ustanovení obecného právního předpisu, kterým je ustanovení § 69 obch. zák. Na uvedený nedostatek ostatně reagovala novela zákona č. 248/1992 Sb., provedená zákonem č. 151/1996 Sb., která postup při zrušení investičního fondu bez likvidace upravila. Právní úprava zákona č. 248/1992 Sb., před uvedenou novelou nepamatovala ani na postup státního dozoru při uvedené situaci a zrušovaný investiční fond tuto situaci pouze oznámil orgánu státního dozoru, který ji vzal na vědomí a přizpůsobil tomu svoji evidenci. To se také v daném případě stalo. Odvolací soud z uvedených důvodů neshledal rozpor žádného z napadaných usnesení valných hromad se zákonem, jehož se žalobce dovolává, a proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože otázku ztráty charakteru investičního fondu změnou obchodního jména a předmětu podnikání a sloučení investičního fondu s běžnou akciovou společností za účinnosti zákona č. 248/1992 Sb., před novelou provedenou zákonem č. 151/1996 Sb., považuje odvolací soud za otázku zásadního právního významu, připustil v této otázce dovolání. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce v otevřené dovolací lhůtě dovolání. Dovoláním však nenapadl výrok rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ale výslovně uvedl, že jej napadá pouze v té části, kterou odvolací soud potvrdil část rozsudku soudu prvního stupně, kterou tento soud zamítl žalobu na neplatnost usnesení valné hromady “společnosti E. - O. i. f., a. s.” se sídlem v D., konané dne 28. 7. 1995.” Jako důvod dovolání označil dovolatel nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel uvedl, že valná hromada, jejíž usnesení napadá, byla svolána jako valná hromada investičního fondu, ale “zápis z valné hromady a notářský zápis byl označen hlavičkou E. - O. f.” “ Podle názoru dovolatele musí být v souladu s obchodním zákoníkem v zápisu z valné hromady uvedeno též, jaké společnosti se valná hromada týká. Pokud je v zápisu z valné hromady uveden název neexistující společnosti, nemůže se jednat o zápis z valné hromady a. s. E. - i. f. Pokud se však jednalo o valnou hromadu investičního fondu, potom podle názoru dovolatele z této valné hromady nebyl podle zákona vyhotoven zápis.” Dovolatel dále uvádí, že podle jeho názoru nemohlo dojít k právně relevantnímu zvýšení základního jmění společnosti tak, jak je napadáno v žalobě a nemohlo ani dojít ke sloučení s jinou akciovou společností. Dovolatel namítal neplatnost usnesení o zvýšení základního jmění z toho důvodu, že valná hromada “v této části nebyla svolána v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 obch. zák.", ve znění v té době platném, protože v pozvánce, která se týkala svolání valné hromady nebyly uvedeny důvody zvýšení základního jmění, způsob a výše tohoto zvýšení, jakož i navrhovaný počet nově vydaných akcií. Touto námitkou se žádný z obou rozhodujících soudů podle tvrzení žalobce nezabýval. Dovolatel dále namítá, že závěr obou rozhodujících soudů v tom, že ke sloučení investičního fondu s jinou společností není třeba povolení, neboť v § 8 zákona č. 248/1992 Sb. je pamatováno pouze na sloučení nebo splynutí s jinou investiční společností nebo s investičním fondem, není správný. Dovolatel tento závěr z uvedeného ustanovení nedovozuje, ale “naopak vychází ze znění § 8 zákona č. 248/1992 Sb., kdy ke sloučení nebo splynutí investičního fondu nebo investiční společnosti je třeba povolení Ministerstva financí. Splynutím investičních fondů může vzniknout opět jen investiční fond. Tato podmínka není stanovena pro sloučení investičních fondů a proto je podle názoru dovolatele možné sloučení investičního fondu i s jinými právnickými osobami. Podle názoru dovolatele dovětek pro splynutí investičního fondu s jiným investičním fondem se nevztahuje na případ sloučení. Z toho dovolatel dovozuje závěr, že při sloučení investičního fondu s jinou společností, ale i s jiným investičním fondem je třeba povolení Ministerstva financí, a to i v případě, že z tohoto sloučení nezůstane investiční fond investičním fondem.” Protože investiční fond žádnou žádost o povolení sloučení ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona v rozhodované věci nepodal, nemohlo ani takové povolení být vydáno. Odvolací soud proto věc nesprávně právně posoudil a proto dovolatel navrhuje zrušení jeho rozhodnutí ve shora uvedeném rozsahu a ve stejném rozsahu i zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř., N e j v y š š í s o u d shledal nedůvodným a proto je zamítl. Z o d ů v o d n ě n í : Odvol